Kino Ponrepo / Praha

Střední Evropa jako tavicí tyglík využila ve své animované tvorbě rozmanité inspirace včetně surrealismu. Tak jako se tvůrci a tvůrkyně pokoušeli podrývat autoritu režimu a jeho stereotypů, pokoušíme se my identifikovat příklady autentické tvorby, které obstojí, aniž by bylo nutné je jakkoli popkulturně značkovat. Vzpoura vůči všem možným omezením – politickým, společenským, ideologickým – je odedávna zakotvena v povaze svobodné tvorby. V oblasti animace se ve východním bloku ve dvacátém století podařilo tuto vzpouru realizovat mimo jiné díky metaforickým obrazům a nejednoznačným příběhům. Dobové autority nepochopily jejich sílu, naléhavost a také srozumitelnost. Díky tomu se animace stala nástrojem společenské terapie, kterou ocení i dnešní publikum, protože kód porozumění se až tolik nezměnil.