Česká animace je již několik let mezinárodní. Tuzemské animované filmy se pravidelně objevují v programech předních zahraničních festivalů, na tamějších pitchingových fórech a workshopech i v katalozích významných sales společností. České animátorky Daria Kashcheeva a Diana Cam Van Nguyen byly vybrány do rezidenčních programů v Cannes. Sugestivní anidok Přes střepy, zpracovávající reálnou zkušenost přeživší znásilnění, se dostal do užšího výběru studentských Oscarů i cen BAFTA (a byl v českých kinech k vidění v rámci pásma FAMU Four).
Málokteré odvětví české audiovize zkrátka zažívá takový rozkvět jako animace. Její pozice na evropském trhu je možná stabilnější než domácí zázemí pro animovanou tvorbu, které plně nereflektuje jednak časovou a finanční náročnost animace, jednak množství talentovaných lidí. Pro absolventy a absolventky filmových škol v Praze, Písku a Zlíně bývá náročné získat stálou, adekvátně ohodnocenou pozici v oboru, natož najít kapacitu k dokončení autorského celovečerního filmu.
Obvykle jde o mnohaletý proces doprovázený komplikovaným sháněním peněz z mnoha lokálních i zahraničních zdrojů. Bez koprodukcí je prakticky nemožné natočit v Česku celovečerní animovaný snímek. Týmy stojící za Tondou, Slávkou a kouzelným světlem nebo Životem k sežrání, který bude letos soutěžit v Annecy, by mohly vyprávět.
Absenci stálé infrastruktury suplují soukromé produkční společnosti, jako je MAUR film. Ta bude mít na letošním festivalu v Annecy hned pět zástupců. První z nich, Plevel, natočila Pola Kazak, studentka Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Výtvarně uhrančivé podobenství o strachu z neznámého a zahradách, o něž pečujeme tak úzkostlivě, s tak omezenou představou, kdo nebo co na ně patří, že nemůžou opravdu rozkvést, bylo již prezentováno v rámci studentské programu La Cinef na festivalu v Cannes.
Třináctiminutový film vznikal čtyři roky. Autorka si zvolila pracnou techniku olejomalby na skleněné desce, se kterou měla zkušenost díky spolupráci na koprodukčním filmu Přes hranici. Pro film sledující zahradnici bránící své záhony před rozrůstajícím se plevelem bylo namalováno okolo sedmi tisíc obrazů. Denně vznikly zhruba dvě vteřiny animace. Emotivní „mýtus o chaosu, který se snaží vniknout do uspořádaného a logického světa člověka“ podpořil i Státní fond kinematografie a Nadační fond FILMTALENT Zlín.
Do Annecy se letos vrátí Jan Saska, jehož černohumorná animovaná groteska Happy End byla na festivalu uvedena v roce 2016. Film o sérii velmi nešťastných událostí se zároveň dostal mezi desítku krátkých animovaných filmů usilujících o Oscara. Ve své novince Hurikán, kterou kromě MAUR filmu produkčně zaštítily společnosti z Francie, Slovenska a Bosny, Saska opět vypráví bravurně vypointovaný příběh jednoho smolného dne, resp. noci.
Černobílý film čerpá z autorových stejnojmenných komiksů, ale není jejich přímou adaptací. Přebírá z nich strukturu a hrdinu s prasečí hlavou. Ten se během své odysey napříč vietnamskými večerkami a zaplivanými hernami snaží sehnat sud piva pro stánkařku, která ho okouzlila. Překážky na cestě ho ale od happy endu stále víc vzdalují. Komiksově stylizovaný příběh s minimem dialogů je založen na rozvíjení nápadu, co všechno lze po setmění potkat a zažít na Žižkově. Ostrou atmosféru noční Prahy vedle fyzického humoru dokreslují i doprovodné písně od Pražského výběru nebo Půlnoci.
Film Ahoj léto! od Martina Smatany a Veroniky Zacharové je oproti Hurikánovi mnohem prosluněnější a barevnější. Taky se odehrává během letní dovolené na Francouzské riviéře, kde jedna obyčejná čtyřčlenná rodinka zažívá různé prekérní situace. Ani pro Smatanu nejde o první účast v Annecy. V roce 2019 tam získal Cenu mladých diváků za svůj dojemný absolventský film Pouštět draka. Když tamtéž o rok později představoval Ahoj léto! coby projekt ve vývoji, získal cenu Open Workshop.
Rozverný snímek s francouzským šarmem a laskavou atmosférou komedií Jacquese Tatiho nápaditě kombinuje stop motion a 2D ručně kreslenou animaci. Ze sluchátek se stává podvozek letadla, z potápěčských ploutví sukně, rozvlněné moře je simulováno přes sebe vrstvenými ručníky. Svižný epizodický film má sice prostý námět, ale až do konce nepřestává bavit a překvapovat záplavou originálních vizuálních gagů.
Vážnějším tématem i zpracováním se vyznačuje autobiografický anidok I Died in Irpin, jehož autorkou je animátorka Anastasia Falileieva. Jde o subjektivní rekonstrukci útěku z ukrajinského města Irpiň, na které zaútočilo Rusko. Film natočený v koprodukci Česka, Slovenska a Ukrajiny bude v Annecy uveden v sekci Perspectives. V ručně kreslených vzpomínkách prokládáných výstřižky autentických fotografií ožívá traumatizující schovávání se ve sklepě, strach z toho jít se vysprchovat, protože vzduchem lítají ruské rakety.
Z fragmentů vzpomínek je skládáno bezprostřední svědectví o dospívání v časech války, ze které je skoro nemožné vyváznout bez zranění. Ať už na těle, nebo na duši. Zánik stability a jistot, nenávratné rozrušení lidské psychiky a mezilidských vztahů, vystihuje i název filmu. Jeho rytmus a náladu dotváří vedle hudby Petra Marka i mimoobrazový komentář samotné autorky, pro kterou šlo o možnost „znovu zažít všechny své pocity a konečně je osvobodit“.
Soutěže krátkých filmů se letos v Annecy zúčastní i film Free the Chickens animátora Matúše Vizára, jehož absolventské Pandy byly na festivalu oceněny v roce 2013 (a zároveň byly vybrány do Cinéfondation v Cannes). Kreslený 2D film z produkce Tomáše Hrubého z české nutprodukce a Jakuba Viktorína ze slovenské nutprodukcie je environmentální satirou v křiklavých barvách. Vypráví o neúspěšném pokusu o záchranu slepic z průmyslového chovu a tragikomických následcích zpackané mise.
Vizár se kromě animace věnuje také ilustraci a karikaturám, čemuž odpovídá nadsazený styl jeho kraťasu. Zápletka vyvíjející se s divokostí a nepředvídatelností vlastní seriálům jako Čas na dobrodružství začíná coby groteskní heist film. Dynamiku akčních filmů, nebo spíš zběsilé parodie na ně, si zachovává i nadále. Zároveň ale vznáší složitější otázky ohledně spotřebitelské etiky nebo vztahu mezi lidmi a zvířaty, který bude vždy ze své podstaty asymetrický, založený na naší představě o tom, co je pro jiný živočišný druh správné.
Představenou pětici krátkých filmů, potvrzující rozmanitost české animace z hlediska témat i zvolené techniky, v Annecy doplní ještě výše zmíněný anidok Přes střepy a koprodukční polsko-německo-český film Joko, který anotace představuje jako „groteskní vizí věčného vykořisťování a nadvlády člověka nad člověkem, plnou absurdního humoru“.
