Filmový průmysl v našich zemích vždy byl a zůstává těsně propojen s aktuální politickou situací. Jeho legislativní transformace z léta 1945 byla připravována ještě během války, s vizí, která zahrnovala svobodné podmínky a veřejnou podporu. Už tehdy šlo o udržitelnost a odolnost naší kinematografie a její aktivní napojení na československou společnost.
Nějakých pětačtyřicet let státního monopolu, který byl důsledkem „opatření v oblasti filmu“ ze srpna 1945, představuje mimo jiné jakousi společenskou laboratoř, v níž se pracovní a tvůrčí podmínky měnily vždy podle toho, jak se proměňovala dominantní politická dogmata.
Ponrepo přináší program složený z filmů, které vznikly na samém začátku tohoto období, není to souhrn celé éry. Posledních více jak pětatřicet let se naše audiovize vyvíjí v podmínkách soukromých, individuálních, kapitalistických.
K jaké bilanci se dopracujeme za nějakých deset let? Ke komu a jak budou promlouvat naše filmy z kraje devadesátých let?
