Výběr z filmových projekcí, nových DVD a čtení o filmu.

Místenka bez návratu (foto: Vladimír Souček)

Ke čtení

„V Americe seriál rozvířil debaty o vězeňském systému a od třetí řady, kdy byla věznice prodána soukromé firmě, je celospolečenský přesah ještě zjevnější. Nové vedení žaláře zdvojnásobilo počet vězenkyň, nikoli však kapacity, počet pracovních míst či zásoby věcí, které si mohou trestankyně koupit.“ Tomáš Stejskal ke čtvrté řadě seriálu Orange is the New Black:

http://art.ihned.cz/film-a-televize/c1-65338690-orange-is-the-new-black-serial-ctvrta-rada-netflix

„Jan Němec věděl přesně, co chtěl říct a jak, ale nikdy se nespokojil s nakresleným storyboardem, který by se dodržoval. Vždycky to byl proces, nikdy nekončící tvorba – nevyráběl film, neustále hledal nové možnosti. Rozhodně to nebylo předem pevně dané.“ Rozhovor se spoluautory posledního filmu Jana Němce Vlk z královských Vinohrad:

http://www.rozhlas.cz/mozaika/film/_zprava/posledni-film-jana-nemce-miri-do-varu-bez-rezisera–1626346

„Pomohu-li si autorským uvažováním, pak jistě nejde jen o filmy nejlepší. Lze najít řadu argumentů pro tvrzení, proč Jurský park není lepší než Čelisti nebo Lincoln, proč Casino bledne vedle Taxikáře nebo Mafiánů, případně proč Křižník Potěmkin nedosahuje propracovanosti Ivana Hrozného (řeším tato dilemata tak, že od každého tvůrce vybírám jen jeden film). A třeba Uprchlíka shledávám brilantní ukázkou moci tradic hollywoodského vyprávění, ovšem jedním ze třiatřiceti všeobecně nejlepších filmů by byl jen stěží.“ Radomír D. Kokeš zveřejnil seznam 33 filmů, které pro sebe považuje za důležité:

http://douglaskokes.blogspot.cz/

„Čím se však UnREAL navzdory své nepopiratelné komplexnosti poněkud vzdaluje „kvalitní televizi“ i prestižním cenám, jsou jeho nezvladatelné inklinace k „trashové“, tedy nekultivované, černočerné zábavě. Bulvární tón pochopitelně vychází z pokleslosti satirizované randící show, ale místo, aby tlumil kritické ostří seriálu, jej naopak ještě zesiluje.“ Ondřej Pavlík chválí americký televizní seriál UnREAL:

http://cinepur.cz/article.php?article=3748

Vyšlo nové číslo webového časopisu o dokumentárním filmu Dok.revue:

http://www.dokrevue.cz/

 

Video

Prezentace české hry Kingdom Come: Deliverance na největší světové herní výstavě E3:

http://games.tiscali.cz/video/prezentace-kingdom-come-deliverance-z-e3-hovori-hlavne-o-durazu-na-historii-a-realismus-278757

Kamil Fila recenzuje nový Den nezávislosti:

http://video.aktualne.cz/zabijak-kamila-fily/recenze-den-nezavislosti-novy-utok/r~025218a2398911e6bc7c0025900fea04/

Dokumentární film o nelehkém životě pedofila Danielův svět:

http://www.lidovky.cz/danieluv-svet-podivejte-se-na-film-odkryvajici-kontroverzni-tema-jine-sexualni-orientace-gw0-/kultura.aspx?c=A160624_121410_ln_kultura_hep

 

V kinech

29. 6. 18:00 Czizincii Kino Art

„Film zachycuje imigraci a emigraci v České republice ode dne sovětské invaze až dodnes. Přináší rozhovory jak s cizinci, kteří žili a žijí v ČR od roku 1969, tak i s Čechy, kteří zemi opustili.“

http://kinoart.cz/filmy/czizinci-2/

29. 6. 20:45 Případ pro začínajícího kata Kino Světozor

„Lemuel Guliver z Dlouhé ulice podniká neplánovanou cestu do říše Balnibarbi, na létající Laputu a zase zpátky. Podobenství o totalitním zřízení, kde platí bizarní zákony a lpí se na nepsaných pravidlech, se mísí s fantaskní podívanou, ve které se ,,sen dotýká světa a svět snu“. Kafkovsky laděný film Příběh pro začínajícího kata vypráví ve dvanácti kapitolách nadčasový příběh cizince, jenž přináší do stojatých vod Balnibarbi naději a rozruch, čímž mu je místo role hosta přisouzena role podezřelého.“

http://www.kinosvetozor.cz/cz/program/filmy/2872/Pripad-pro-zacinajiciho-kata/

30. 6. 18:00 Saulův syn Kino Aero

„Snímek se odehrává ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Pojednává o Saulu Auslanderovi, maďarském Židovi a příslušníkovi tzv. Sonderkommanda, jehož členové byli od ostatních osvětimských vězňů zpravidla izolováni a měli na starosti ty nejstrašnější práce. Saul chce uprostřed mašinérie průmyslového vyvražďování důstojně pohřbít svého nevlastního syna. Film přitom připomíná až ‚umělecký horor‘ a poprvé v dějinách kinematografie ukazuje Osvětim jako chaotickou a přitom bezchybnou továrnu na smrt, jejíž chod musí udržovat sami vězni.“

http://www.kinoaero.cz/cz/film/7952/Sauluv-syn/

30. 6. 21:00 32 utajovaných stran – zpráva z pekla Kino Scala

„Námětem dokumentárního filmu je útěk z vyhlazovacího tábora, který se odehrál v dubnu 1944. Zpráva dvou uprchlých Čechoslováků, Rudolfa Vrby a Alfreda Wetzlera, dvou slovenských židů, nenalezla u spojenců patřičnou odezvu a masová vražda pokračovala. Jejich informace mohly přispět k zastavení deportací maďarských židů. Uprchlíci se po třech týdnech dostali do Židovské obce v Žilině. Tam na ně čekal šok: nevěřili jim. Nakonec Vrba a Wetzler napsali zprávu o 32 stranách, která se dostala do Vatikánu k papeži, prezidentu Rooseveltovi, premiéru Churchillovi a novinářům.“

http://www.kinoscala.cz/cz/film/32-utajovanych-stran-zprava-z-pekla-7487

 

V televizi

28. 6. 20:00 Místenka bez návratu (1964) CSFilm

„Ze spolužáků jsem měl vlastně nejblíž k Vladimíru Körnerovi, scenáristovi, s nimž jsem prakticky od třetího ročníku i úzce spolupracoval Společně jsme připravili i mé ateliérové cvičení a on také stal u mého debutu. A jen tak mimochodem když dnes slýchávám nářky posluchačů scenáristiky a dramaturgie na jejich svízele s uplatněním po škole, a dozvídám-li se současně, že zpravidla nemají, čím se vykázat, vybavuji si pokaždé, že Vláďa Körner měl za sebou v době absolutoria FAMU už dvě vydané knihy a tři přijaté scénáře… jedním z nich byl i titul Místenka bez návratu … To téma vycházelo vlastně z mé osobní životní zkušenosti. Spolu s kolegou Sobotou a Körnerem jsme je rozvíjeli a Vladimír je pak zpracoval do podoby scénáře, který se původně jmenoval Odcizení. Na Barrandově, kam jsme jej doručili, se text vcelku líbil – pro nás z toho plynula naděje na filmový debut. Skupina Kubala-Novotný si naše schopnosti nejprve ověřila na dvou povídkách, tu první, Čas jeřabin, natočil Miroslav Sobota, druhou – Táto, přečti to! – já. A pak už jsme se pustili do Místenky bez návratu.“

Petana, Miloš, Rozhovor s režisérem Dušanem Kleinem. Nemám už čas na kompromisy. Scéna 1989, r. 14, č. 14 (17. 7.), s. 8.

28. 6. 23:00 Otrantský zámek (1977) ČT Art

„Je to inteligentní hra s divákem, má své napětí, poezii i humor. Je to také sugestivní vyprávění s virtuálními animovanými pasážemi, umocněné hudbou Zdeňka Lišky. (…) Líčí příběh naplnění záhadné věštby o obrovském rytíři, dosahujícím až do nebes. Doktor Vozáb našel ve zříceninách předměty svědčící o tom, že tento obr existoval – část obrovského pštrosího brka z helmice rytíře a nýt z jeho brněni. Je tedy asi možné, že rytíř opravdu obrátil zámek v ruiny. Pod zříceninou věže se skepticky ptá televizní reportér Miloš Frýba, zda snad nalezená rohovina není částí kozího rohu a zda nýt spíše není části hydrantu? V tom okamžiku nastává překvapivá pointa celého příběhu o Otrantském zámku. Vše se dozvíte až při návštěvě českého kriminálního filmu Past na kachnu, k němuž je sedmnáctiminutový Otranský zámek připojen.“

-pz-, Otrantský zámek. Kino 1979, r. 34, č. 1 (9. 1.), s. 7.

29. 6. 22:00 Lidé na kře (1937) CSFilm

„Film je úžasným dokumentem, jak sugestivně působí na projekční ploše postavy, řešící tak závažné konflikty. Rozdíl mezi divadlem je veliký, i když ve filmu je leccos zmírněno. Ve filmu jeví se nám morálka doby a její důsledky v celé nahotě. Film přibližuje nám postavy dramatu tak blízko, že přímo cítíme dech uštvaného a vybuchujícího Zdeňka, který se nakonec spokojí s místem, zaopatřeným z milostných styků sestřiných, lajdáckost a povrchnost footballisty Jirky, který nemá zlé srdce, vypjaté touhy Raničky, která pro filmovou slávu obětuje všechno, i morální zradu nejpevnější Pavly, která podlehne hřejivosti chladného brilantu a vklouzne do manželství s kolegou-lékařem, milencem z nouze, který spekuluje na příjmy z poklesků moderních žen.“

Kujal, Quido E., Lidé na kře. Český filmový zpravodaj 1937, r. 17, č. 4 (13. 2.), s. 3.

30. 6. 22:30 Kanárek (1999) ČT 2

„KANÁREK je zpověď, nikoli diagnóza: nevnímáme, jaký Viktor objektivně je, ale jen to, co sám o sobě ví a co je ochoten prozradit. Zopakováním svých činů před kamerou získal možná jistý druh poznání, to ale nevysvětlí víc, než kolik je sám schopen dešifrovat. Kdyby tedy například jeho osobní příběh měl svůj psychologický klíč, mohl by tento klíč objevit psychoterapeut, jiný režisér nebo jiný interpret, stěží však Viktor sám.“

Blažejovský, Jaromír, Návrat marnotratného syna. Film a doba 1999, r. 45, č. 4, s. 212.

 

-mrš-