Němé filmy tří tvůrkyň židovského původu budou pokračováním cyklu Cinegoga ve Španělské synagoze. Jde o filmy, jež vznikly až po roce 1929, který je považován za definitivní konec éry němého filmu. Všechny budou uvedeny s novým hudebním doprovodem. Ve Španělské synagoze, která patří k nejkrásnějším z pražských synagog a má výjimečné akustické kvality, mohou diváci snímky zhlédnout 9. a 10. října.
Foto: Židovské muzeum v Praze
Letošní Cinegoga představí tvorbu Američanek Stelly Simonové, Mayi Derenové a Tilly Loschové, které zanechaly stopu v experimentální kinematografii, fotografii, tanci a filmové teorii. Jejich krátkometrážní snímky vznikaly jako záměrně němé experimenty soustředěné výhradně na řeč filmového obrazu.
Nejstarší z uváděných filmů je z roku 1928 a nese název Sex/ruce: Život a lásky něžného pohlaví. Jde o jediné filmové dílo Stelly Simonové (1878-1971), která jej vytvořila při svém studijním pobytu v Berlíně. Třináctiminutový film je dnes považován za jeden ze stěžejních snímků feministického proudu v západní kinematografii. Při promítání v synagoze jej hudebně doprovodí Tomáš Reindl pětitónovými melodickými motivy. „…neboť lidská ruka, jakožto hlavní herecký aktér filmu, má ve valné většině případů právě pět prstů,“ vysvětluje Reindl.
Další tvůrkyni, Mayu Derenovou (1917-1961), připomenou tři snímky. Každý trvá zhruba čtvrt hodiny a vznikl v letech 1943 až 1946. Jedním z nich je i snímek Odpolední osidla, který Derenová natočila se svým mužem, Alexanderem Hammidem původem z Prahy.
Sedmiminutovým němým filmem Tanec rukou pak Cinegoga představí americkou tvůrkyni Tilly Loschovou (1903-1975), která se narodila ve Vídni. Loschová byla v první řadě baletkou a tanečnicí, objevila se mimo jiné po boku Freda Astaira. Film Tanec rukou natočila na vrcholu své nezávislé taneční kariéry. Hudbu k filmu složila Michaela Pálka Plachká. Uvedla, že si po celou dobu tvorby záměrně neposlechla původní hudbu. „Toto srovnání si nechám až po premiéře,“ dodala.
Projekt Cinegoga připravuje Židovské muzeum v Praze. Spojuje němý film, živou hudbu a historickou architekturu. Odehrává se ve Španělské synagoze zbudované v roce 1868 v maurském slohu, interiérová výzdoba vznikla v osmdesátých letech 19. století. Synagoga byla po dlouhou dobu duchovním centrem pražských německy hovořících Židů.
Zdroj: ČTK
