Drahý Mistře

Anotace

Umělecký filmový esej o předním evropském architektovi Josipu Plečnikovi (23. 1. 1872 – 7. 1. 1957) Drahý mistře s podtitulem Josip Plečnik architekt Pražského hradu natočil výrazný tandem současného českého dokumentu, režisér Pavel Koutecký a jeho „dvorní“ kameraman Stano Slušný jako součást velkolepé výstavy Josip Plečnik – Architektura pro novou demokracii (24. 5. – 29. 9. 1996). Snímek konfrontuje mistrovu tvorbu v Praze, v rodném Slovinsku a ve Vídni, kde Plečnik studoval a kde po absolvování realizoval dům a kostel. Koutecký unikátním způsobem přibližuje proslulé Plečnikovy úpravy na Pražském hradě, které na přání rodiny prezidenta Tomáše G. Masaryka měly toto místo, spjaté s tisíciletou minulostí národa, proměnit v sídlo hlavy rodícího se nového demokratického státu. Hodinový dokument není pouze statickým nasnímáním skvostů architektury; tvůrci v řadě záběrů Pražského hradu využili „zrychleného pohybu“, který podtrhuje kontrast pomíjivosti a trvanlivosti. Natáčeli z nezvyklých úhlů, v různém světle i v proměnách ročních období. Přibližují kouzlo historických zahrad, pavilónků, schodišť, kašen (Lány), interiérů, ale i drobných detailů. Plečnikovy realizace jsou konfrontovány s návrhy, s dobovými ohlasy, s proměnami míst, kde stavěl. Snímek doprovázejí úryvky z korespondece T. G. Masaryka a především jeho dcery Alice G. Masarykové, která „bděla“ nad působením Plečnika na Hradě a byla více než obdivovatelkou jeho tvorby a osobnosti. V protikladu k uznání Plečnikova díla zazní v dokumentu některé velmi kritické hlasy českých současníků. Kouteckého filmový opus je svědectvím o významném evropském architektovi, který ve své době dostal mimořádnou příležitost vytvořit monumentální dílo, ale setkal se i s nepochopením, jež ho přivedlo až k rezignaci na post hradního architekta. Řada projektů se tedy nerealizovala. Jeho dílo bylo posléze desítky let opomíjeno (a v komunistické éře částečně zničeno), stejně tak jako jeho vliv na vývoj nejenom české architektury. – Film vznikl za přispění Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, za velkého finančního přispění Správy Pražského hradu a díky sponzorským darům. Před zahájením výstavy v areálu Pražského hradu, kde byl dokument nepřetržitě promítán, byl za účasti prezidenta Václava Havla Správou Pražského hradu doplněn známý monolit na III. nádvoří o zlatý jehlan ve snaze symbolicky pokračovat v unikátním díle. -kk-

Obsah

Poznámka

Ukázky architektury: Čechy: Pražský hrad 1920–1934 (úprava I., II. a III. nádvoří, Rajská zahrada, Jižní zahrady, Sloupová síň, byt prezidenta T. G. Masaryka...); Lány – zámecká zahrada 1921–1930; Lány – pomník obětí 1. světové války 1926–1928; Praha – kostel Nejsvětějšího Srdce Páně (1928–1932). – Slovinsko–Lublaň: Plečnikův dům 1923–1924; kostel sv. Františka v Šiške 1925–1931; Obchodní a průmyslová komora 1925–1927; Prelovškův dům 1931–1933; Národní a univerzitní knihovna 1936–1941; Budova pojišťovny „Vzajemna“ 1928–1930; hřbitov Žale 1938–1940. – Slovinsko: kostel sv. Michaela na Barju 1937–1938; Begunje – pavilony pro řádové sestry 1939; Bojina – kostel Nanebevzetí Krista 1925–1927; Kranj – schodiště u Růžencového kostela 1954–1955. – Vídeň: Zacherlův dům 1903–1905; kostel sv. Ducha 1910–1913.