Od pátku 17. 2. do neděle 19. 2. představí kino Ponrepo na festivalu AfroFilmes výběr filmů reflektujících otrokářskou a koloniální minulost v portugalsky mluvících zemích. Filmový přehled postupně představuje výrazné osobnosti, které se na vzniku těchto děl podílely.
Léa Garciová (*1933) vyrostla v Riu de Janeiru, na předměstí tohoto brazilského města se odehrává děj snímku Černý Orfeus (Orfeu Negro, 1959), v němž Garciová ztvárnila roli Serafiny. Kromě filmového herectví se věnovala divadelní a filmové režii, později byla také aktivní odborářkou. Po celou dobu své kariéry vystupuje proti projevům rasismu v brazilské společnosti. Skrze divadelní soubor Teatro Experimental do Negro[1] se seznámila s řadou afrobrazilských intelektuálů a umělců. Ačkoliv se Brazílie v první polovině dvacátého století prezentovala jako „rasová demokracie“, nebělošské obyvatelstvo mělo v zemi horší přístup ke vzdělání a k dobře ohodnocené práci, s čímž souvisela i kratší délka dožití v porovnání se zbytkem populace.[2] Členky a členové souboru TEN se proto snažili nacházet nové kreativní cesty, jak upozorňovat na rasovou nerovnost a nedostatečnou či negativní kulturní reprezentaci afrobrazilského obyvatelstva.[3]
Ačkoliv měla za sebou Léa Garciová celosvětově úspěšný oscarový snímek Černý Orfeus, nevyhnula se v brazilských telenovelách rolím otrokyň a služek.[4] Široké publikum tak tuto herečku zná jako zápornou postavu otrokyně Rosy z telenovely Otrokyně Isaura (Escrava Isaura, 1976). I mnozí další cenění filmoví herci a herečky dostávali v sedmdesátých letech v televizních projektech nejčastěji nabídky rolí otrokyň, banditů, služek nebo hlídačů. Zezé Mottaová v dokumentárním snímku A Negação do Brasil (2000) vzpomíná na to, jak její počáteční nadšení z nabídky TV Globo hrát v adaptaci slavného literárního díla Clarice Lispectorové vystřídala deziluze. Zjistila totiž, že by v plánované minisérii pouze servírovala zákusky.[5]
Snímek Černý Orfeus, který v roce 1959 natočil v Brazílii francouzský režisér Marcel Camus, promítá kino Ponrepo v pátek 17. 2. 2023 ve 20:30 z 35mm filmové kopie, která se nachází ve sbírce Národního filmového archivu.
Poznámky:
[1] Divadelní soubor Teatro Experimental de Negro fungoval mezi lety 1944 a 1968 a jeho ředitelem byl brazilský spisovatel a akademik Abdias do Nascimento, pozdější manžel Léy Garciové.
[2] George Reid Andrews, Brazilian Racial Democracy, 1900–90: An American Counterpoint. Journal of Contemporary History 31, 1996, č. 3, 1996, s. 483.
[3] Doris J. Turner, “Teatro Experimental do Negro” and Its Black Beauty Contests. Afro-Hispanic Review 11, 1992, č. 1/3, s. 77.
[4] Joel Zito Araújo, Negro na dramaturgia, um caso exemplar da decadência do mito da democracia racial brasileira. Estudos Feministas, Florianópolis,16(3): 424, 2008, s. 979.
[5] A Negação do Brasil [film]. Režie Joel Zito Araújo. Brazílie 2000. Délka 92 min, [00:22:19–00:23:14].
