Jiří Ployhar

JIŘÍ PLOYHAR (nar. 28.3.1927, České Budějovice – zemřel 25. března 2009, Praha) absolvoval po maturitě na Státní grafické škole v Praze obor fotografické techniky na FAMU (1951) u Karla Plicky, jemuž dělal asistenta. Začínal počátkem 50. let v nově založeném Štúdiu populárne vedeckých a naučných filmov v Bratislavě jako kameraman, režisér a scenárista, od roku 1961 působil ve Filmovém studiu Barrandov a zejména v Československém armádním filmu. Natočil přes stovku krátkých dokumentů, z nichž přibližně polovinu sám režíroval a asi ke třetině napsal i scénář. Uplatnil se zejména v cestopisných reportážích z exotických krajin (Tibet, Afghánistán, Korea, Írán, oblasti SSSR, Albánie) a při tvorbě osvětových a vlastivědných snímků, zachycujících přírodní krásy a umělecké památky Československa i pomocí leteckých záběrů (stal se odborníkem na snímání z helikoptéry), jež se pak využívaly i v různých střihových titulech. Mnohé z jeho děl byly oceněny na zahraničních specializovaných festivalech (Lausanne, Locarno, Barcelona, Janov, Tbilisi, Brusel, Mallorca). Spolupracoval na řadě audiovizuálních programů. Po normalizačních čistkách bylo jeho jméno vystříháváno z titulků. Uplatnil se pak v oboru výtvarné a užité fotografie, jíž se zabýval po celou tvůrčí dráhu. V letech 1987 a 1988 vystavil ve čtyřech samostatných výstavách (Tváře z památníku) rozsáhlou kolekci portrétů v Ústředním kulturním domě železničářů v Praze a zúčastňoval se i dalších fotografických výstav. Jeho práce přejímaly též cizojazyčné publikace. Nakladatelství Karolinum připravilo k vydání Ployharovu monografii Roky a vteřiny. V jeho stopách pokračuje jako kameraman a fotograf syn David Ployhar (nar. 1970), druhý syn Jiří Ployhar (nar. 1976) je herec. - Filmografie (neúplná; režie, námět, scénář či spolupráce na scénáři a kamera, není-li uvedeno jinak): Drevo (1951), Bardejov (1951), Československá nemocnice v Koreji (1954; režie, spol. kam.), Zimní příprava nejlepších (1956; režie, sc., spol. kam.), Velká zkouška (1956; režie, kam.), Zápisník z Tibetu (1957), Zatvorená hranica (1957; spol. režie, spol. sc., kam.), Nekrvavá bitva (1958; režie, námět, sc., spol. kam.), Kyjevská vzpomínka (1959), Sokolovo (1959), Jižní pevnost (1960; režie, spol. námět, kam.), S kamerou po Albánii (1960), Agent K vypovídá (1961; režie, kam.), hraný f. Pevnost na Rýně (1962; r. Ivo Toman; II. kam.), hraný f. Bylo nás deset (1963; r. Antonín Kachlík; kam.), kr. hraný f. Náboj (1963; r. Ivo Toman; kam.), Hrdinové, na které nezbyl čas (1963; r. Ivo Toman; kam.), hraný f. Strakatí andělé (1964; r. Pavel Blumenfeld, Jiří Cirkl; kam.), Československo, země neznámá (1966), Město matka (1966; režie, sc., kam.), Pro blaho země (1966; režie, námět, sc., spol. kam.), Kratochvíle Petra Voka (1967), Orlík (1967), Země pod křídly racků (1967), Krumlovské proměny (1967), Schůzky s Dianou (1967), Hudba v srdci Evropy (1967), Krajem stříbrných vod (1968), Hanácké Athény (1968; režie, spol. sc., kam.), Pouť k bohyním a drakům (1968), Korunovační klenoty Království českého (1969), Československo – země setkávání (1970; režie, spol. námět, spol. sc., kam.), Ďábelské žně ve Velkých Losinách (1970), Po stopách žebrácké slávy (1970), Střední Čechy bez hazardu (1970; režie, spol. námět, spol. sc., kam.), Československý heptameron (1971; spol. režie Ludvík Vlček, spol. sc., kam.), Československé metamorfózy (1971; režie, spol. sc., kam.), Inter arma silent musae (FP 48/71; režie, spol. sc., kam.), Československé konfrontace (1972; spol. režie Eva Kačerová, spol. sc., kam.), Na záletech v Československu (1972; režie, kam.), Červená Lhota – zámek žen (1973; režie, kam.), Kynžvart (1973; režie, kam.), Pomníky minulosti, monumenty dneška (1973), Česká setkání baroka s gotikou (1974; režie, kam.), Československo včera a dnes (1975; režie, kam.). -fik-