Na fenomén bytového divadla Vlasty Chramostové a dobu s ním spojenou se zaměřil režisér a scenárista Jaroslav Brabec v celovečerní dokumentární studii s názvem Divadlo vzdoru.
Je výpovědí o statečnosti několika jedinců, kteří se po okupaci Československa v roce 1968 a takzvané normalizaci společnosti, která vyvrcholila Chartou 77, pokusili posílit sebevědomí svých přátel, rovněž vyřazených z veřejného života. Česká televize snímek uvede na programu ČT art začátkem ledna.
„Podařilo se mi zachytit aktéry a účastníky těchto akcí. Vedle Vlasty Chramostové a Stanislava Miloty hovoří například Pavel Kohout, Vlasta Třešňák, Tereza Boučková, Bohdan Holomíček, Vladimír Merta, Pavel Landovský, Vladimír Pistorius, Ivan Klíma, Andrej Krob, Ivan Havel a Michal Klíma. Točili jsme i s Miloušem Jakešem,“ řekl Brabec ČTK. V době, o které natáčel, studoval pražskou FAMU.
Vzpomínky a návštěvy autentických bytů doplnil citacemi ze sledovacích zpráv a svazků StB, dokumentací ze samizdatové knihovny Libri prohibiti, fotografiemi a fragmenty natočených filmových i zvukových záznamů her. Do svého dokumentu zařadil i záběry z dobových týdeníků dokreslující atmosféru zmaru, ve kterém tehdy žila většina národa.
V nejtvrdším období Husákovy éry v letech 1975-1980 vznikly ve vinohradském bytě Vlasty Chramostové a Stanislava Miloty čtyři inscenace. Představení Všechny krásy světa podle sbírky držitele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta, textová koláž Appelplatz II, kterou ze svých oblíbených textů sestavila Chramostová, hra Play Macbeth, kterou podle Shakespeara upravil Pavel Kohout, a monodrama Františka Pavlíčka na motivy života Boženy Němcové Dávno, dávno již tomu – Zpráva o pohřbívání v Čechách.
Desítky repríz se odehrály v bytech jejich přátel v Praze, Brně, Olomouci i na Hrádečku Václava Havla, celkem je zhlédlo několik stovek diváků. Sami tvůrci v roce 1980 činnost zastavili, neboť stupňující policejní represe stále víc ohrožovaly je i jejich diváky.
„Film objevil také dosud nezveřejněné záznamy bytového divadla,“ podotkla kreativní producentka Alena Müllerová. Divák si podle ní při výpovědích těch, kteří patřili k umělecké elitě a pokračovali po zásahu režimu v tvorbě v nestandardních podmínkách, uvědomí spoustu ztracených možností i let. „Zároveň musí obdivovat jejich statečnost a hrdost,“ dodala.
Zdroj: ČTK
