V erbu lvice

1245–1252 – Sedm šťastných let. Klášter Na Františku. Zdislava z Lemberka navštíví proslulou Anežku Přemyslovnu, abatyši kláštera a sestru krále Václava I., která založila špitál pro nemocné a potřebné. Zdislava chce jít v jejích stopách. Anežka daruje Zdislavě svůj křížek a řekne jí, že práce vyžaduje velkou sílu, obětavost a odříkání. Znamená to přiblížit se nejbědnějším i oděvem a vystupováním. Ve špitále je návštěvnice šokována zoufalstvím a chudobou nemocných. – Zdislavin manžel, Havel z Jablonného, patří mezi přední šlechtice Václava I. Při královské hostině se mladá žena necítí mezi hrubými a požitkářskými šlechtici dobře. Manžel si všimne, že ji zaujala píseň německého zpěváka, a získá ho pro službu u sebe. Král na věrného šlechtice naléhá, aby ho podpořil svou přítomností u dvora i vyřizováním vojenských záležitostí v zahraničí; manželka tedy bude na Lemberku často sama. – Cestou domů poblíž hradu přepadnou Havla a jeho družinu lapkové. Z hradu však včas dorazí pomoc. V potyčce je těžce raněn Janek, syn Havlova věrného správce Miruše. Pán poručí trojici zajatých lapků pověsit. – Neúnavná Zdislava se hned po příjezdu věnuje jednomu ze svých tří dětí, nemocnému Havlíkovi. Chůva jí hned řekne, kdo všechno zoufale potřebuje pomoc. Paní je totiž široko daleko známa svým léčitelským uměním. Manželův dárek, honosný zlatý šperk, Zdislava přijme s váháním. – Jankovu ránu vymývá žena „voděnkou“ z nedaleké lesní studánky, již podle zkušenosti považuje za léčivou. Ráno se s dětmi a s chůvou vydá pro čerstvou vodu, a Havel jí to vyčte; v okolí hradu zatím není bezpečno. Zdislava ho však láskyplně uklidní. Manžel ví, co pro ni znamená práce léčitelky, a právě on jí umožnil návštěvu u Anežky. Zatímco se žena zabývá podporou stavby špitálu v klášteře dominikánů v nedalekém Jablonném, pan Havel myslí na válku, do níž ho král brzy povolá. – Zdislava pečuje o osleplého tesaře Vaňka, který má zhnisané oči. V hradní kapli se modlí za jeho uzdravení. Vzpomíná na matku Sibylu, jež pocházela z Itálie a jež jí darovala prsten s hadem, dávným symbolem léčitelského umění. – Převor z Jablonného, Gothard, daruje Zdislavě vzácnou knihu, v níž svatá Hildegarda uvádí některé léčitelské postupy. Chce, aby mu paní, která neumí číst ani psát, diktovala své zkušenosti při léčení. Zdislava považuje za velice důležitou víru nemocného v uzdravení. – Pan Havel pokračuje s výstavbou hradu. Účastní se jí i vyléčený tesař, který už vidí na jedno oko. – Rodina prožívá krátké chvíle společného štěstí. Za Zdislavou přiběhne matka s dítětem, které uštkla zmije. Léčitelka vysaje z rozříznuté rány jed a sama potom onemocní. Havel jí vyčítá přílišnou obětavost. – Královský posel přiveze Havlovi zprávy o vzpouře Přemysla Otakara II. proti otci. Havel s ozbrojenci hned vyrazí králi Václavovi na pomoc. – Opuštěná Zdislava vzpomíná, jak na rodném Křižanově matka pečovala o nemocného, který blouznil o tatarském vpádu. Vrací se jí vize vražedné války. Modlí se za manžela i za krále. – Přes Havlův zákaz a přes Mirušovo varování se Zdislava s malou družinou vydá do Jablonného. Převor jí ukáže starého mnicha, který zažil pád Jeruzaléma a který od té doby blouzní a nemůže spát. Zdislava o něj začne pečovat, i když ji to velice vyčerpává. – Doma se žena věnuje Jankovi, jehož rána se zanítila a jemuž vozí z kláštera vzácnou mast. Je velmi unavená a po další návštěvě v Jablonném omdlí vyčerpáním. Oporou je jí mladý německý zpěvák, který na paní velmi lpí a který se děsí jejích nezvyklých léčitelských schopností. Když mladík odvrátí pozornost lapků za cenu vlastního zranění, žena pochopí, že ji miluje. Uvědomí si, že ke zpěvákovi chová podobné city, ale odolá pokušení. – Návrat Havla a jeho družiny na chvíli rozveselí všechny na Lemberku. Zdislava se však brzy dozví, že povinnosti manžela opět brzy odvedou na dlouhou dobu z domova. Při hostině na uvítanou pán poníží zpěváčka. Vyčte manželce, že opouštěla bezpečné zdi domova, a připomene jí její povinnosti matky a hradní paní. Zdislava ho uklidňuje, že zvládne všechny své povinnosti. – Zpěváček paní požádá, aby ho zprostila služby, protože ji příliš miluje. Potom uteče z Lemberka se vzácnou Hildegardinou knihou. Zdislava je zoufalá: neví, jak ztrátu vysvětlí převorovi. Od posla se žena dozví, že události se pro Havla a pro krále vyvíjejí špatně: Přemysl Otakar II. obsadil královský Vyšehrad a odmítá otce a jeho družinu vpustit do města. – Zdislavě, která je těhotná, se vracejí hrůzné vize války. Vyléčí služku, postiženou zimnicí, ale k Mirušovu zoufalství se jí nepodaří zachránit Janka, který zemře na infekci. – Zdislava navštěvuje chudé a léčí je. Uzdravený mnich chodí po kraji a blahořečí jí. V Jablonném pokračuje stavba kostelíka a špitál je plný nemocných, kteří potřebují přispění Zdislaviných léčivých rukou i bylin. Je mezi nimi i malomocný, jemuž však není pomoci. – Zdislava chce přijmout na Lemberk chudé, které válka připravila o domov a kteří živoří v lese pod hradbami. Miruš namítá, že po dlouhé zimě nemají dost jídla ani pro sebe. Paní ho pošle na lov. – Posel ohlásí Václavovo vítězství a brzký pánův návrat. Zdislava v bolestech předčasně porodí. – Havel přijede domů jen na jediný den, když však uvidí slabounké dítě a vyčerpanou ženu, nezná se vzteky. Vyčte Zdislavě, že všem pomohla, jen sobě ne. Hněvá se i kvůli chudákům v podhradí, ale pak jim umožní usadit se v Jablonném. – Malý Zdislávek se díky starostlivé péči má k světu. Zdislava však schází před očima. Přesto se dál věnuje léčitelské práci, a učí znalostem léčivých rostlin i své děti. Nepřestává peněžitými dary podporovat špitál v Jablonném. Protože ji však jízda na koni příliš vyčerpává, nosí ji tam věrný Vaněk v židli na zádech. Dcerku Markétu pošle paní na vychování do kláštera; chce, aby se tam naučila číst. – V době hrozícího moru považují lidé špitál za semeniště zla, a chtějí jej podpálit. Zdislava se zdivočelému davu odhodlaně postaví a ohnivými slovy ho uklidní. Převor pak vyčerpané ženě řekne, že bojovala jako lvice. – Zdislava kašle krev. Mnich Luciano jí po dlouhém čase předá zprávy od manžela, který se v královských službách dostal až na Moravu a do Slezska. Umírající Zdislava ví, že už milovaného Havla nikdy neuvidí. Kaje se za to, že nevydržela a že své dílo nedokončila. – Na Zdislavině pohřbu se sešel lid z dalekého okolí. Mnozí nebožce vděčí za život. – Pověsti o Zdislaviných léčitelských skutcích a o její víře a oběti si lidé nikdy nepřestali vyprávět. Po letech přišel k jejímu hrobu v Jablonném i zestárlý německý zpěvák, aby se kál a aby vrátil ukradenou knihu. -ap-