Snímek tureckého režiséra Ömera Kavura Hodiny na věži vznikl v turecko-maďarsko-české koprodukci s podporou fondu Eurimages. Byl uveden na 4. ročníku Dnů evropského filmu v Praze a v Brně 1997. – Surrealisticky laděný milostný příběh vypráví v nezvyklé poloze o citovém vztahu třicetiletého hodináře ke zvláštní ženě, s níž se setká v malém tureckém městě při opravě věžních hodin. Tajemná Esra je majitelkou věže a manželkou zdejšího boháče Agaha. Hodinář Kerem, jenž dostal zakázku na opravu hodin od neznámého muže, podlehne jejímu kouzlu a poznenáhlu se zaplétá do osidel, spřádaných okolo něj. V jezeře u městečka Kerem na začátku objeví mrtvolu zastřeleného muže, která však záhadně zmizí. Netuší, že duševně nemocná Esra chystá stejný osud i jemu. Podezírá ze zločinu jejího starého manžela, jenž však milovanou ženu jen ochraňuje před trestem. – Děj se odehrává během několika dnů slunného podzimu v malebném podhorském městečku s dominantou věže na kopci. Je rámován monologem hrdiny, o němž nakonec nevíme, zda je živý či neživý. Do realistického obrazu jsou od počátku vkládány prvky tajemna a bizarnosti. Ty se projevují zejména v jednání postav, s nimiž Kerem přichází do styku (Agah, Esra, majitel hotýlku, boháčův němý sluha, slepí muzikanti a podobně). Esřino tajemství vyplouvá na povrch postupně, nikdy však není úplně objasněno. – Přílišná kumulace záhad, jistá scenáristická „svévole“ a zbytečně pomalé tempo některých pasáží oslabují dopad jinak zajímavého a v našich podmínkách jistě exotického filmu. -tbk-
Potulný opravář hodin Kerem se ve vlaku vrací k událostem, jež předznamenaly jeho prokletí: zmítá se v prázdnotě a vše kolem něj mu připomíná věci, které pro něho už neexistují... – Kerem opravuje hodiny v jednom městě. Do místnosti náhle vstoupí muž v dlouhém plášti a pohybem ruky uvede hodiny do provozu. Konstatuje, že čas neexistuje. Požádá překvapeného hodináře, aby přijel spravit věžní hodiny do malého města. Dá mu klíč od věže a adresu. – Kerem přijede do podhorského městečka Gölköy. Věž stojí vysoko na kopci nad obcí. Muž se ubytuje v prázdném hotýlku s nepříliš ochotným majitelem. Vystoupá na věž a prohlédne si hodinový stroj. Na ochozu zahlédne tajemnou ženu. – Podle majitele hotelu patří věž místnímu boháči Agahovi. Cestou do svého pokoje vidí Kerem v místnosti s výhledem na věž sedět zády k sobě muže s rudou šálou. – Hoteliér brzy ráno hosta vzbudí. Nerudný němý muž ho v autě zaveze za Agahem. Boháč nechápe, kde vzal cizinec klíče od věže, která prý patří jeho manželce. To ona musí rozhodnout, zda dá spravit věžní hodiny. – Z místní hospůdky zahlédne Kerem na ulici ženu, kterou včera spatřil na ochozu. Tajně ji sleduje až k jezeru za městečkem. Tady vidí muže v rudé šále, jenž ženu rovněž sleduje. Oba mu však náhle zmizí z očí. Při návratu zpět uslyší hodinář v lese dva výstřely. Vrátí se k jezeru a objeví ve vodě mrtvého muže s rudou šálou. – Kerema vyslýchají na místní policejní stanici. Hodinář si uvědomí, že mu spadl do vody jeho deník. O ženě se však nezmíní. Hoteliér popře, že by v jeho podniku byl kromě Kerema ubytován ještě někdo jiný. – Opravář hodin se večer přestěhuje do pokoje, v němž včera viděl tajemného, podle jeho přesvědčení teď už mrtvého návštěvníka. – Policisté ráno prohledávají jezero. Agah s loveckou puškou přes rameno je pozoruje ze břehu. Pozve Kerema na večer k sobě. Vrátí hodináři jeho klíč a ten se ve věži pustí do opravy. – U Agaha se Kerem setká s jeho manželkou Esrou; je to ona tajemná žena. Boháč nechápe, kde se objevil třetí klíč od věže; byly vždy jen dva a jeden má on, druhý Esra. Žena si přeje, aby cizinec instaloval k hodinám zvon. – V hotýlku čekají na hosta policisté: ve vodě nikoho nenašli. – Esra přijde za Keremem do věže. On jí řekne vše, co viděl u jezera. Žena musí odejít, protože venku na ni čeká němý hlídač. – Majitel hotýlku tráví čas za pultem v recepci. Nikam nevychází, jen věčně mluví k papouškovi, jehož tu kdysi nechal nějaký host. – Kerem si najme dva tesaře, kteří připraví trámy na zavěšení zvonu. – V hotýlku se ubytují slepí muzikanti (tři muži a jedna žena), se svým manažerem. Ten však od nich brzy uteče. – Hodinář se setká s Esrou na trhu. Žena si tam kupuje přadena. Vypráví o tom, jak pro potěšení tká na stavu. Muž ji provází kus cesty; ona odbočí do uličky se znakem oka. – Dva kluci odevzdají Keremovi vzkaz. Hodinář se potom sejde s Esrou u jezera. Vydají se na vodu v loďce. Esra vypráví o tom, jak se svým otcem cestovala po světě. Kdykoliv se vracela do městečka, těšila se až uvidí věž, jež pro ní byla něco jako maják. Poznala mnohem staršího Agaha, který se k ní choval jako opravdový džentlmen. Po svatbě jí manžel věž daroval. Žena ukáže Keremovi svůj medailonek ve tvaru srdce; naschvál ho upustí do vody. Muž pro něj skočí, ale potom záměrně tvrdí, že ho nenašel. Po návratu do hotelu ho otevře: uvnitř je dívčí fotografie. – Kerem se vypraví do sousedního města za zvonařem. Ten si podle nákresu vzpomene, že podobný zvon si u něj před lety objednal hodinář z Gölköy. Dokonce zvon najde mezi starými věcmi; nikdo si ho tehdy nevyzvedl. Muž se po návratu vydá na hodinářovu adresu: objeví prázdný dům a zpustlý krámek. Agah mu tvrdil, že v Gölköy nikdy žádný opravář hodin nebyl. – Kerem znovu navštíví boháče. Ten se na něj rozzlobí a vyhodí ho. Muž pak pozoruje oknem, jak se Agah před Esrou rozčiluje. Manželka ho něžně uklidňuje a on jí pak laská obnažená prsa. Kerema venku omráčí němý čeledín. Muž se probere v Agahově domě. Němý ho na pánův rozkaz ráno „doprovodí“ na vlak. V kupé se objeví Esra. Kerem jí ukáže nalezený medailonek. Prosí ji, aby odjela s ním. Ona tvrdí, že nemůže, a udeří ho za to, co viděl včera v noci. Pak zatáhne za záchrannou brzdu a vystoupí z vlaku. Kerem se rozběhne za ní. Žena mu vyčte, že chce odejít od rozdělané práce. – Hodinář dopraví se zvonařem zvon do věže. Večer přijde na koncert slepých muzikantů, kde mezi posluchači sedí i Agah s manželkou. Muž jí bolestivě tiskne ruku a odejde za ní, když se zvedne. – Kerem v hospodě opraví dotykem ruky hodinky staříkovi, který za ním přijde. – Majitel hotelu se příliš nediví, že se host vrátil. Dá mu opět jeho pokoj s výhledem na věž. – Kerem se sejde s Esrou u jezera. Žena říká, že žije v čase, do něhož nepatří. Pomilují se spolu. Pak vidí slepé muzikanty, kteří přišli k jezeru. Esra mluví o svém první lásce. Byl to chlapec, s nímž vyrůstala od dětství. Kerem zase vypráví o tom, že si nemůže zapamatovat svůj sen. Když milenka odejde, přidá se Kerem k muzikantům. Ti házejí do vody zvonek a hledají ho podle zvuku. Hodinář při hledání se zavázanýma očima najde ve vodě svůj deník. – V hotelu „čte“ slepá hudebnice Keremovi z ruky. Na jeho přání si sundá tmavé brýle a on zaujatě pozoruje její tvář s nevidoucíma očima. – Kerem zkouší zvon. – V hotelu se nečekaně objeví lilipután, který si přišel pro svého zapomenutého papouška. Majitel hotelu se kvůli tomu zhroutí. – Esra přijde za milencem do věže. Brzy poté se tam objeví i její manžel. Ten hodináře varuje, aby si netroufal na věci, na něž nestačí. – Ze svého pokoje vidí v noci Kerem světlo u věže. Najde na místě Esru, která se snaží zničit jeho dílo. Žena se obává, že ji milenec opustí. Odmítá však odejít s ním. Kerem chce znát její tajemství a ona se s ním druhý den sejde na hřbitově u hrobu své dcerky Denizi. Dívence bylo sedm let, když zemřela. V den její smrti se hodiny na věži zastavily. – Kerem a hoteliérova žena najdou majitele podniku mrtvého v recepci. Zemřel žalem ze ztráty papouška. – Němý odveze Kerema do lesa za Agahem. Hodinář musí jít s boháčem na lov. Agah ho přiměje vystřelit. Chce vědět, kam zmizela jeho žena. Podezírá Kerema, že je s ní domluvený. Muži se pohádají. Kerem obviní Agaha z vraždy jeho předchůdce, který byl Deniziným otcem. Boháč se na něj vrhne a málem ho zastřelí. Řekne mu, že nic nechápe: on Esru chrání a živí. Kerem musí slíbit, že hodiny budou spraveny do tří dnů. – Milenec hledá Esru u jezera. – V hotelu se mu zdá sen, v němž vidí Esru jako malou dívku s jejím chlapcem. – Potom najde ženu v domě v ulici, označené velkým okem. Esra tká na stavu rudou látku. Kerem se s ní pomiluje v ložnici. Ráno se muž probudí sám. – Agah ve věži převezme dokonřené dílo. Hodiny jdou, zvon zvoní. Boháč zaplatí a dá hodináři lístek na vlak. – U stolku v restauraci najde Kerem balíček, v němž je rudá šála. Pak zahlédne na ulici Esru; stejně jako poprvé, i teď za ní vyběhne. Dojde až k jezeru. S úžasem zahlédne u vody sám sebe s rudou šálou. Náhle se objeví Esra s puškou. Zastřelí ho se slovy: „Vždy jsem tě milovala.“ – Mrtvolu naloží Agah s němým sluhou na člun a shodí uprostřed jezera do vody. – Kerem si ve vlaku zapisuje do deníku (viz začátek): „Je tohle smrt? Přechází smrt z jednoho života do druhého? Existuje mimo čas? Nevím. Jediná věc, kterou vím, je, že city nikdy neumírají.“ Chodbou vagonu prochází muž, který mu dal klíč od věže. – A Esra tká u stavu dál nekonečné metry látky... -tbk-
Kerem
Esra
Agah
záhadný muž
šéf policie
němý sluha
zvonař
Macit Koper, Ömer Kavur
Macit Koper, Ömer Kavur
Erdal Kahraman
Selma Gürbüz /ž/
Mevlüt Kocak
Attila Özdemiroglu
Ömer Kavur, János Rózsa, Anna Vášová
Sadik Decevi
Attila Özdemiroglu
Hodiny na věži
Hodiny na věži
The Clock Tower
Akrebin yolculuğu / Toronyóra
film
hranýdistribuční
podobenství
Turecko, Maďarsko, Česká republika
1997
1996
premiéra 9. 4. 1997 /přístupný/ (kino 64 U Hradeb, Praha)
Záhada porouchaných věžních hodin přivede hodináře do města, kde najde lásku, ale i záhubu.
dlouhometrážní
119 min
35mm
1:1,66
barevný
zvukový
Dolby Stereo
turecká
turecky
české
turecké
Festival: Istanbulský filmový festival
1997
Istanbul / Turecko
Cena za nejlepší film
Festival: Istanbulský filmový festival
1997
Istanbul / Turecko
Cena za nejlepší režii