Knoflíkáři

Moderátor rozhlasové stanice Rádio 1 dá slovo mladému hostu, který začne mluvit o události, staré padesát let... – Štěstí z Kokury. Kokura, Japonsko, 6. 8. 1945. (černobíle) Hustě prší. Vousatý Japonec vypráví dvěma přátelům o tom, jak je jinde vždy hezké počasí. Například v Thajsku prý prší jen v noci. Tady si kvůli vlhku ani nezapálí tabák. – Dva piloti amerického bombardéru Enola Gay míří na Kokuru. – Japonci ani nemohou klít, protože jejich jazyk nemá vulgární výrazy. Mladý Japonec se však postaví na obranu své země a svého jazyka. Válka je totiž v plném proudu. – Američané přesně nevědí, co vezou za bombu. Pohádají se a sprostě nadávají. – Vousáč naučí přátele ulevit si zvoláním: Fucking Weather! (Zkurvené počasí!). – Piloti musí kvůli mrakům nad Kokurou změnit kurs. Teď letí na Hirošimu. Tam druhý pilot pohladí panenku-talisman a zmáčknutím knoflíku shodí svůj náklad. Následuje obrovský výbuch. – Od té doby se v Japonsku říká: Mít štěstí z Kokury. – Taxíkář. Praha, 6. 8. 1995. Pilotovu panenku má na zpětném zrcátku pražský taxíkář. Ten před Rudolfinem zastaví dvěma milencům. – Muž a žena se chtějí milovat. Ztrémovaný mladík je totiž schopen soulože jen v jedoucím autě. Chápavý taxíkář vyhoví jejich žádosti a zvolí co nejdelší trasu na Ruzyň. – Během cesty si řidič pustí Rádio 1, aby ho nerušilo dění na zadním sedadle. Host rozhlasového pořadu právě hovoří o podivných vztazích mezi příčinou a následkem, o souběžných událostech a o náhodách. – Taxíkář musí vyslechnout škorpení milenců, protože mladíkovi se stejně nedaří. Vyjde najevo, že žena je vdaná. Řidič nakonec vezme klienty zpět do centra. – Dalším taxíkářovým zákazníkem je mladý muž, který jej požádá, aby byl svědkem při tom, jak přistihne svou ženu u milence. Ale to taxíkář odmítne. Skeptickému zákazníkovi tvrdí, že jemu je žena naprosto věrná. Vypráví, že se s ní seznámil v kině. – ( vzpomínka) Na představení filmu Kristian taxíkář pomůže své budoucí ženě, která dostala záchvat kýchání. Dvojice skončí v objetí. – Žárlivec a řidič se zastaví na kafe. Taxíkář je prý maskérem v televizi. Noční zaměstnání je jen jeho vášnivým koníčkem. Když v noci náhodou veze své známé, nasadí si knír a změní hlas. – Zákazník si půjčí falešný knír a vtrhne do jednoho bytu. Místo své manželky však najde v majitelově posteli jinou ženu. Netuší, že jde o manželku taxíkáře. – Uklidněný manžel v autě ukáže taxíkáři fotku milované ženy. Je to ta, co předtím byla s milencem v autě... – Civilizační návyky. Psycholog nutí pacienta, kterého opustila žena, aby jako slaboch začal svou terapii dodržováním základních civilizačních návyků, tedy mytím, česáním a čištěním zubů. Mladý muž totiž toto vše zoufale zanedbává. – Chlapec a dívka v noci na nádraží dávají na koleje slisovat klíče. Mladý rocker se totiž už nechce vrátit k bývalé milence. Oba zahlédnou muže, jenž si lehne pod přijíždějící vlak. Nestačí už ničemu zabránit... – Šokovaná dvojice se uklidní divokým tancem v rockovém klubu. – Psycholog, jenž každou chvíli používá ústní sprej a pečlivě dbá o svůj vzhled, dá pacientovi jeden ze svých hřebenů a pošle jej domů. – Dvojice na cestě z klubu vjede do protisměru. Málem se srazí s psychologovým vozem. Jejich volkswagen sjede ze silnice a dívka se přitom zabije. Zraněný chlapec se porve s řidičem, který mu původně chtěl pomoci a který ho nakonec srazí pěstí. Mladík se smrtelně zraní při pádu na karosérii. Psycholog se jej pokusí vzkřísit, ale pak nechá tělo na silnici. – V autorádiu slyší psycholog nového hosta Rádia 1, mladého Američana. Rozhodne se ujet. Předtím si pečlivě upraví vlasy. Rázem se uklidní. Pak ještě aplikuje ústní sprej a v duševní pohodě pokračuje v cestě... – Poslední slušná generace. Taxíkář maskovaný knírem odveze na udanou adresu televizního režiséra Jiřího s manželkou Martou. Oni se mu omlouvají za utrhané knoflíky na potahu sedadla. – Dvojice navštíví budoucí příbuzné, bohaté majitele přepychové vily. Jejich děti se totiž chtějí brát. Po rozpačitém hovoru u stolu pustí hostitel-japonolog amatérské záběry, natočené, když byla jejich dcera malinká. Všichni přitom pomluví mladou generaci, která se prý neumí slušně chovat. – Po projekci se ukáže, že ze starožitné pohovky se utrhl knoflík. Marta váhavě přizná, že její muž je „knoflíkář“. Trpí úchylkou, která ho nutí dávat si mezi hýždě zubní protézy a „ukusovat“ pak knoflíky z čalounění. Vzrušuje ho to víc než sex. – Fascinovanému hostiteli, jenž je obdivovatelem jedinečných lidí, pak Jiří musí předvést svou dovednost. – Budoucí příbuzní si začnou tykat. Hostitelé předvedou Jiřímu a Martě svou zálibu: ve speciálně upraveném pokoji obsluhuje žena model protiletadlového děla, zatímco muž má na sobě model letounu Enola Gay a shazuje bomby na imaginární Hirošimu... Podle fotografie se ukáže, že potomci obou párů jsou chlapec a dívka, kteří se zabili v autě. – Pitomci. TV dokument: Cílem projektu „Manhattan 95“ je vynést do vesmíru sušené a mražené sperma nejvýznamnějších mužů Země, aby mohl život pokračovat někde ve vesmíru, kdyby to na naší mateřské planetě nebylo možné. – Mrzutá žena, Vránová, se při sledování televize pohádá s manželem, který podle ní nic neumí. – Podle zástupce spolupracující Guinessovy nadace byli do projektu Manhattan 95 vybráni muži s vysokým IQ, ale i různí podivíni, splňující kritéria výjimečnosti. Manžel se však brání: sám si umí lehnout mezi koleje a strefit se plivancem na projíždějící lokomotivu, přímo do „osmičky“. Je v tom nejlepší na světě. Muž netuší, že žena také trpí svou „úchylkou“: tajně chodí do kuchyně pojídat sušenky. – Zatímco podle vědců chce Amerika projektem splatit lidstvu dluh za hříchy minulosti, například za svržení atomových bomb v Japonsku, podle jedné feministky jde o to, že muži chtějí strkat penisy už i do souhvězdí Andromedy. Zatímco raketa se spermatem pozemšťanů startuje, muž, který do ní nepřispěl, se jde uklidnit na koleje. Vidí ho přitom chlapec a dívka. Vrána se plivancem strefí přesně do čísla osm, jež je na štítě lokomotivy. Když vlak projede, uklidněný podivín se vrací domů. – Duch amerického pilota. Čtveřice dívek přivolá na seanci druhého pilota z Enola Gay, Roberta Lewise. Duch nevěří na magii. Ale dívky dobře vědí to, co je podle něj přísně tajné a o čem sám zatím neví, že shodil atomovou bombu. On zareaguje nadávkou. Původně chtěl být houslistou, ale neměl talent. Teď je alespoň v něčem nejlepší: zabil sto tisíc lidí pohybem prstu. – Pilot se chce vyzpovídat. Místo ke knězi ho jedna dívka vezme za otcem do rozhlasového studia. – Taxíkář bere s humorem dívčino tvrzení, že vezou do rozhlasu ducha amerického pilota. Dostane staré dolary. Naladí si Rádio 1. – Robert do éteru vypráví, že se zřejmě cítí vinen. Není si jist svými pocity. K letectvu se dostal kvůli matce, která chtěla, aby tak zachránil čest „zbytečné“ rodiny. Pilot poprosí posluchače devadesátých let o odpuštění. – U dvojice, která našla smrt na silnici, stojí záchranka. Saniťák z vraku nenápadně ukradne autorádio. – Taxíkář najde na sedadle zapomenutý pilotův talisman-panenku. – Psycholog, jenž má na svědomí chlapcovu smrt, zavolá Robertovi do rozhlasu. Odpouští mu, neboť dobře ví, jak se cítí. Doktor, který se nezbavil svého pocitu viny, zapomene v telefonní budce svůj ústní sprej. – Zato pilot, jemuž rozhovor psychicky pomohl, se ocitá zpět v Enola Gay a bez výčitek svědomí spouští atomovou bombu... -zk-