Miloš Fiala

MILOŠ FIALA (nar. 22.6.1930, Praha – zem. 20.10.2013, Praha) už jako gymnazista spolupracoval s Filmovým ústavem. Vystudoval divadelní vědu na DAMU a krátce působil jako dramaturg Vesnického divadla. Od počátku 50. let se soustavně věnoval filmové kritice a publicistice; pod svým jménem nebo pod různými šiframi (-ar-, mia, mfa, M.F.) uveřejňoval četné recenze a články o českém i zahraničním filmu a divadle v denním tisku (Práce, Mladá fronta, Lidové noviny, Svět práce, Večerní Praha) a v kulturních i v odborných periodikách (Plamen, Film a doba, Kino, Květy, Literární noviny, Tvorba, Reportér). V 60. letech byl hlavním filmovým kritikem kulturní rubriky Rudého práva. V tomto období se uplatnil i jako scénárista. Spolupracoval na sci-fi komedii Muž z prvního století (1961; r. Oldřich Lipský; spol. nám., spol. sc.) a v roce 1963 napsal s Jaromírem Dvořáčkem nerealizovaný scénář Jací jsou. Později se jako dramaturg Filmového studia Barrandov (FSB) podílel na celovečerních filmových debutech Svatej z Krejcárku (1969; r. Petr Tuček) a Nahota (1970; r. Václav Matějka) a na povídkovém filmu Velká neznámá (1970; r. Pavel Hobl). Kvůli své aktivitě na konci 60. let byl na počátku normalizace nucen FSB opustit a nemohl ani publikovat. Na přelomu 60. a 70. let patřil ke spoluzakladatelům divadla Ateliér ve Spálené ulici v Praze, na konci 80. let byl spoluautorem Stálé expozice Franze Kafky a tvůrcem videopořadů o Kafkovi, o židovské Praze, o Jaroslavu Haškovi apod. S Jaroslavem Brožem editorsky sestavil sborník vybraných textů Vsevoloda Pudovkina O filmovém umění: Články a projevy z let 1945-1953 (1954) a byl autorem monografií Film v boji za mír, za nového člověka, za lepší svět (1951), Oldřich Kříž (1968) a Martin Frič: Muž, který rozdával smích (2008). S fotografem Milošem Heydukem připravil tři velkoformátové knihy o historii významných pražských lokalit Barrandov pod vlajkou hákového kříže (2007), Václavské náměstí v proměnách času (2009) a Staroměstské náměstí v proměnách času (2012). -fik-