V roce 1959 měla premiéru filmová adaptace divadelní hry Pavla Kohouta Taková láska. Pozoruhodný snímek Jiřího Weisse nyní vychází poprvé na DVD.
Drama Taková láska patřilo k dílům, kterými se Pavel Kohout v druhé polovině padesátých let snažil vymanit ze své předchozí budovatelské tvorby příklonem k civilnějším tématům všedního života. Příběh milostného trojúhelníku, v němž mladá studentka práv dá přednost vztahu se starším ženatým učitelem před manželstvím s mužem, jehož nemiluje, byl poprvé inscenován v pražském Realistickém divadle v říjnu 1957.
Literární scénář k filmu dokončili Pavel Kohout s režisérem Jiřím Weissem a spoluscenáristou Jiřím Brdečkou v březnu 1958. Ačkoli v něm učinili dílčí úpravy několika motivů, základní charakteristiky hry, jako např. fragmentovaná výstavba či zcizující efekty, zůstaly zachovány a dodaly filmu na svou dobu poměrně nezvyklý ráz. Snímek vznikal ve výrobní skupině Feix – Daniel, v níž Weiss realizoval své předchozí dva filmy Hra o život a Vlčí jáma.
Natáčení Takové lásky probíhalo od konce července do začátku prosince 1958 v pražských exteriérech, reálech (zejména v architektonicky ojedinělé Právnické fakultě) a ateliérech na Barrandově. Zde také vznikla podle návrhu Karla Škvora rozměrná replika Náměstí republiky a Obecního domu, v níž byl pořízen jeden z dialogových výstupů. Oproti původní divadelní inscenaci provedl Jiří Weiss změny také v hereckém obsazení. Janu Dítětovou v hlavní roli nahradila Marie Tomášová, jež za své ztvárnění studentky Lídy Matysové získala ocenění za nejlepší herečku roku 1959 v anketě filmových diváků. Rovněž další postavy byly obsazeny vesměs herci Národního divadla, ať už se jednalo o Vladimíra Ráže (docent Petrus), Miloše Nedbala (soudce), Jiřinu Šejbalovou (matka Lídy) či Marii Vášovou (matka Lídína snoubence Milana). Výjimkou byli pouze člen Krajského oblastního divadla v Hradci Králové Svatopluk Matyáš (Milan) a Jarmila Smejkalová (dr. Petrusová) z Městských divadel pražských.
Taková láska měla českou distribuční premiéru 2. října 1959 v několika pražských kinech zároveň. Ještě předtím byla uvedena na MFF v Edinburghu. Během následujících let byla Československým filmexportem prodána do spřátelených socialistických zemí, Belgie, Finska a několika států Latinské Ameriky.
V době uvedení byl Weissův film dobovou českou kritikou přijat rozporuplně. Novináři Takové lásce vytýkali zejména údajné zdůrazňování individualismu na úkor větší společenské zodpovědnosti, ačkoli film sám takto jednoznačně nevyznívá. Tehdejší výhrady shrnul ve své anotaci pro Filmový přehled Luboš Bartošek: „Kritika film přijala s netajenými rozpaky. Ne jedné straně zdůrazňovala umělecko-technickou vyspělost režiséra Jiřího Weisse, na druhé straně nemohla pominout slabiny díla. Autoři totiž přijímají a snaží se ospravedlnit svou hrdinku tím, čím se ona sama hájí: silou její lásky.“[1]
Dnes je Taková láska především dokladem ojedinělých vyprávěcích postupů a stylistických řešení v rámci české umělecké kinematografie přelomu padesátých a šedesátých let. Z divadelní hry přebírá achronologickou formu vyprávění, v níž jsou události řazeny na přeskáčku podle toho, jak si je v paměti vybavují hlavní protagonisté příběhu. Drama je přitom stylizováno jako soudní proces, jenž se však neodehrává v místnosti soudu, ale v různých prostředích fikčního světa. Postava soudce vstupuje do děje, zastavuje ho a svými otázkami vybízí protagonisty, aby si rozvzpomněli na minulost. Některé události jsou dokonce znovu opakovány s tím, jak soudce rekonstruuje případ dívky, která nakonec kvůli nešťastné lásce spáchala sebevraždu. Weiss navíc celý příběh zobrazuje v netradičním vizuálním modu, kdy klasický prostředek nakloněného rámu záběru nepoužívá pouze v určitých momentech za účelem dramatizace či zdůraznění psychického stavu hrdinky, ale de facto konstantně v průběhu celého filmu. Vzniká tak nepříjemný obraz destability, nepřirozenosti a stísněnosti, kterým je vyjádřeno zdánlivě civilní vyprávění o citu, vymykajícím se dobovým nárokům společnosti.
Taková láska (ČSR 1959), režie: Jiří Weiss, scénář: Jiří Weiss, Pavel Kohout, Jiří Brdečka, kamera: Václav Hanuš, střih: Miroslav Hájek, zvuk: Miloslav Hůrka, hrají: Marie Tomášová, Vladimír Ráž, Svatopluk Matyáš, Miloš Nedbal, Jarmila Smejkalová, Jiřina Šejbalová, Marie Vášová a další. Filmexport, 79 min. Vydání na DVD: 2. 10. 2016
Poznámky:
[1] BK [Bartošek, Luboš], Taková láska. Filmový přehled 1959, č. 35 (12. 11.).
