Vladislav Kvasnička

VLADISLAV KVASNIČKA (nar. 13.12.1956, Praha – zemřel 10. června 2012, Praha, na mozkový nádor) začínal v ČST jako tahač kabelů. Současně studoval večerně Střední odbornou školu výtvarnou na Hollarově náměstí a dálkově Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích. Po absolvování katedry dokumentární tvorby na FAMU (1980-84) a po vojenské službě v ČAF (1985) externě spolupracoval s Krátkým filmem Praha a s bratislavským Štúdiem krátkych filmov. Později byl zaměstnán jako režisér v KF Praha (1990-97). Od 90. let spolupracoval s ČST, respektive ČT Praha a posléze s ČT Ostrava, pro něž zpracovával reportáže se závažnými aktuálními tématy do cyklu Ego (1996), do publicistického magazínu Klekánice (1996; 1997; 2000), a do cyklů Svět bez hranic (1997: Ašín a mandala), Ta naše povaha česká (1997: Závěry XV. sjezdu OKD plní; 1999; 2005: Cizinče, nejsi vítán), Svět bez hranic (1998: Aven bachtele, Třicet návratů; 1999: Rehabilitace nebo zrada, Chceme světlo). Od roku 1992 se podílel na projektech Febia, kde přispěl zejména do cyklů Oko (1992: Blok zleva, Den v parlamentu [a okolo]; 1993: Lidé na hranici, Noc, kdy se rozpadl stát, Anarchisté aneb Soudruzi ve zbrani, Soukromý vojenský prostor Ralsko, Rekonvalescence; 1994: Kde vypískali premiéra aneb Dlouhý rudý tanec, Nesvéprávní, Kde se nevolí, Cizinci; 1995: Holáňovi kluci, Hlášení o zpoždění železnic), GEN (1993: Karel Schwarzenberg; 1994: Václav Král), V.I.P. – Vlivní lidé (1996: Zdeněk Chalupník), Jak se žije… (1998: …v „pasťáku“, …na čtyřech hranicích; 1999: …s vodní energií; 2000: …v ústavní ochranné léčbě, …učňům, …exekutorům), Zpověď (2000: Zpověď sirotka, který se zamiloval do vraha – Miloslav Přihůnek, Zpověď advokáta, kterého politika přivedla k životu na samotě – Ladislav Lis, Zpověď chovance, protiprávně drženého v ústavu pro mentálně postižené – Rudolf Rekšák, Zpověď pěstounů, kterým výchova jejich 17 dětí nevyšla – Jiřina a Bedřich Skramuských; 2003: Zpověď bratra zlikvidovaného disidenta – Jiří Wonka). Poslední léta života se z nedostatku pracovních příležitostí živil na krátkodobých brigádách a jako pojišťovací agent přátel filmařů. Od mládí patřil k okruhu divadelního seskupení Sklep. Stál za kamerou krátkého amatérského filmu Tomáše Vorla Zákon samurajů (1978) a později si zahrál mužika v povídce Na brigádě z filmu Pražská 5 (1988). Již od školních prací, z nichž mnohé tehdy končily v trezoru (Do deště a do sluníčka, Zlaté dno, Bylo jedno malé království, Koncert, Když se kácí les), tíhnul s osobní posedlostí k sociálním a tabuizovaným tématům (problematika nezletilých, delikventní mládeže, punkerů, homosexuálů, ekologie apod.), což mu za normalizace přinášelo řadu problémů. Svému zaujatému přístupu k dokumentu zůstal věrný i po listopadu 1989, kdy jako investigativní reportér usiloval s bytostným nasazením a odvahou odhalit pravdu. Soucítění s lidmi, vystavenými osudovým zvratům, a vůle zaujímat nekompromisní postoj jej přitahovaly k problematice mezních existenčních situací. Točil změny režimu v roce 1989 u nás a v Rumunsku, válečné konflikty v Jugoslávii a v Čečensku, dokumentoval odsun sovětských vojsk (přitom rozkryl síť jejich skladišť jaderných zbraní) a zároveň se zajímal o osud běženců na našem území (dokonce u sebe schovával ruského zběha, než získal české občanství, nebo si osvojil chlapce s neznámou identitou), podával znepokojivá svědectví o extrémismu a dalších negativních jevech ve společnosti. Jeho poslední prací byl nedokončený retrospektivní projekt o historii české punkové scény X PUNK aneb 20 let s čírem. – Filmografie (námět, scénář a režie, není-li uvedeno jinak): (krátké dokumenty) Kde nám straší (1980), Zlaté dno (1981), Kde je domov můj (1981), Do deště a do sluníčka (1982), Bylo jedno malé království (1982), Koncert (1983), Snad nejsme pesimisté (1983), Když se kácí les (1984), Filmový zpravodaj 14/86 – Parta (1986), FZ 47/86 – Cesta k městu (1986), Osudy (1986), Vrtáci (1986), FZ 3/87 – Cesty Domjů (1987), ČFT 40/87 – Grafika do kapsy (1987), Majčini kluci (1987), Wolfrámová dolina (1988), ...aby si lidi všimli (1988), FZ 47/88 – Strašidlo zvané Rumburak (1988), Nezletilé matky – Nevyšlapané cesty (1989), Opálová horúčka (1989), Truc aneb Proč děti mají děti (1989), Bílá jáma (1989), Filmová kronika 33/90 – Odsun (1990), Zpravodaj Krátkého filmu 47/90 – Vietnamci v Čechách (1990), Uprchlíci z pekla (1990; + spol. kam., zvuk), Konec věčných časů (1991), Čekárna aneb Takové problémy jsme neměli (1991), Bezmocnost (1994), Hnědouhelný teror (1994), Ministerské kádrování (1994), Mosty do minulosti (1994), Národní park, a.s. aneb Krakonošova díra (1994), Silvestr na konečné (1994), Uranové dluhy (1994), Země původu: Ukrajina (1994), Akce Klín? (1994), Nezaměstnanost (1995), Genocida (1995), cyklus Čečensko – Válka bez vítěze (1995; Groznyj – město minulosti, Samaški – čečenské Lidice, Silou proti myšlení, Uprchlíci, Rostou noví bojovníci, Ingušsko – země v ohrožení, Čečenské ženy, Válka a mír), Kristus mezi námi (1996), Vyjdi z korábu… (1997), Kde domov můj (1998), Postav vodě hráz (1998), Psychiatrie (2001), Léčbou až na dno (2001), Vánoce za zdí (2001), cyklus o devitalizaci Zapomenutý objev I – V (2001-03) a Zakázaný objev (2001), Zapomenutí (2002), Po nás potopa (2002), Rybářská latina (2002), Magdalenka (2002), Voda na duši (2003), Irina (2005), Pepča (2005); (středometrážní dokumenty) o revoluční situaci v Rumunsku na přelomu roku 1989 z pohledu českých a slovenských starousedlíků A pomáhal jen Bůh (1990; + spol. zvuk), výpověď o problémech homosexuálů Zapovězená láska (1990), o návratu českých krajanů z Ukrajiny do vlasti Strach nechali doma (1991; + zvuk), o dramatické situaci v Čečensku Krvavý chomout (1995), o českých vojácích, působících pod prapory UNFOR v Bosně, Ani válka, ani mír (1996), cestopis z cesty po transsibiřské magistrále Vlak do Hongkongu (1997), záznam katastrofální povodně na Moravě a ve Slezsku v červnu 1997 Učiň sobě koráb… (1997), dok. o postoji Rusů k vůdci komunistické revoluce Ruskem od Lenina k Leninovi (1998), dok. z Kosova Útěk z náručí smrti (1999), o osudech uprchlíků a imigrantů u nás Sousedé na útěku (2004); (celovečerní dokumentární filmy) o listopadových událostech v Ostravě Infarkt ocelového města (1990), o nedobrovolné účasti české a slovenské menšiny v občanské válce Srbů a Chorvatů Naši ve válce (1992; + spol. zvuk), dok. o třech týdnech mezi 28. říjnem a 17. listopadem 2001, strávených cestou vlakem i pěšky, Kolem republiky (2002). -fik-