Sbírka fotografií ze zahraničních filmů a sbírka portrétů filmových zahraničních osobností začala pravděpodobně vznikat již od založení Národního filmového archivu (dále jen NFA) v roce 1943, souběžně s ostatním filmovým materiálem. Ve sbírce se nacházejí fotografie z období od roku 1900, mimo jiné například Eine moderne Frau von Orleans (r. Max Skladanowsky, Německo), Back to the Primitive (r. Francis Boggs, USA, 1911), Lady Marions sommarflirt (Letní láska paní Marion, r. Victor Sjöström, Švédsko, 1913), Atlantis (Titanic, r. August Blom, Norsko, 1913), Elisabeth, reine d´Angleterre (Alžběta, královna anglická, r. Henri Desfontaine, Francie, 1912), Cabiria (r. Giovanni Pastrone, Itálie, 1913). Fotografie se do archivu dostaly z výloh před sály kin, kde bylo účelem nalákat obecenstvo k zhlédnutí dosud neviděných a nevídaných filmových titulů. Proto má hodně fotografií z doby předválečné až po osmdesátá léta minulého století v rozích dírky po špendlíku nebo jsou fotografie samy nalepeny na tvrdém papíru. Jejich stav je velmi různorodý, podle toho jak dlouho a kde byly po projekcích skladovány. Často jsou potrhané, špinavé, tu a tam chybí nějaká část. I takto byla fotografie využívána.
Jejich cesta až do sbírky NFA byla v mnoha případech jistě dobrodružná, protože filmový materiál poskytnutý produkcí distributorům se měl vracet zpět, nebo být skartován, pokud nebylo stanoveno jinak. A pravděpodobně málokdo z distributorů si po skončení termínu s použitými fotografiemi dělal starosti. Na určitou dobu tak fotografie skončily v jejich skladech, sklepeních a nevhodných prostorách, než si našly cestu až do našeho archivu. Největší část sbírky pochází z padesátých let minulého století po znárodnění a převzetí soukromých kin státem, kdy majitelé kin předávali materiály do státní instituce. Najdou se však i výjimky, třeba bratři Čvančarové a jiní bývalí majitelé kin nebo jejich rodinní příslušníci či dědici, kteří materiály schovali u sebe a následně je pak v devadesátých letech, ale i později předali do NFA. Jako další zdroj lze jmenovat přírůstky z archivů FIAF, například velké množství z Dánského filmového archivu (Bound for Glory [Cesta ke slávě, r. Hal Ashby, USA, 1976], Cadaveri eccellenti [Ctihodné mrtvoly, r. Francesco Rosi, Itálie/Francie, 1976]) a Jugoslovenske Kinoteky (Bele trave [Bílé trávy, r. Bostjan Hladnik, Jugoslávie, 1976], Kuća [Dům, r. Bogdan Zizić, Jugoslávie, 1975], Nizvodno od sunca [Kde slunce nezapadá, r. Fedor Škubonja, Jugoslávie, 1969]), dále z různých institucí či od soukromých osob v rámci reciproční výměny, darů nebo řešení pozůstalostí (Zdeněk Králík, Karel Čáslavský, Milan Wolf).
V tomto okamžiku má sbírka fotografií ze zahraničních filmů přes 16 tisíc signatur a přes 602 tisíc přírůstků, sbírka portrétů obsahuje téměř 4 tisíce signatur a přes 14 tisíc přírůstků. Každý filmový titul či každá osobnost má svou vlastní signaturu a každá jednotlivá fotografie své unikátní přírůstkové číslo. Ne vždy je přitom na první pohled zřejmé, k jakému filmu či k jaké osobnosti daná fotografie patří a je třeba ji blíže identifikovat. V prvé řadě přichází na řadu katalogizátor zahraničního filmu, který má hlavní slovo. Případně je potřeba použít různých pomůcek (publikací, databází apod.) a dobrat se výsledku vylučovací metodou. V některých případech pomáhají i značky ve spodní části nebo po straně fotografie, které jednotlivé produkční či distribuční společnosti použily k identifikaci titulu. Jedná se o různé kombinace čísel a písmen, jako např. BUT-10 je A Connecticut Yankee (Yankee dvorním radou, USA, 1931). U významných režisérů nebo herců to mohou být i jejich iniciály, např. BUT-10 (David Butler), SIP (Selznik International Presents), RW (Raoul Walsh), BJ (Buck Jones) atd., dále počáteční písmena názvu filmů (někdy i dvojí, originální a distribuční). Značky mohou také odkazovat na výrobní společnosti, jako např. „C“ znamená často Columbia nebo „CP Corp“ značí Columbia Pictures. Portréty osobností zase mívají značku třeba MGM a číslo, „P“ a číslo (jako Publicity) nebo „F“ (Fashion). A svou roli při identifikaci mohou hrát rovněž i signatury jmen fotografů (Albert Witzler, Roman Freulich, George Hurrell, W. F. Seely, Alfred Lindstedt, Nickolas Murray, Murray Korman). Toto je jen malý výčet možností při rešerši k dané fotografii, které mohou – ale také nemusí – přinést výsledek.
Sbírka fotografií k zahraničním filmům je velice pestrá a obsahuje položky snad z celého světa. Kromě fotografií z rozvinutých kinematografií evropských zemí či USA máme rovněž fotografie jihoamerických filmů. Za zmínku stojí třeba argentinský snímek ze čtyřicátých let (Todo un Hombre [Celý muž, r. Pierre Chenal, 1943]) či pozdější bolivijský (El enemigo principal [Hlavní nepřítel, r. Jorge Sanjinés, 1973]). Dále máme fotografie z Egypta (Al-mummia [Mumie, r. Šádí Abdulsalám, 1969]), Indonésie (Si Pintjang [Mrzáček, r. Kotot Sukardi, 1952]), Mongolska, Vietnamu, Číny a mnoha dalších zemí.
Největší fotografie ve sbírce má rozměry 50 x 60 cm a jedná se o portrét Louise Brooks. Druhá největší fotografie pak pochází z filmu Judgment at Nuremberg (Norimberský proces, r. Stanley Kramer, USA, 1961) s rozměry 50 x 59 cm. Naopak nejmenší fotografie jsou ve formátu diapozitivů. Nejvíce fotografií k jednomu titulu se dochovalo u filmu The Private Life of Henry VIII (Šest žen Jindřicha VIII., r. Alexander Korda, Velká Británie, 1933), kde evidujeme okolo 100 kusů fotografií.
Když vezmeme původní starou fotografii do jedné ruky a do druhé např. novodobou fotosku vytisknutou na běžném papíru, okamžitě vidíme rozdíl v kvalitě. I když má původní fotografie 100 let, je odřená, černobílá, je to fotografie se vším všudy, portrét herce nebo scény, často naaranžovaná pro reklamu, čiší opravdovostí a filmovým uměním. Techniky propagace se léty měnily, a tím i grafická část a způsob předání informace. To se odráží i na použitém materiálu a přístupu. U fotografií ze zahraničních filmů je zásadní problém, že je nelze pro autorská práva mnoho využívat, byť jen pro nekomerční účely; cesta k publikaci je tak často velmi zdlouhavá a finančně náročná. Navíc proces záleží na původu filmu a produkce, kde se autorská práva jednotlivých zemí liší. V NFA má autorská práva na starosti obchodní oddělení ve spolupráci s kolektivními správci DILIA, Ochranným svazem autorským a dalšími. Komplikovanost ohledně autorských práv tak často odsuzuje fotografie k trvalému uložení bez dalšího využití, přestože dané fotografie mluví o době, lidech, a kultuře ve všech směrech, na což by se nemělo zapomínat.
