Andrzej Żuławski – vizionář a prokletý básník, enfant terrible polského filmu, si rychle vydobyl jasně rozpoznatelné místo na mapě kinematografie. Narodil se během druhé světové války ve Lvově, velkou část svého života strávil ve Francii, zemřel ve Varšavě. Jeho filmy vyvolávaly skandál (Šamanka), konsternaci (Třetí část noci, Posedlost), byly předmětem cenzury (Ďábel, Na stříbrném glóbu).
Jak říká polský filmový kritik Piotr Kletowski, metody, které Żuławski ve svých filmech používal, jsou brutální a předložený obraz světa tragický a šokující. Sám režisér svoji tvorbu komentoval slovy: „Nechci točit filmy proto, abych oslnil jakoukoli formou. Nechci oslňovat něčím, co je esteticky, eticky či morálně ohyzdné a šeredné. Pokud jsou v mých filmech věci brutální a drsné, je mým záměrem projít tunelem a dostat se blíže ke světlu. Je v tom účel a určitá metoda (…). Mé filmy mají vyvolat v divácích emoce, myšlenky, obavy, pocity – v každém ohledu.“
