V neděli ve věku 88 let zemřela divadelní a filmová herečka Naděžda Gajerová.
Gajerová absolvovala školu pro ženská povolání. Již od dětství hrála v brněnském Státním divadla v představeních pro děti. Po osvobození přijala angažmá v brněnském Svobodném divadle (1945–47) a rok studovala herectví na brněnské konzervatoři, kterou kvůli filmování nedokončila.
K jevištní práci se vrátila jako členka Divadelní skupiny ČSM v Praze (1950–53) a v roce 1954 posílila nově zformovaný soubor libeňského Divadla S. K. Neumanna. Od roku 1959 byla členkou činohry Národního divadla (Kordelie v Králi Learovi, Hanička v Lucerně, Mariana v Tartuffovi, Ilona v Kočičí hře, Bušková v Našich furiantech). V roce 1987 divadlo opustila, aby se mohla věnovat literatuře.
Před kamerou debutovala (ještě pod dívčím jménem) rolí Hudcovy starší dcery Růženy ve Steklého adaptaci románu Marie Majerové Siréna. Následovaly úlohy děvčat a mladých žen, jež uzavřela postavou ženy surového sedláka Vařeky a matky dvanáctiletého hrdiny v Procházkově a Kachyňově venkovské poemě z konce druhé světové války Ať žije republika.
Řadu postav v klasickém repertoáru a v pohádkách vytvořila v rozhlase. Od sedmdesátých let se objevovala už jen sporadicky v televizi, a to zejména v TV inscenacích. Od osmdesátých let se intenzivně zabývala psaním operních libret a textů k vokálním skladbám (významná je zejména její spolupráce s druhým manželem, skladatelem Milošem Vackem [1928–2012]) a věnovala se vlastní literární tvorbě.
Je autorkou několika prozaických knih (Děvčátko s koťaty, 1979; Herci, 1987; Má smečka, 1994; Komediantské střípky, 1999; Únos Kašpárka, 1999; Co vyprávěl čtverák, 1999), básnické sbírky Žena (2000), divadelní grotesky Zázrak aneb Sedm divů socialismu (2002). Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (1997). Z prvního manželství s filmovým režisérem Václavem Gajerem (1923–1998) pochází herečka Veronika Gajerová (nar. 1963).
Zdroj: red, fik
