Hranice stínu

Třicátník Prokop Randa opouští byt na periférii šedivého města, kde se vždy cítil jako vyhnanec. Vzpomíná na opileckého otce, který ho pod vlivem alkoholu ohrožoval. Maminka ho vždy chránila. – Příjezd. Prokop vystoupí na vesnickém nádraží. Cestou do obce míjí mladou dvojici. Dívka se za ním ohlédne. – Muž má nastoupit ve zdejší škole jako učitel. Ředitel, pracující na zahrádce, ho odvede ke stavení, kde bude Prokop bydlet. – Škola. Dcera majitele domku Terezka přinese ráno hostu snídani. – Ředitel představí nového učitele žákům. Ten dětem vypráví o tom, jak chodil před lety do stejné třídy. – U školy se Prokop setká se zdejším farářem Martinem Stoklasem. Kněz četl jeho knihu Znamení na nebi. – Hospoda. Prokop se večer zastaví k hospodě. Přisedne si k dávnému kamarádovi, inženýru Šimonovi, který mu vždy záviděl, že dokázal odejít ze vsi. On sám se sem musí stále vracet. Prokop si znovu všimne dívky, kterou potkal na cestě. Podle Šimona se jmenuje Jiřina. Přivedl ji sem její nastávající ženich, Vydra. Ten si sedne k rozjařenému dívčinu otci, Vaňkovi. Jiřina odejde sama. Šimon se opije a tančí v hospodě s Veselou vdovou. Podnapilému Prokopovi se vybaví vzpomínka na to, jak se jednou otec v opilosti zastřelil. Udělá se mu zle a musí odejít na čerstvý vzduch. Vzpomíná na dívku Annu, kterou miloval. – Kněz. Ředitel mírně vyčítá Prokopovi, že před žáky kouří. Učitel pouští s dětmi draka. Cítí se tu šťastný. – Kněz Martin se baví se starým panem Zavadilem. Prokop mu potom řekne, že je to jeho dědeček. Maminka prý odešla za svým mužem do města. Jeho otec byl „bludný pták“. Miloval ji, ale navzdory tomu ji utrápil. Starý Zavadil dceři nikdy neodpustil. K Prokopovi a Martinovi si ve farské zahradě přisedne Šimon. Z pocitu zmarněného života se rouhá Bohu; Martin ho mírně a vědoucně napomíná. – Přátelé. Prokop a Šimon se koupou u vody. Pak jdou na Jiřininy narozeniny. Neochotně hrají s ostatními hosty společenskou hru. Při ní se musí Prokop a Jiřina políbit. Šimon na kamaráda žárlí. Když hosté odejdou, Jiřina věnuje svou pozornost mladému Andrejovi, který pracuje u Vaňků na stavbě. – Šimon. Prokop a Jiřina dojdou do sadu, kde Šimon trhá jablka. U stromu prožijí všichni tři okamžik souznění. Prokop pak odchází ke kostelu. Osloví stařečka Zavadila. Starý pán nedá najevo žádné překvapení z navrátivšího se vnuka. – Šimon se pokusí políbit Jiřinu, ale ta mu uteče. – Tváře. Prokop se postupně sblížil se Zavadilem. Stařeček ho pozve do stavení. Nedokázal se vyrovnat s tím, že ho děti opustily. Prokop sice nemá jméno jeho rodu, ale je poslední, kdo má rodovou tvář. – Tanec. Na hlučné vesnické zábavě tančí Šimon s Jiřinou. Prokopovi se zdá, že mezi tanečníky vidí svou milovanou Annu. Pak se musí postarat o opilého kamaráda. Jiřina, která se rozešla s Vydrou, teď divoce tančí s Andrejem. Té noci se dívka s Andrejem pomiluje, pod podmínkou, že mladík druhý den odejde. – Jiřina. Šimon se sejde s Jiřinou v sadu. Ona ví, že ji miluje, ale řekne mu, že se vyspala s Andrejem. – Smutný Šimon navštíví Prokopa v jeho pokojíku. Rozhodl se odejít ze vsi. Možná se už neuvidí. – Otec se doma zlobí na Jiřinu, že se rozešla s Vydrou. Ukončí hovor jako obvykle: odejde do hospody. Dívka řekne, že pojede do města. V bytě zůstane jen její smutná nemluvná matka. – Prokop najde Jiřinu ležící u vody. Ona ví, že se do vsi vrátil kvůli své lásce k Anně, kterou ztratil. Také ví, že se mu líbí. Jemně ho však odmítne: neměl by odvahu žít s ní. O samotě se však dívka trápí. – Šimon se loučí s knězem Martinem. – Pouť. Prokop se stará o dědu Zavadila, který se chystá na smrt. Spraví kolo malému Vojtovi, který mu připomíná jeho vlastní dětství. Sbližuje se s Terezkou. Trojice se vydá na kolech na pouť. Uprostřed veselí vidí Prokop svou Annu, ale tančí s Terezkou. – Andrej. Vedle nich divoce tančí odmítnutý Andrej s Jiřinou. Křičí, že dnes bude mít svatbu. – Andrej s Jiřinou jsou na břehu. Mladík ji pevně tiskne za krk. S uškrcenou dívkou vstoupí do vody. Zavře se nad nimi hladina. – Smrt. Prokop učí ve škole. – Lidé hledají ve vodě utopená těla. – Prokop se znovu vydává za dědečkem. Starý Zavadil se v řeči smiřuje s dcerou, odpouští i nenáviděnému zeťovi. Odkazuje mladíkovi rodové stavení („Snad ti přijde vhod, že je na světě kout, do kterého se můžeš skrčit v čase nepohody. Jinak bude všechno dědictví jen pár nebožtíků.“). – Prokop kráčí ve skrovném pohřebním průvodu za starobylým pohřebním vozem. Pak vyhledá své oblíbené místo u hřbitovní zdi. -tbk-