Nadějných autorů a projektů má česká celovečerní animovaná tvorba podle programového ředitele festivalu Anifilm stále dostatek. Scházejí však otevření producenti a nebojácní distributoři.
Zatímco animovaných snímků se u nás natáčí hodně, k divákům se dostanou jen večerníčky, studentské snímky málokdy. Doba, kdy krátké filmy šly jako předfilmy v kinech, je totiž dávno pryč; převálcovala je reklama. Navíc celovečerní projekty doplácejí na finanční náročnost a dlouhý proces výroby. Jedinou prezentací tak zůstávají festivaly Anifilm v Třeboni, PAF v Olomouci, Animánie v Plzni, případně Karlovy Vary či Zlín.
Podle ředitele Pavla Horáčka oblast celovečerního animovaného filmu u nás ovládají američtí producenti, mezi než patří velká studia Disney/Pixar či Dreamworks. „V českých kinech se něco z jejich produkce objevuje téměř každý měsíc, ale mám za to, že už nějakou dobu dochází k vyčerpání. Technologicky není víceméně co zlepšovat, obsahově se tito velcí hráči až na výjimky už několik let točí v kruhu, recyklují zaběhnuté příběhy,“ řekl Horáček.
Že se něco musí změnit, si podle něj producenti zřejmě uvědomují a snaží se například v nedávno uvedeném filmu Buchty a klobásy cílit na dospělé publikum. „Na rozdíl od většinové produkce, která má oslovit celou rodinu, což je do značné míry limitující,“ vysvětlil.
Zároveň se konečně začala měnit situace i v evropské, autorsky orientované animaci. Ve srovnání s dobou před pěti či deseti lety vzniká více dobrých celovečerních filmů, které oslovují děti, rodiny i dospělé. „Kategorie celovečerního filmu proto v posledních letech nemá náš festival problém naplnit. Škoda, že se tyto snímky nedostávají do kin, protože jsou námětově a především výtvarným zpracováním zajímavější, než to, co může běžný český divák na plátně vidět,“ uvedl Horáček a za příklad z poslední doby označil francouzský film Až na Severní pól.
Kdyby se ale distributoři odvážili vstoupit do nejistých vod a uváděli i filmy typu švýcarsko-francouzského projektu Můj život Cuketky (aktuálně s cenou za nejlepší evropský animovaný celovečerní projekt), mohlo by to mít blahodárný vliv na vizuální výchovu nejen u dětí.
„Díky posunům v technologiích, nejrůznějším podporám a koprodukčním fórům se věci mění i v celovečerní české animaci. Filmů vzniká více, prosazují se mladší autoři, kteří se nebojí přijít s originálním výtvarnem – například Galina Miklínová s úspěšnými Lichožrouty,“ řekl Horáček. Chvíli tak potrvá, než se domácí celovečerní tvorba více prosadí v konkurenci.
Nejnovějším příspěvkem animované tvorby v kinech, a letos i posledním, je minulý týden uvedený francouzsko-japonský snímek Červená želva režiséra Michaëla Dudoka de Wita. O dojemném příběhu trosečníka, navíc bez dialogů, se hovoří jako o adeptu na Oscara. Vznikal bezmála deset let a z Cannes si odvezl Zvláštní cenu poroty.
Zdroj: ČTK, red
