Rodinný film

Po premiérovém uvedení druhého celovečerního filmu ceněného slovinsko-českého režiséra Olma Omerzua na festivalu v San Sebastiánu se v amerických filmových týdenících Variety a The Hollywood Reporter objevily pochvalné recenze. Ty předpovídají originálnímu dílu jednatřicetiletého režiséra úspěch ve festivalovém světě. Českou premiéru měl Rodinný film na festivalu Ostrava Kamera Oko, který jej zařadil do hlavní soutěže.

Snímek, jenž se natáčel v Praze a v Thajsku, vznikl v koprodukci české společnosti Endorfilm s Německem, Francií, Slovenskem a režisérovým rodným Slovinskem. K vzniku filmu přispěly i Česká televize a Státní fond kinematografie.

Absolvent pražské FAMU Olmo Omerzu snímek s dráždivě jednoduchým názvem natočil jako příběh o složitosti mezilidských vztahů. V těch hraje odstředivou roli touha po svobodě. Dostředivou silou pak působí rodinné vazby, ať už se týkají skutečných, nejtěsnějších příbuzenských vztahů, nebo jejich přenosů na jiné osoby.

V příběhu o rodičích, kteří se vydají na vysněnou plavbu po Indickém oceánu, a o „velkých“ dětech, které se během jejich nepřítomnosti rozhodnou užívat volnosti, tak má své místo strýc sourozenců, jejich kamarádi i rodinný pes Otto. Na toho se v nezvykle vyprávěném příběhu přesune pozornost v okamžiku, kdy děti přestanou od rodičů dostávat zprávy. Navenek perfektně fungující rodina má totiž mnoho problémů, které vycházejí najevo právě ve chvíli, kdy se protagonisté rozhodnou vychutnat si vytouženou „dovolenou od reality“.

Podobně jako ve svém předchozím filmu, komorním debutu Příliš mladá noc (2012), nechává Olmo Omerzu situaci rezonovat prostřednictvím dospívajícího Erika, kterého jeho dvacetiletá sestra Anna a její kamarádka Kristýna bezstarostně zatáhnou do světa mejdanů a sexu. Protože hrdina Rodinného filmu je kolektivní, zohledňuje autor rovnocenným způsobem i hlediska dalších postav.

Podle režiséra má Rodinný film i přesah do sociální sféry: Igor s Irenou jsou příslušníci vyšší střední třídy a současně generace, která si dobře rozumí se svými dětmi. Nekonfliktní generační vztahy však nejsou tak ideální, jak by se na první pohled zdálo: zabraňují totiž tomu, aby se děti vyhranily, dospěly a uměly si vybudovat vlastní život.

Podobně jako ve svých předchozích filmech Olmo Omerzu zkoumá různé úhly pohledu na dané téma, které mu pomáhají zpřesnit pečlivě vybraní herci. S těmi na jejich rolích pracoval už během hereckých zkoušek. Rolí rodičů se ujali Vanda Hybnerová a Karel Roden a party dětí připadly Danielu Kadlecovi a Jenovéfě Bokové. Důležitý part strýce svěřil režisér svému oblíbenému herci Martinu Pechlátovi, kterého obsadil už do Příliš mladé noci.

Stejně jako ve středometrážním Druhém dějství, které Omerzu natočil v roce 2008 na FAMU jako školní cvičení, se komorní dramatický půdorys přesouvá z Prahy do „exotické“ ciziny. Podobně jako překladatel Martin a jeho přítelkyně, kteří odjeli za zážitky do italského Terstu, i manželé Igor a Irena si s sebou vlečou své „kostlivce ve skříni“. Vysněná dovolená se tak ukazuje jen jako povrchní a marná snaha potvrdit si „neexistující“ dokonalost rodinného soužití.

V tom jde režisérovi na ruku i jeho stálý kameraman Lukáš Milota, který vizuálně propojuje dvě navenek zcela odlišná prostředí: tropický ráj a pošmournou předvánoční Prahu.

„Rodinný film je podle mě existenciální dobrodružný příběh. To pravé dobrodružství přitom paradoxně nezažívají rodiče při plavbě po moři, ale jejich děti mezi čtyřmi stěnami pražského bytu,“ říká o svém filmu Olmo Omerzu. „Myslím si, že k tomu, abyste zažili něco výjimečného nebo vyřešili své problémy, není potřeba cestovat nikam daleko.“

Rodinný film (ČR 2015), scénář: Olmo Omerzu, Nebojša Pop-Tasić, režie: Olmo Omerzu, kamera: Lukáš Milota, hudba: Šimon Holý, střih: Jana Vlčková, hrají: Daniel Kadlec, Jenovéfa Boková, Eliška Křenková, Karel Roden, Vanda Hybnerová, Martin Pechlát ad. CinemArt, 95 min. Premiéra: 18. 2. 2016.