LUDMILA PÍCHOVÁ (nar. 24.4.1923, Ústí nad Orlicí – zemřela 2. října 2009, Baden-Baden, Bádensko-Württembersko, SRN) získala herecké vzdělání v dramatickém oddělení pražské Konzervatoře (1945). Od roku 1947 působila na pražských jevištích jako členka Realistického divadla (1947-50), Městských divadel pražských 1950-54), Divadla estrády a satiry (1954-55), Divadla satiry (1955-57) a ABC (1957-62), s jehož souborem byla začleněna do Městských divadel pražských (Ženitba, Jak vraždili sestru Jiřinu, Manželství na zkoušku, Veselé paničky windsorské, Víš přece, že neslyším, když teče voda, Já, k čertu, žiju rád), jež opustila v roce 1985, kdy s manželem, hercem a režisérem Františkem Miškou (1919-2017), odešli do zahraničí. Čtrnáct let pak hrála na německých scénách (Münster, Wuppertal a Baden-Baden). Na česká jeviště se vrátila na začátku nového tisíciletí jako spolurežisérka americké muzikálové verze Shakespearových Dvou šlechticů z Verony v pražském Divadle U Hasičů (2001) a v Divadle Příbram (2003). Obzvlášť blízké jí byly role konverzačního repertoáru. Svůj temperament a smysl pro humor osvědčila také jako partnerka Vladimíra Dvořáka ve veřejných rozhlasových kabaretech. Zákulisí filmu poznala už na sklonku okupace, kdy ji obsadil režisér Miroslav Cikán do adaptace románu Marie Pujmanové Předtucha, jejíž realizace však byla zastavena. Na plátně se tak objevila až po osvobození v drobných epizodkách i ve větších úlohách např. jako fintivá dcera z maloměstské rodiny Viktorových ve fantastickém filmu Podobizna či jako dcera bytné Engmüllerové v komedii Vzorný kinematograf Haška Jaroslava. Do konce 70. let pak hrála v téměř dvou desítkách filmů většinou vedlejší postavy žen z lidu. Příležitostně se objevovala na TV obrazovce v inscenacích, pohádkách a seriálech (Nemocnice na kraji města, 1977; Dynastie Nováků, 1982). Její dcera Michaela Mišková (nar. 1949) je rovněž herečkou právě tak jako vnučka Debora Štolbová (nar. 1981). – Filmografie: Tři kamarádi (1947; r. Václav Wasserman), Podobizna (1947; r. Jiří Slavíček), Vstanou noví bojovníci (1950; r. Jiří Weiss), Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955; r. Oldřich Lipský), střm. f. Kam s ním? (1955; r. Jaromír Pleskot), kr. filmy Buďme připraveni (1955; r. Jiří Papoušek) a Muži mě pronásledují (1955; r. Jindřich Ferenc), Kasaři (1958; r. Pavel Blumenfeld), Hvězda jede na jih (1958; r. Oldřich Lipský), U nás v Mechově (1960; r. Vladimír Sís), Ledoví muži (1960; r. Vladimír Sís), kr. f. Postavy mimo hru (1960; r. Petr Schulhoff), střm. filmy Strop (1961; r. Věra Chytilová) a Deštivý den (1962; r. Jiří Bělka), kr. f. Potíže s kulturou (1962; r. Petr Schulhoff), Čintamani & podvodník (1964; r. Jiří Krejčík), Nikdo se nebude smát (1965; r. Hynek Bočan), Hádavá pohádka (TV-1969; r. Vlasta Janečková), Alexandre Dumas starší (TV-1970; r. Jaroslav Dudek), Dívka na koštěti (1971; r. Václav Vorlíček), Zatykač na královnu (1973; r. Dušan Klein), Hvězda padá vzhůru (1974; r. Ladislav Rychman), střm. f. Wilfride, Wilfride! (TV-1975; r. Karel Kovář), Krása (TV-1976; r. Vlasta Janečková), Tvář za sklem (1979; r. Hynek Bočan), Dopis psaný španělsky (TV-1980; r. František Filip). -fik-
