Filmové médium nám již od počátku svého vzniku slouží jako prostředek určený k zachování kolektivní paměti. Jeho pomocí však můžeme také vyjádřit zážitky jednotlivců, které jsou někdy pro recipienty jen těžko představitelné. Obě tyto filmové funkce jsou pro nás klíčové při snaze zobrazit vzpomínky přeživších holocaustu.
V audiovizuální eseji jsou zobrazeny tři různé prostředky, jež někteří filmaři českých hraných snímků o holocaustu využívali při vyobrazení těžko sdělitelných prožitků. Tyto prostředky jsou od sebe odděleny a popsány pomocí odlišných formálních postupů.
