Smrtelné historky

Jan Bubeníček ve snímku zúročil své dosavadní profesní zkušenosti. Začínal již v roce 1994 jako kolorista ve studiu Bratří v triku. Během studií na katedře animované tvorby FAMU (se specializací na klasickou animaci pod vedením Břetislava Pojara) natočil několik výrazných krátkometrážních snímků. Kreslená groteska Na draka – která se stala později základem Smrtelných historek – získala Cenu diváků a 1. cenu v kategorii animace na Famufestu 1998. Svébytná adaptace povídky Ivana Wernische Tři Fuové byla v roce 2001 zařazena do výběru deseti mladých talentů Kodaku na filmovém festivalu v Cannes. Absolventský snímek Pirát pak získal ocenění na několika domácích i zahraničních festivalech (Karlovy Vary, Zlín, Dahlonega, Famufest).

V roce 2003 nicméně Bubeníček opustil vlastní autorskou tvorbu a nastoupil do postprodukčního studia UPP, kde se plně zaměřil na digitální animaci. Postupně se vypracoval přes animátora 3D postav až k vedoucímu 3D oddělení. Jako supervizor vizuálních efektů se podílel na snímku Alois Nebel Tomáše Luňáka. V roce 2009 z UPP odešel a začal se opět věnovat vlastním filmovým projektům.

Následující tvorbu pak shrnují právě Smrtelné historky, které se skládají ze tří povídek doplněných o tři krátké blackouty – variace na studentský snímek Na draka. Jako první začal vznikat příběh Antonio Cacto o mladíkovi, jenž zdědí po dědečkovi byt, ve kterém straší svérázný skřítek. Původním záměrem bylo vytvořit samostatný středometrážní film, kombinující animaci s živou akcí. Natáčení se uskutečnilo již na jaře roku 2010. Do hlavní role byl obsazen Jan Budař, postavu dědečka ztvárnil – ve svém vůbec posledním filmu – Pavel Landovský. Figura skřítka vznikla technikou motioncapture: nejprve byl nasnímán pohyb Jana Budaře, který byl následně digitálně zanimován a přetvořen do konečné výtvarné podoby. Kvůli náročné realizaci se podařilo povídku dokončit až v zimě roku 2015.

Druhá epizoda Maják vypráví o drobné fantastické bytosti, která byla vyslána na průzkum Země. Žije v odlehlých místech, fascinovaně pozoruje okolní přírodu a výsledky svého bádání posílá zpět domů. Když se nakonec rozhodne na Zemi zůstat, riskuje s blížící se zimou, že v nehostinné krajině zahyne. I když je povídka celá animovaná, použil v ní Bubeníček částečně reálných materiálů. Pro vytvoření dekorací a rekvizit pracoval s modely ze dřeva, kovu a přírodnin, které technikou fotogrammetrie převedl do počítače a poté zanimoval. Závěrečná postprodukce obrazu byla dokončena v letošním roce.

Poslední příběh Velký Chlap je gangsterskou road movie o dvou zabijácích, kteří dostanou za úkol vypátrat a zneškodnit vlivného bosse. Jejich mise však vlivem nešikovnosti, mnoha nedorozumění i konzumace drog nakonec dopadne neslavně. Povídka se opět formálně liší od předchozích částí: je plně barevná, postavená na dialozích a obohacená o černý humor. Stmelujícím prvkem zůstává konflikt malých postav s velkými a motiv (anti)hrdinské smrti. Vizuální styl je postaven na kombinaci loutek se zadní projekcí a reálně pořízenými záběry. Natáčení probíhalo v ateliéru Slovenské televize, která byla jedním z koproducentů filmu.

Smrtelné historky (ČR – Slovensko 2016), scénář a režie: Jan Bubeníček, kamera: Radek Loukota, hudba: Petr Šoupa, Clarinet Factory, Messer Chups, Ivo Keilwerth, střih: Zdeněk Marek, Jan Bubeníček, výtvarník: Jan Kurka, Jan Bubeníček, hrají: Jan Budař, Pavel Landovský, Aleš Najbrt ad. Falcon, 80 min. Premiéra: 24. 3. 2016.