Filmař a spisovatel Martin Ryšavý se ve svém novém filmu vrací k tématu postsovětského Ruska. Do výsledné podoby snímku výrazně zasáhnul aktuální konflikt v Donbasu.
V dubnu padesátiletý autor se Ruskem inspiroval ve většině svých děl. Celovečerní debut Afoňka už nechce pást soby (2006) na portrétu mladého sibiřského pastevce rozkrýval společenskou proměnu od tradičního venkovského způsobu života k moderním trendům přicházejícím ze Západu. Sibiřská témata – konkrétně pak zobrazení jakutského etnika – se vtiskla i do pozdějších filmů Malupien, Olšový Spas (2008) a Medvědí ostrovy (2010). Dálnému východu se Ryšavý věnoval také ve svých románech (za něž získal mj. cenu Magnesia Litera) Cesty na Sibiř (2008) a Vrač (2010). Výjimku v Ryšavého filmografii tedy tvoří – kromě několika televizních projektů – snímek Kdo mě naučí půl znaku (2006) o vietnamské komunitě u nás a „dokumentární road movie“ Na vodě (2015), která byla uvedena v kinech v loňském roce.
Motiv cesty se prolíná i novým filmem Slepý Gulliver. Ryšavý v něm uspořádal obrazový materiál, který nasnímal během svého putování Ruskem a Ukrajinou v letech 2013–2015. Tentokrát je však rozpětí krajin a obyvatel mnohem širší. Kamera nás zavádí mezi jakutské pastevce, moskevské státní zaměstnance, kyjevské demonstranty či cestující po transsibiřské magistrále. Všednodenními výjevy, jež svou pestrostí a autenticitou kontrastují s šedivou průměrností unifikovaného způsobu života na Západě, prostupují aktuální politické události. Rusko je v Ryšavého vnímání zemí příliš komplikovanou a nejednoznačnou na to, aby mohlo být vměstnáno do jednoduchých mediálních zkratek.
„Spousta dějů se v Rusku odehrává paralelně a při povrchním sledování jakoby bez přímé souvislosti. Když bych to měl vyjádřit anekdotou, tak Rusko je jako byt, ve kterém se v jednom pokoji válčí, střílí se tam a jsou tam mrtvoly, ve druhém pokoji se vaří oběd a ve třetím běží televize. Vy chodíte po tom bytě a nedokážete pochopit, jak se to všechno může dít najednou,“[1] říká o mnohovrstevnaté formě svého filmu Ryšavý.
Autorova snaha o porozumění zemi, kterou po léta navštěvuje, aniž by ji bezezbytku poznal, se projevuje nejzřetelněji v kompozičním rámci, do něhož je celý film zasazen. Ten je pojímán jako rozhovor Ryšavého s očním lékařem, který se snaží vyléčit filmařův horšící se zrak. Skrze metaforu vidění lze přistupovat i k ostatním scénám filmu, tvořícím mozaiku zdánlivě roztříštěného, nesourodého světa. Nabýt zrak může v tomto případě také znamenat vystoupit z názorových klišé a podívat se na Rusko pokud možno nepředpojatýma očima.
Ryšavý finální strukturu filmu vytvářel v úzké spolupráci se střihačkou Annou Johnson Ryndovou, která stříhala již Medvědí ostrovy či snímky Václava Kadrnky, Zuzany Liové a Jany Ševčíkové. Produkce se ujala společnost Background Films, kterou založila mladá producentská dvojice Mikuláš Novotný – Klára Žaloudková. Koproducentem snímku, uvedeného v mezinárodní premiéře vloni na MFDF Jihlava, je Česká televize.
Slepý Gulliver (Česká republika 2016), scénář, režie a kamera: Martin Ryšavý, střih: Anna Johnson Ryndová, produkce: Klára Žaloudková, Radim Procházka. Background Films, 104 min. Premiéra: 23. 3. 2017.
Poznámky:
[1] Rusko je jako byt. V jednom pokoji se válčí, ve druhém vaří oběd a ve třetím běží televize. Martin Ryšavý o filmu Slepý Gulliver. rozhlas.cz [online]. [cit. 2017-24-02]. URL: http://www.rozhlas.cz/cajovna/aktualne/_zprava/rusko-je-jako-byt-v-jednom-pokoji-se-valci-ve-druhem-vari-obed-a-ve-tretim-bezi-televize-martin-rysavy-o-filmu-slepy-gulliver–1704229
