Petr Weigl

PETR WEIGL (nar. 16.3.1939, Brno – zem. 14.7.2018, Praha) pocházel ze smíšené německo-židovské rodiny, která se v roce 1940 přestěhovala do Prahy. Otec zemřel v Osvětimi a také příbuzní z jeho strany za války zahynuli. Petr Weigl vystudoval gymnázium ve Štěpánské ulici (1958) a v tomtéž roce nastoupil na FAMU, kde studoval hranou režii. Absolvoval v roce 1961, kdy též začal pracovat v Československé televizi jako dramaturg. V roce 1964 zde natočil svůj první krátký film Koncert z díla Pavla Josefa Vejvanovského. Následovaly další krátké televizní filmy nebo dokumenty s hudební tematikou. Prosadil se televizním snímkem, uvedeným v kinech, melodramem podle stejnojmenné předlohy Julia Zeyera Radúz a Mahulena (1970). Stal se celosvětově uznávaným specialistou na hudebně dramatické filmy, v nichž kongeniálně spojoval hudbu s bohatou obrazovou imaginací do ojedinělé sugestivní a emotivní formy. Většinou se inspiroval klasickými hudebními, literárními a dramatickými, ale také výtvarnými díly, natáčel filmové balety a opery. V roce 1976 odešel z televize a stal se dramaturgem a později i režisérem baletu Národního divadla v Praze, kde setrval až do roku 1991. Byl pověřen funkcí čestného uměleckého šéfa baletu (1990) a v roce 1994 byl jmenován do Rady Národního divadla. Inscenoval řadu významných baletních (Romeo a Julie – 1971; Šípková Růženka – 1973; Dáma s kaméliemi – 1991) i operních (La Traviata – 1979; Salome – 1990) představení doma i ve světě (Paříž, Mnichov, Berlín), jež někdy převáděl i pro televizní obrazovku. Spolupracoval s nejvýznamnějšími světovými dirigenty, zpěváky a tanečníky. Hodně pracoval pro německé televizní stanice, zejména s dramaturgem Manfredem Gräterem a producentem Gunterem Herbertzem. Při natáčení oper prosazoval obsazení rolí herci a i v cizině využíval služeb českých a slovenských představitelů, zejména Magdy Vášáryové, Emílie Vášáryové, Jaroslavy Adamové, Jana Třísky, Michala Dlouhého, Milana Kňažka, Juraje Kukury, Michala Dočolomanského a dalších. Stabilně spolupracoval s kameramany Jiřím Kadaňkou a později s Jaroslavem Kučerou. Mezi jeho další stálé spolupracovníky patřili choreograf Miroslav Kůra, dramatik Josef Topol, dirigent Libor Pešek, skladatel Luboš Fišer, umělecký maskér Milan Jandera, střihač Karel Kohout nebo hudební režisér Leoš Komárek. Byl i blízkým přítelem Dagmar Veškrnové-Havlové. Získal řadu ocenění, mimo jiné Hlavní cena a Cena československé kritiky za nejlepší umělecký pořad v televizi na ARS Film Kroměříž 1968, Cena FITES Trilobit (Osamělost a Bolero – 1968, Lady Macbeth Mcenského újezdu – 1994), Ceny Prix d’ Italia (Bludiště moci – 1969; Romeo a Julie – 1972), dvě nominace na Cenu Emmy (Padlí andělé – 1983; Olověná noc – 1986), Zvláštní cena poroty MTF Zlatá Praha (Romeo a Julie na vsi – 1990), Hlavní cena na MTF Zlatá Praha (Dumky – 1991), dále Cena Vladislava Vančury FITES za celoživotní dílo (2008) a Zvláštní cena kolegia Cen Thálie (2016). Vznikly o něm kniha Aleny Bechtoldové Svět Petra Weigla (Odeon, Praha 1993) a vlastní monografie Hledání smyslu (vlastním nákladem, Praha 2013), dokumenty Jana Špáty o realizaci filmů Utrpení svatého Sebastiána (1984) a Olověná noc (1985), středometrážní dokument V zajetí Terpsichory (1985; r. Přemysl Kočí), profilová stylizace na téma Marie Stuartovna (1988; r. Alena Bechtoldová), GEN (1995; r. Zdeněk Troška), středometrážní dokument Fascinace hudbou a filmem – Petr Weigl (2004; r. Martin Dostál). – Introvertní a senzitivní homosexuální filmař udržoval úzký rodinný vztah s matkou Gertrudou Weiglovou (1910–1982) a se starší sestrou Juttou (1933–1988). – Filmografie: (televizní filmy, režie, scénář, není-li uvedeno jinak) (krátké a středometrážní) Koncert z díla Pavla Josefa Vejvanovského (1964; + nám.), Epizoda ze života umělcova (1965; + nám.), Ruská suita (1965; + nám.), umělecké dokumenty Benátský malíř (1966; + nám.), L’Amfiparnaso (1966; + nám.), Řecké obrázky (1966; + nám.) a Robin a Marion (1966; + nám.), šedesátiminutový f. Pas de quatre (1967; + nám.), Osamělost (1967), Bolero (1967; + nám.), dok. o Evě Olmerové Svět je báječné místo k narození (1968; + nám.), střm. f. Bludiště moci (1969; + nám.), Modrý pták (1970; + nám.), Don Quijote (1970; + nám.), střm. f. Paolo Bortoluzzi (1971; + nám.), střm. f. Dva bratři (1972), Apollon Musagétes (1973, Apollón a múzy; + nám.), Margita a Besná (1973), El amor brujo (1974, Čarodějná láska; + nám.), Augenblick der Erinnerung (1975, Okamžik vzpomínky; + nám.), Pas de deux (1980; + nám.), střm. f. L’amore è destino (1981; + nám.), Achilles (1984; + nám. – TV), Dumky (1990; + nám.); (celovečerní) melodram Radúz a Mahulena (1970; režie, spol. nám., spol. sc.), uvedený i v kinech, balet Víly (1970), balet Romeo a Julie (1971), opera Faust a Markéta (1972), opera Vzkriesenie (1977), opera Rusalka (1978), uvedená i v kinech, hudební f. beze slov Poetische Betrachtungen in freyen Stunden (1979, Poetické úvahy ve volných chvílích; + nám.), hudební f. Der Wahnwitzige Genius (1980, Nerozumný génius; + nám.), opera The Turn of the Screw (1982, Pod koly osudu; režie, spol. nám., sc. – TV), opera Zuzana Vojířová (1983), hudební mystérium Le martyre de Saint Sèbastien (1984, Utrpení svatého Sebastiána – TV), hudební drama Die Nacht aus Blei (1985, Olověná noc – TV), opera Werther (1986 – TV), pohádka Paví pírko (1987), filmová metamorfóza Schillerova dramatu a Donizettiho opery Maria Stuart (1988, Marie Stuartovna – TV), opera Evžen Oněgin (1988), variace na mozartovské téma Die Reise nach Prag (1989, Cesta do Prahy; režie, spol. nám., sc.), opera Romeo und Julia an dem Dorfe (1989, Romeo a Julie na vsi), opera Dáma s kaméliemi (1992), opera Lady Macbeth von Mzensk (1992, Lady Macbeth Mcenského újezdu – TV), hudební f. Die Winterreise (1994, Zimní cesta), opera Jak se dělá opera (1996). -tbk-