Hlava-Ruce-Srdce

Země původu

Česká republika

Copyright

2010

Rok výroby

2009

Premiéra

18. 11. 2010

Minutáž

110 min

Kategorie

film

Žánr

komedie, černá komedie

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Hlava-Ruce-Srdce

Český název

Hlava-Ruce-Srdce

Anglický název

Head-Arms-Heart

Pracovní název

Hlava, ruce, srdce / HLAVA-RUCE-SRDCE

Anotace

Divadelní režisér David Jařab natočil po svém filmovém debutu Vaterland – lovecký deník (2004) další podivný a žánrově nezařaditelný příběh, odehrávající se v období první světové války. – Herečka Klára Knabelová zjistí, že její snoubenec, mnohem starší plukovník Haukwitz, zemřel za podivných okolností a že zmizely části jeho těla, vyjmenované v titulu Hlava-Ruce-Srdce (název se také píše verzálkami). Sblíží se s Haukwitzovým pobočníkem, pohledným poručíkem Heinrichem Rothem, který patřil do plukovníkova okultistického okruhu. Zmizelé ostatky mají sloužit spiklencům proti monarchii starého mocnáře k nastolení nového světového řádu. Proto po nich pátrá loajální vojenský vyšetřovatel, poručík Karel Vrana. Roth přijde na frontě o ruku a přijede za Klárou na moravský statek, kde se milenka stará o hospodářství a o mladičkou neteř Annu. Deprivovaný muž se tu vrhne na pozorování hejna kohoutů. Na statek dorazí i Vrana, který úspěšně hledal ostatky na různých místech Evropy. I on Kláru miluje, ale i on – stejně jako Heinrich – je zvláštním způsobem paralyzován a sexuálně nemohoucí. Ženu nakonec "oplodní" plukovníkův uříznutý prst. Šťastná těhotná Klára konečně pohřbí snoubencovy pozůstatky. Z jednoduchého nástinu děje je zřejmá bizarnost příběhu i jeho postav. Vyprávění je však natočeno realisticky a vcelku tradičně, byť do něj zasahují mluvící ruka, výřečná hlava bez těla nebo sova a lev. David Jařab v něm dává prostor svému surrealistickému vidění. Podle něj je film mimo jiné i hra, v níž se musí uplatnit nejen tvůrce, ale i divák. Jeho snímek se ovšem obrací k vyhraněnému publiku, ochotnému zúčastnit se této hry a nepídit se po konkrétním vysvětlení symbolů či nadreálných situací a událostí. – Jařabův scénář získal v roce 2006 Cenu Filmové nadace RWE a Barrandov Studia.

Obsah

„Každé těhotenství je příslibem zázraku.“ Joseph Roth v dopise Bettině von Hauerland. – 1914. Herečka Klára Knabelová mluví o své profesi a o sobě. Zůstala sama, ale teď má vztah s Willim, který je jiný než ostatní, možná až příliš jiný. – Plukovník Haukwitz za přítomnosti několika důstojníků ve vaně s přesně „vyladěnou” teplotou vody spolkne drahokam a pobočník Heinrich Roth mu pak rychle podá polévku. Pokus se nezdaří. Při opakování se plukovník náhle zhroutí. Jeden z hostů zastřelí jeho sluhu Mustafu, kterého obviní ze sabotáže. Dovnitř se dobývá bytná a muži rychle zmizí. Na místo činu přiběhne poručík Karel Vrana, který byl před domem. – Klára na policii potvrdí vyšetřovateli, že plukovník byl jejím snoubencem. Spolu v márnici s hrůzou zjistí, že tělo je bez hlavy (scházejí také ruce a srdce). – Plukovníkův šofér předá herečce dřevěnou skříňku, v níž žena najde dopisy a několik drahokamů. Vybaví se jí Williho pohádka o králi, jeho mladé ženě a dvou synech, z nichž jeden neměl hlavu a druhý srdce. – Poručík Roth se setká s Klárou v kavárně. Skončí pak spolu v posteli. Ona po milování objeví v nočním stolku plukovníkovu ruku. Roth utne z ruky jeden prst a dá „fragment” Kláře do úschovy; prý mu ho musí ve vhodný okamžik vrátit. Podle něj plukovník chtěl, aby se spolu setkali. – Doma na Kláru čeká poručík Vrana. Vysvětlí jí, že Haukwitz patřil ke kruhu okultistických spiklenců, kteří byli ve spojení s Německem. Obává se, že zmizelé plukovníkovy ostatky mohou být zneužity proti monarchii. Klára je ochotná s ním spolupracovat, pokud jí vyšetřovatel přinese vypátrané ostatky, aby je mohla pohřbít. Odmítne mu však sdělit, o čem se bavila s Rothem. – Při dalším setkání mluví Heinrich o válce, kumulující temnou energii, nutnou k proměně světa. Podle něj plukovník prošel první fází a stal se z živé hmoty mrtvou hmotou. Ale znovu ožije a vše se prý změní. Roth je přesvědčen, že nový řád světa bude stát na emocích. On cítí, jak se probouzí z „hibernace”. Klára mu oznámí, že musí odjet na Moravu, aby se postarala po sestřině smrti o rodinný statek a o neteř. – Na statku herečka pracuje s mladičkou Annou v hospodářství. Dívka jí čte Heinrichův dopis z fronty. V dodaném balíku je Rothova ruka, o niž přišel v prvních dnech války. Klára uklidňuje Annu a vzpomíná, jak kdysi utekla ze statku do města. – Graz. Vrana tajně sleduje sezení okultistů nad plukovníkovou rukou. Ta ukáže na mapě místo, kde se bude tavit budoucnost: Bagdád. – Jednoruký Heinrich, propuštěný z armády, přijede na statek. Nedokáže se s Klárou pomilovat. Mluví o válce; nesplnilo se prý nic z toho, co očekával. Všude vládl jen chaos. Nadává na starého císaře a na ubohost c.k. mašinérie. Rozhodl se prý založit kohoutí farmu, aby mohl sledovat, jak se k sobě budou kohouti chovat (kvůli ověření přísloví o dvou kohoutech na jednom smetišti). Hned ráno začne budovat ohradu. – Berlín. Haukwitzova hlava je v roztoku na přístrojích. Vypráví dobře se bavícímu služebnictvu vojácké historky. Když s ní však později experimentuje pán domu (jeden z okultistů), předstírá, že je neživá. – Vrana hlavu ukradne. – Klára mluví ke snoubencově prstu: něco se v ní zlomilo a ona se nemůže narovnat. – Roth nakoupí kohouty. – Vranův nadřízený, plukovník Vaverka, nařídí poručíkovi ukončit pátrání. Časy se mění, císař umírá. Muž je však svým úkolem posedlý. – Vyšinutý Heinrich pozoruje kohouty a dělá si zápisy. Kláru to nezajímá. – Konstantinopol. Vrana tajně sleduje tureckého kuchaře, jak v kuchyni připravuje plukovníkovo bušící srdce. Chlapec, který má v nepřítomnosti kuchaře srdce hlídat, se ocitne v tranzu, když místností začnou létat talíře. Srdce zmizí a kuchař zuří. Vrana zděšeně prchá. – Světlo nastane, až kohout zakokrhá. Roth je stále více posedlý kohouty. – Dívej se srdcem a ucítíš světlo. V noci utrhne Roth jednomu kohoutovi hlavu. Ráno leží opilý mezi opeřenci. – Klára jde ke statku s Heinrichovým strýcem. Vypráví mu o jejich zvláštním vztahu. Starý muž vidí bezvládného synovce mezi kohouty. Odjede s nepořízenou. – Vrana ve vlaku čte v novinách o císařově pohřbu. – Klára zaveze apatického Heinricha ke kořenářce do lesní chýše. Baba ho mlčky zbije a žena ho zase odveze. Muž později odejde ze statku i se svou utrženou rukou. V noci si v lese u ohně s rukou povídá. Ta tvrdí, že muž není úplný a už nikdy nemůže být takový, jaký býval. Ledaže by ji snědl; zase by se z nich stal celek. – Vrana přijede na statek s bedýnkami (v nichž jsou ostatky). Klára ho představí Anně jako svého přítele. Muž jí řekne, že se nemůže vrátit do Prahy, protože neuposlechl rozkaz. Herečka ho nechá u sebe. Roth prý odešel, ale vrátí se. – U ohně ruka tlumočí bývalému pánovi dotaz sovy: proč je králem zvířat lev? – V noci v posteli Vrana není schopný ženu uspokojit. Stěžuje si, že zradil císaře, plukovníka Vaverku a vlastně i ji. Mocnářova smrt ho vykolejila, vše čemu věřil, je pryč. Přizná Kláře, že ji od počátku miloval. – U ohně se objeví lev. Hrozí Rothovi, že ho sežere, pokud ho neuzná za krále zvířat. Muž mu nabídne místo sebe svou ruku a lev ji opravdu sežere. – Podivínský Heinrich se vrátí na statek. Vykládá Kláře o lvu, který sežral jeho ruku, jíž už měl stejně dost. Má hlad a poprvé si uvědomí, jak mu chutná. Vyptává se Anny na jídlo. – Muži se setkají ráno před latrínou. Chovají se k sobě korektně. – Klára se v lázni baví s Haukwitzovou rukou. Ta jí vypráví dál pohádku o králi. Žena se ptá, kdo snoubence rozsekal a proč, ale to prý není důležité. Když si herečka stěžuje na impotenci svých milenců, Williho uťatý prst spadne do vody a ženu oplodní. – Anna v noci přijde do světnice za Rothem. Svlékne se před ním, ale on ji vyhodí. – Večer se Klára baví s Annou. Dívka děkuje, že jí teta dodala odvahu. Herečka, které je špatně, ji posílá do Prahy a dá jí doporučující dopisy pro své známé. – Heinrich s Karlem zabíjejí kohouty. Vranu napadne, že by je mohli dávat do konzerv a dodávat je armádě. – Na stráni za statkem těhotná Klára pohřbí Haukwitzovy ostatky, které jí přivezl Vrana. Nechá si jen prsten. Slyší snoubencova slova: pokud bych měl syna, chtěl bych, aby se jmenoval Willi. Na cestě ke statku ji potká Vrana a udeří ji. Později jí dá facku i Heinrich, ale jí to nevadí. Je šťastná... – Oba muži sedí v prostých vojenských uniformách před věží a drží se za ruce. Dole pod nimi telefonuje turecky řidič (současného) mercedesu. Pak odjíždí. V autě je odložená uniforma SS. Vůz míjí v krajině větrnou elektrárnu... -tbk-

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Radek K. Vysoudil

Původní filmový námět

David Jařab

Scénář

David Jařab

Dramaturg

Kristián Suda, Ivan Hubač (šéfdramaturg ČT)

Architekt

Milan Popelka

Výtvarník

Milan Popelka

Návrhy kostýmů

Sylva Zimula Hanáková

Masky

Jana Radilová, René Stejskal (zvláštní masky)

Zvuk

Daniel Němec (zvuk a design zvuku)

Vizuální efekty

Patrik Velek (supervize), Petr Mašek (supervize)

Producent

Viktor Schwarcz, Jaroslav Kučera (šéfproducent ČT), David Jařab

Vedoucí produkce

Věra Ferdová, Jiří Koštýř (ČT)

Zástupce vedoucího produkce

Zuzana Vrbová (ČT)

Spolupráce

Ota Bareš (práce se zvířaty), Radim Mácha (práce se zvířaty), Jaroslav Tkáňa (práce se zvířaty), FAUNA A FILM PRAHA (práce se zvířaty), Vladimír Vopravil (práce se zvířaty), Farma/Y Cunkov (práce se zvířaty), Petr Hanuš (práce se zvířaty), EQUI HANUŠ, s.r.o. (práce se zvířaty)

Hudba

Použitá hudba

Fryderyk Chopin (Nocturno, Es Dur, opus 9, č. 2), Robert Schumann (Snění)

Produkční údaje

Originální název

Hlava-Ruce-Srdce

Český název

Hlava-Ruce-Srdce

Anglický název

Head-Arms-Heart

Pracovní název

Hlava, ruce, srdce / HLAVA-RUCE-SRDCE

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

komedie, černá komedie

Země původu

Česká republika

Copyright

2010

Rok výroby

2009

Produkční data

začátek natáčení 1. 8. 2009

Premiéra

slavnostní premiéra 8. 11. 2010 (kino Světozor, Praha)
předpremiéra 16. 11. 2010 (kino Central, Hradec Králové /v rámci 1. přehlídky CinemaOpen/)
distribuční premiéra 18. 11. 2010 /doporučená přístupnost od 12 let/

Distribuční slogan

Film o lásce bez lásky, o válce bez války a magii bez kouzel.

Distribuce

BONTONFILM a.s.

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

110 min

Distribuční nosič

35mm , DCP 2-D

Poměr stran

1:2,35

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

Dolby Digital

Verze

česká

Mluveno

česky, turecky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 8. mezinárodní festival fantastického filmu FANTASPOA

2012
Porto Alegre / Brazílie
Hlavní cena

Nominace

Akce: 1. ceny české filmové kritiky 2010

2011
Praha / Česká republika
Nejlepší kamera
Marek Jícha

Nominace

Akce: 18. výroční ceny Český lev 2011 za filmovou tvorbu roku 2010

2011
Praha / Česká republika
Nejlepší kamera
Marek Jícha

Nominace

Akce: 18. výroční ceny Český lev 2011 za filmovou tvorbu roku 2010

2011
Praha / Česká republika
Nejlepší výtvarný počin
David Jařab