Papírové hlavy

Tradiční oslavy prvních májů za komunistů. Alegorické vozy, pozdravy funkcionářů z tribun. – 1. máj 1990. Na pojízdnou tribunu v Bratislavě vystupují muži v oblecích a s velkými papírovými hlavami. Připomínají komunistické papaláše z nedávných let. Vůz s „papírovými hlavami“ projíždí ulicemi. Lidé se dobře baví a mluví o tom, co je podle nich svoboda. – Na konci války v roce 1945 znamenala svoboda především osvobození od fašistů. S oslavami konce války kontrastují záběry lynčování Němců a jejich divoký odsun. – S dobovým komentářem se objevují záběry Němců v pankrácké věznici a Benešovo dekorování sovětských vojáků. – Oběťmi však v té době nebyli jen Němci. Sověti odvlekli do gulagů i mnoho nevinných Slováků a ruských emigrantů. Svědci vyprávějí o útrapách při cestě do neznáma. – Vítězství komunistů ve volbách 1946 bylo předznamenáním příštích událostí, o nichž mluví vězňové z komunistických lágrů. Ti vyprávějí o trýznění a ponižování, jemuž byli podrobováni. – Dobový týdeník oslavuje první rok pětiletky. Zachycuje také proces se zlatníkem, obviněným ze zatajování zboží. Dostal trest smrti. – V bývalém komunistickém lágru dnes vzpomínají ti, kteří ho přežili. Zatímco byli při výsleších mučeni, venku se radostně slavily úspěšné žně. – Jeden z „kulaků“ vypráví o tom, jak musel podepsat vstup do družstva. Oficiálně se slaví rozorávání mezí. – Vše se podniká podle sovětského vzoru. Propagandistický snímek ukazuje dění v Sovětské knize v Praze, kam si chodí pracující pro ponaučení, jež pak přenášejí do svých závodů. – Svědkyně vypráví otřesný případ z vězení o narození dítěte, postiženého kvůli medikamentům, které musela jeho matka brát. – Soud s Miladou Horákovou byl začátkem politických procesů a justičních vražd. – Na ďáblickém hřbitově se rozrůstaly anonymní hroby obětí režimu. – Pionýři byli nedílnou součástí komunistických sjezdů. – Gottwald přednáší jeden ze svých projevů. Jeho pomník je dnes polit rudou barvou. – Staví se stavby socialismu a konají se lidové veselice. – Rozbíhá se kampaň proti „americkému brouku“ (mandelince bramborové). – Podle týdeníku je celý národ zasažen smrtí Gottwalda (který dle současného komentáře zemřel na syfilis). – Součástí socialismu je i družba: Brežněv se zúčastní sjezdu KSČ v Praze. – Rozvíjí se paneláková výstavba. – Nechybí ani „konstruktivní“ kritika plýtvání. – V roce 1968 řeční Gustáv Husák o nutné proměně. Novotný rezignuje. Přichází Dubček a Pražské jaro. A po něm přijíždějí tanky „spřátelených států“. Srpnová okupace roku 1968 má své „ideologické“ zdůvodnění, ale především má své oběti. – Ty jsou i o rok později při zásahu proti demonstrantům. – Palachovo upálení zasáhne celý národ. Ale potom následuje „normalizace“. Lidé jsou vyhazováni po prověrkách z práce. StB pracuje na plné obrátky, jak o tom vypovídají tehdejší postižení. – Brežněv se opět zúčastní komunistického sjezdu. – Nastává doba, v níž většina lidí podlehne nenápadnému tlaku. Ti co nepodlehnou, jsou šikanováni a pronásledováni. – Bezpečnost se na ně pečlivě připravuje. Později se nacvičuje i na množící se demonstrace proti režimu. – O zásahu policie mluví svědkové velké „svíčkové“ demonstrace v Bratislavě. Odpor proti režimu má jeden svůj vrchol v „Palachově týdnu“ a potom úspěšně kulminuje 17. listopadu 1989 a v následujících dnech. – „Papírové hlavy“ se během slavnosti vmísí mezi lidi. Náhodní slovenští občané mluví o svobodě a o současnosti. Jejich výpovědi však nejsou příliš optimistické. „Papírové hlavy“ s leninským praporem a heslem se za zvuků revoluční písně vrátí na tribunu a odjíždějí. Filmový pásek shoří... -tbk-