Pokaždé, když něco vidíme či čteme, utváříme konstrukt, polopropustnou vrstvu, skrze níž vnímáme svět. Audiovizuální esej je formát, jenž dovoluje tento proces doslovně demonstrovat a reflektovat jej, čímž utváří nový způsob vidění a myšlení. Aktivní diváctví i subverzivní přístup k nazírání pohyblivých obrazů je možností, jak prolomit uvyklý pohled na ženu ve filmu, tradičně vnímanou jako objekt. Dovolíme-li, aby myšlenky, obrazy i slova obsažená v esejích Johna Bergera a Laury Mulvey působily na dané obrazy a utvořily vrstvy, skrze něž následně pozorujeme obrazy žen, staneme se tak silou (stejně jako daná esej), která podkopává zažité konvence a ukazuje, že obrazy mohou být nazírány aperspektivně a existovat mimo svůj rám.