Jeanne Moreau

JEANNE MOREAUOVÁ (nar. 23. 1. 1928, Paříž – zem. 31. 7. 2017, Paříž) vyrůstala v bohémských poměrech jako druhorozená dcera majitele restaurace na Montmartru a anglické revuální tanečnice Kathleen Buckleyové. Po studiu herectví na pařížské Konzervatoři vystupovala na scéně Comédie Française (1948–1952) a od roku 1952 byla členkou divadla Jeana Vilara Théâtre National Populaire, kde debutovala v Turgeněvově Měsíci na vsi. Zaujala rovněž na Avignonském divadelním festivalu v roce 1951 jako partnerka Gérarda Philipea v Corneillově Cidovi a Kleistově Princi Homburském. V roce 1956 slavila úspěch jako Maggie ve Williamsově dramatu Kočka na rozpálené plechové střeše, inscenované Peterem Brookem na jevišti Théâtre d’Antoine. Před filmovou kamerou se uplatňovala už od konce 40. let, ale výrazněji na sebe upozornila teprve úlohou Florence, která se podílí s milencem na vraždě svého manžela, v Malleově kriminálním dramatu Výtah na popraviště. Mezinárodní věhlas jí přinesla role znuděné manželky vydavatele lokálních novin Jeanne Tournierové v Malleově melodramatu Milenci. Během 60. let se stala ženskou ikonou francouzské nové vlny, jejíž tvůrci v ní nalezli ideální představitelku osudových žen, jež přitahují zejména charismatem, oduševnělými půvaby a inteligencí. Každé ze svých filmových hrdinek, v nichž se prolíná a splývá dobro se zlem, náruživost a odcizení a morálka s nestoudností, dokázala vtisknout svou osobnost: ctižádostivá a intrikánská hraběnka Julietta Valmontová ve Vadimově aktualizované adaptaci románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti, frustrovaná manželka úspěšného spisovatele Lydie Fontanová v Antonioniho psychologické sondě Noc, svobodomyslná Kateřina, udržující po mnoho let nekonvenční milostný vztah se dvěma přáteli v Truffautově volné ekranizaci románu Henriho-Pierra Rochého Jules a Jim, titulní kurtizána velkého stylu v Loseyově komorním alegorickém snímku Eva, zkušená Virginie, kterou si najme starý obchodník (Orson Welles) k uskutečnění staré námořnické legendy, ve Wellesově přepisu povídky Karen Blixenové Nesmrtelný příběh. Ústřední part znuděné manželky bohatého průmyslníka Ann Desbaredesové v Brookově přepisu románu Marguerite Durasové Moderato cantabile, jí vynesl Cenu za ženský herecký výkon na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes 1960. Působivou kreaci, za niž obdržela cenu na Mezinárodním filmovém festivalu Karlových Varech 1964, předvedla v postavě frivolní služebné Celestiny v Buñuelově dramatu podle románu Octava Mirbeaua Deník komorné. O tom, že jí nebyla cizí ani komediální poloha, přesvědčila po boku Brigitte Bardotové v Malleově burlesce Viva Maria, kde za ztvárnění jedné ze dvou cirkusových tanečnic získala Cenu BAFTA 1966. Přechod k úlohám zralých starších dam zvládla se sobě vlastní noblesou a virtuozitou, jak to dokála mj. rolemi excentrické družky penzionovaného diplomata v Heynemannově adaptaci románu Frédérica Darda Stará dáma, která se procházela v moři, za niž získala Césara 1991 nebo stárnoucí operní divy Dorie v Pinheirově přepisu románu Françoise Saganové Nalíčená žena. Obdiv k ní chovali také němečtí filmaři R. W. Fassbinder (Querelle), Wim Wenders (Až na konec světa) či Peter Handke (Nepřítomnost). V roce 1975 překvapila jako režisérka svým filmovým debutem Světlo, v němž zachytila všední momenty ze života čtyř hereček, z nichž jednu si také zahrála. Svým druhým filmem s autobiografickými motivy Dospívající dívka se pokusila nahlédnout do citlivé duše dvanáctiletého děvčete, vyrůstajícího v napjaté době těsně před druhou světovou válkou. Na podzim 1968 pobývala v Československu při natáčení milostného dramatu jejího bývalého manžela Jeana-Louise Richarda Tělo Diany, v němž ztělesnila bisexuálně orientovanou výtvarnici Dianu. Od 1963 nazpívala svým podmanivým, nepateticky vroucím hlasem na gramofonové desky desítky šansonů, s nimiž také mnohokrát koncertovala. V roce 1982 založila spolu s Klausem Hellwigem produkční firmu Moreau Productions. Za svou činnost na poli kultury byla ve Francii vyznamenána mj. řádem Čestné legie v hodnosti důstojníka (1980) a Národním řádem za zásluhy v hodnosti komandéra (2007) a velkodůstojníka (2012). Za celoživotní dílo jí byly uděleny Zlatý lev na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách (1992), Čestný César (1995, 2008), Cena BAFTA (1996), Evropská filmová cena (1997), Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně (2000), Zlatá palma na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes (2003) a Stanislavského cena na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě (2005). Byla dvakrát vdaná; z prvního manželství (1949–1951) s hercem a režisérem Jeanem-Louisem Richardem (1927–2012) pochází malíř Jérôme Richard (nar. 1948). Jejím druhým manželem byl v letech 1977–1979 americký režisér William Friedkin (nar. 1935). – Filmografie: (herečka, není-li uvedeno jinak) Dernier amour (1948, Poslední láska; r. Jean Stelli), Meurtres (1950, Vraždy; r. Richard Pottier), Pigalle-Saint-Germain-des-Près (1950; r. André Berthomieu), L’homme de ma vie (1952, Muž mého života; r. Guy Lefranc – TV), Il est minuit, docteur Schweitzer (1952, Je půlnoc, doktore Schweitzere; r. André Haguet), Julietta (1953; r. Marc Allégret), Dortoir des grandes (1953, Ložnice dospívajících dívek; r. Henri Decoin – TV), Touchez pas au grisbi (1954, Nesahejte na prachy; r. Jacques Becker – TV), Les intrigantes (1954, Intrikáni; r. Henri Decoin), La reine Margot (1954, Královna Margot; r. Jean Dréville), povídka Le billet de logement (Ubytovací lístek; r. Henri Decoin) z filmu Secrets d’alcôve (Tajemství ložnic – TV), Les hommes en blanc (1955, Muži v bílém; r. Ralph Habib), Benzín a olej (1955, Gas-oil; r. Gilles Grangier), M’sieur la Caille (1955, Pan la Caille; r. André Pergament), Le salaire du péché (1956, Mzda hříchu; r. Denys de La Patellière), Jusqu’au dernier (1956, Až do konce; r. Pierre Billon), Les louves (1957, Vlčice; r. Luis Saslavsky), L’étrange monsieur Steve (1957, Podivín pan Steve; r. Raymond Bailly), Trois jours à vivre (1957, Tři dny života; r. Gilles Grangier), Le dos au mur (1957, Zády ke zdi; r. Édouard Molinaro), Échec au porteur (1957, Smrt doručiteli; r. Gilles Grangier – TV), Výtah na popraviště (1957, Ascenseur pour l’échafaud; r. Louis Malle), Milenci (1958, Les amants; r. Louis Malle), Nebezpečné známosti (1959, Les liaisons dangereuses; r. Roger Vadim), Nikdo mne nemá rád (1959, Les 400 coups; r. François Truffaut), Le dialogue des Carmélites (1960, Dialogy karmelitek; r. Philippe Agostini, R. L. Bruckberger), Moderato cantabile (1960, Moderato cantabile; r. Peter Brook), Noc (1960, La notte; r. Michelangelo Antonioni), Five Branded Women (1960, Pět poznamenaných žen; r. Martin Ritt), Jules a Jim (1961, Jules et Jim; r. François Truffaut), Žena je žena (1961, Une femme est une femme; r. Jean-Luc Godard), Proces (1962, Le procès/The Trial; r. Orson Welles), Eva (1962; r. Joseph Losey – TV), La baie des anges (1962, Andělská zátoka; r. Jacques Demy), Le feu follet (1963, Bludička; r. Louis Malle – TV), Peau de banane (1963, Banánová slupka; r. Marcel Ophuls – TV), The Victors (1963, Vítězové; r. Carl Foreman – TV), Deník komorné (1964, Le journal d’une femme de chambre; r. Luis Buñuel), The Yellow Rolls-Royce (1964, Žlutý rolls-royce; r. Anthony Asquith – TV), Le train (1964, Vlak; r. John Frankenheimer – TV), Mata-Hari, agent H 21 (1964; r. Jean-Louis Richard), Viva Maria (1965, Viva Maria!; r. Louis Malle), Mademoiselle (1966, Slečna učitelka; r. Tony Richardson – TV), The Sailor from Gibraltar (1966, Námořník z Gibraltaru; r. Tony Richardson – TV), Falstaff (1966, Falstaff/Campanadas a medianoche; r. Orson Welles), epizoda Mademoiselle Mimi (Slečna Mimi; r. Philippe de Broca) z filmu Le plus vieux métier du monde (1967, Nejstarší povolání světa), La mariée était en noir (1967, Nevěsta byla v černém; r. François Truffaut – TV), Great Catherine (196Á, Kateřina Veliká; r. Gordon Flemyng), Nesmrtelný příběh (1967, Une histoire immortelle; r. Orson Welles), Tělo Diany (1969, Le corps de Diane; r. Jean-Louis Richard), povídka Quand l’amour meurt (Když láska zemře) z filmu Le petit théâtre de Jean Renoir (TV-1969, Malé divadlo Jeana Renoira; r. Jean Renoir), Monte Walsh (1970; r. William Fraker – TV), Comptes à rebours (1970, Vyrovnání účtů; r. Roger Pigaut), Alex in Wonderland (1970, Alex v říši divů; r. Paul Mazursky), L’humeur vagabonde (1972, Tulácká povaha; r. Édouard Luntz), Chère Louise (1972, Milá Louise; r. Philippe de Broca), Nathalie Granger (1972, Nathalie Grangerová; r. Marguerite Durasová), Absences répétées (1972, Opakovaná nepřítomnost; r. Guy Gilles; hlas), Joana Francesca (1973, Joana Francouzka; r. Carlos Diegues), Je t’aime (1973, Miluji tě; r. Pierre Duceppe), La race des seigneurs (1973, Vyvolení; r. Pierre Granier-Deferre – TV), Les valseuses (1974, Buzíci; r. Bertrand Blier – TV), Hu-Man (1974; r. Jérôme Laperrousaz), Le jardin qui bascule (1974, Zahrada, která se houpá; r. Guy Gilles), Souvenirs d’en France (1974, Vzpomínky na Francii; r. André Téchiné – TV), La chevauchée sur le lac de Constance (TV-1974, Projížďka po Bodamském jezeře; r. Claude Régy), Saint, martyr et poète (TV-1975, Svatý, mučedník a básník; r. Guy Gilles), The Last Tycoon (1976, Poslední magnát; r. Elia Kazan – TV), Monsieur Klein (1976, Pan Klein; r. Joseph Losey – TV), Your Ticket Is No Longer Valid (1979, Vražda na přání; r. George Kaczender – V), kr. f. Chansons souvenirs (1980, Vzpomínkové písně; Robert Salis), Plein sud (1981, Až na jih; r. Luc Béraud), Mille milliards de dollars (1981, Tisíc miliard dolarů; r. Henri Verneuil – TV), La truite (1982, Pstruh; r. Joseph Losey), Querelle (1982; r. Rainer Werner Fassbinder – V), L’arbre (TV-1982, Strom; r. Jacques Doillon), Parade of Stars (TV-1983, Přehlídka hvězd; r. Clark Jones), L’intoxe (TV-1983, Otrava; r. Guy Séligmann), Vicious Circle (TV-1984, Bludné kruhy; r. Kenneth Ives), The Last Seance (TV-1984, Poslední seance; r. June Wynham-Daviesová), Le tiroir secret (TV-1985, Tajná zásuvka; r. Nadine Trintignantová), Le paltoquet (1986, Mamlas; r. Michel Deville), La nuit de l’océan (1986, Noc na oceánu; r. Antoine Perset), Sauve-toi, Lola (1986, Zachraň se, Lolo; r. Michel Drach), Le miraculé (1987, Zázrakem uzdravený; r. Jean-Pierre Mocky – TV), Jour après jour (1988, Den po dni; r. Alain Attal), Ennemonde (TV-1988; r. Claude Santelli), Brutální Nikita (1990, Nikita; r. Luc Besson), Alberto Express (1990; r. Arthur Joffé), La femme fardée (1990, Nalíčená žena; r. José Pinheiro), Anna Karamazova (1991; r. Rustam Chamdanov), Bis ans Ende der Welt (1991, Až na konec světa; r. Wim Wenders – V), La vieille qui marchait dans la mer (1991, Stará dáma, která se procházela v moři; r. Laurent Heynemann), Le pas suspendu de la cigogne (1991. Přerušený krok čápa; r. Theo Angelopulos – TV), Map of the Human Heart (1992, Mapa lidského srdce; r. Vincent Ward – TV), À demain (1992, Zítra; r. Didier Martiny), Milenec (1992, L’amant; r. Jean-Jacques Annaud; hlas), Die Abwesenheit (1992, Nepřítomnost; r. Peter Handke), Clothes in the Wardrobe (TV-1992, Šaty ve skříni; r. Waris Hussein), Le temps et la chambre (TV-1992, Čas a pokoj; r. Patrice Chéreau; hlas), A Foreign Field (TV-1993, Jednou se sejdeme; r. Charles Sturridge – TV), Je m’appelle Victor (1993, Jmenuji se Victor; r. Guy Jacques), Les cent et une nuits (1994, Sto a jedna noc; r. Agnès Vardová), Catherine the Great (TV-1994, Kateřina Veliká; r. Marvin J. Chomsky – TV), Za mraky (1995, Par-delà les nuages; r. Michelangelo Antonioni, Wim Wenders), Belle époque (TV-1995; r. Gavin Millar; hlas), The Proprietor (1996, Vzpomínky na Paříž; r. Ismail Merchant – V), Amour et confusions (1996, Láska a zmatky; r. Patrick Braoudé), Un amour de sorcière (1997, Zamilovaná čarodějka; r. René Manzor – TV), I Love You, I Love You Not (1997, Má mě rád, nemá mě rád; r. Billy Hopkins – V), Věčný příběh (1998, Ever After; r. Andy Tennant), Balzac (TV-1999; r. Josée Dayanová – TV), Il manoscritto del principe (1999, Vévodův rukopis; r. Roberto Andò), Lisa (2000; r. Pierre Grimblat), Cet amour-là (2000, Taková láska; r. Josée Dayanová – TV), Les Misérables (TV-2000, Bídníci; r. Josée Dayanová – TV), Zaïde, un petit air de vengeance (TV-2001, Zaidina pomsta; r. Josée Dayanová – TV), Les parents terribles (TV-2003, Hrozní rodiče; r. Josée Dayanová), Akoibon (2005; r. Édouard Baer), Čas, který zbývá (2005, Le temps qui reste; r. François Ozon), Go West (2005; r. Ahmed Imanović; + spol. prod.), kr. f. Autogram (2005; r. Barnabás Tóth), La contessa di Castiglione (TV-2006, Hraběnka z Castiglione; r. Josée Dayanová), Roméo et Juliette (2006, Romeo a Julie; r. Yves Desgagnés), kr. f. Sortie de clown (2006, Klaunův výstup; r. Nabil Ben Yadir), segment Trois minutes (Tři minuty; r. Theo Angelopoulos) z kolektivního filmu Chacun son cinéma (2007, Každému jeho film), Disengagement (2007, Stažení; r. Amos Gitai – TV), Sous les vents de Neptune (TV-2008, Neptunův trojzubec; r. Josée Dayanová – TV), Plus tard (2008, Později; r. Amos Gitai), Château en Suède (TV-2008, Zámek ve Švédsku; r. Josée Dayanová), Everywhere at Once (2008; Všude najednou; r. Holly Fisherová, Peter Lindbergh; hlas), Visage (2009, Tvář; r. Tsai Ming Liang), La guerre des fils de la lumière contre les fils des ténèbres (2009, Válka synů světla proti synům tmy; r. Amos Gitai), Carmel (2009; r. Amos Gitai; hlas), anim. f. Kérity, la maison des contes (2009, Tajemství tety Eleanory; r. Dominique Monféry; hlas), Bouquet final (TV-2011, Pohřební kytice; r. Josée Dayanová), La mauvaise rencontre (TV-2011, Nepříjemné setkání; r. Josée Dayanová), Une Estonienne à Paris (2012, Estonka v Paříži; r. Ilmar Raag), Gébo et l’ombre (2012, Gebo a stín; r. Manoel de Oliveira), kr. f. Al Alamayn (2012; r. Christiaan Bastiaans; hlas), Le talent de mes amis (2015, Talent mých přátel; r. Alex Lutz); (režie, není-li uvedeno jinak) Lumière (1975, Světlo; + sc., herečka), L’adolescente (1978; Dospívající dívka; + spol. sc.), dok. portét americké herečky Lillian Gish (1984, Lillian Gishová; + prod.), La petite prairie aux bouleaux (2003, Malá louka s břízami; r. Marceline Loridanová-Ivensová; spol. sc.). -fik-