Vít Olmer

VÍT OLMER (nar. 19.6.1942, Praha) byl od osmi let, kdy mu zemřela maminka, vychováván otcem, původně bankovním úředníkem, posléze z kádrových důvodů úředníkem v cukrovaru v Českém Brodě. Po něm zdědil literární sklony a lásku k divadlu. Od dětství náruživě ochotničil a byl členem dramatického kroužku na Nerudově gymnáziu v Praze. Když nebyl přijat na DAMU, nastoupil na jednu sezonu jako elév do Divadla pracujících v Mostě (1959-60). Napodruhé u zkoušek uspěl a absolvoval na DAMU herectví (1964). Pokračoval na FAMU, kde vystudoval filmovou režii v ročníku Elmara Klose (1966). V roce 1965 hostoval na jevišti Národního divadla v Macháčkově inscenaci hry Ze života hmyzu. Před kamerou se prosadil na počátku 60. let hned prvními rolemi venkovských milovníků a romantických hrdinů, pro něž ho předurčoval i jeho zjev štíhlého vysokého blondýna se zasněnýma modrýma očima a výrazně vykrojenými ústy: kočí v JZD Lojza Zacpal v psychologickém filmu Osení, mlynářův syn Jan Spálený v historické baladě Ďáblova past, ovčák Jura v Drdově pohádce Zlaté kapradí. Moderní typ milovníků představoval v postavách inženýra-vynálezce Petra ve sci-fi komedii Muž z prvního století a těžce nemocného mladíka, do kterého se zamilovala polodětskou láskou jedenáctiletá dívka, v komorním lyrickém filmu Vysoká zeď. V druhé polovině 60. let si Olmer zahrál ve dvou koprodukčních a jednom americkém filmu: lorda Williama v triptychu podle Erenburgových próz Dýmky, vysokoškolského profesora francouzštiny Pavla Kučeru v příběhu francouzského režiséra Ciampiho Těch několik dnů… a nacistického důstojníka Zimringa ve válečném dramatu Most u Remagenu. Galerii milovniků doplnil ještě úlohami kriminálního reportéra Allana Pinkertona z hudební komedie Fantom Morrisvillu a ruského šlechtice Dmitrije Pavloviče Sanina z kostýmního snímku podle Turgeněva Jarní vody. Z epizodních či maximálně vedlejších rolí 70. a 80. let zaslouží připomenout jeho zápornou postavu provozního horské chaty a posléze vraha mladé dívky v detektivce Holka na zabití. Několikrát ztělesnil také otce malých hrdinů (Páni kluci, Jako zajíci, Mrkáček Čiko). Největší hereckou příležitost mu však poskytl gruzínský režisér Giorgi Kalatozišvili, v jehož koprodukčním životopisném filmu Písně by neměly umírat vytvořil autentickou ústřední postavu českého pěvce Josefa Navrátila, který většinu svého života s úspěchem prožil pod pseudonymem Ratili v Gruzii. Jako filmový režisér začínal v Krátkém filmu jako tvůrce ceněných dokumentárních snímků. Po celovečerním hraném debutu Takže ahoj byl odsunut do dabingu a k hranému filmu se dostal až po deseti letech tvorbou pro děti a mládež v gottwaldovském studiu (Sonáta pro zrzku). Na problematiku mladých lidí se zaměřil v dalších filmech (Skleněný dům, Stav ztroskotání, Antonyho šance), postupně však sílí jeho zájem o střední věk v tragikomickém podání (Co je vám, doktore?, Jako jed), o atraktivní kriminální příběh se společenským dosahem (Bony a klid, Nahota na prodej) a kritiku totalitních praktik v satirické poloze (Ta naše písnička česká II, Tankový prapor). Změna československé kinematografie 90. let neblaze poznamenala Olmerovu tvorbu, jejíž umělecká a řemeslná úroveň klesala se zřetelným příklonem k podbízivým tématům a pokleslým žánrům. Umělecky značně nevyrovnaně působí i jeho režijní práce pro TV, kde natočil vedle sitcomu Policajti z předměstí (1998), několika adaptací literárních děl, dramatických příběhů a pohádek i celou řadu kulturních a společenských dokumentů, se kterými přispěl mj. do publicistických pořadů Salon český či Fakta. Od konce 90. let uveřejňuje v denním tisku fejetony, své postřehy a vyhraněné názory, jež zahrnul také do vzpomínkových knih Tváře jako dětské prdelky aneb Příběhy českého filmaře (1997) a Nač se bát Frankensteinů aneb Moje cesta k transplantaci (2007). S Davidem Laňkou publikoval knihu povídek a rozhovorů Waterloo po česku aneb Marná svátost manželství (2002). Vyučuje na katedře režie FAMU. Jeho první manželkou byla lékařka a filmová herečka Heda Škrdlantová (nar. 1943) a od roku 1992 je ženatý s herečkou a kostýmní výtvarnicí Simonou Chytrovou (nar. 1962), s níž v roce 2007 založil produkční společnost Olmer Film a v posledních letech se s ní i politicky angažuje; sám v roce 2012 neuspěšně kandidoval do Senátu jako nezávislý kandidát s podporou Věcí veřejných a za tuto stranu neuspěl ani ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014. Jeho syn Matěj Olmer (nar. 1979) je výtvarníkem. – Filmografie: (herec): Osení (1960; r. Václav Krška), Muž z prvního století (1961; r. Oldřich Lipský), Ďáblova past (1961; r. František Vláčil), Zlaté kapradí (1963; r. Jiří Weiss), Vysoká zeď (1964; r. Karel Kachyňa), střm. f. Antigona (TV-1964; r. Pavel Hobl), kr. f. Třináct minut (1964; r. Petr Ruttner), Ať žije republika (1965; r. Karel Kachyňa), 5 milionů svědků (1965; r. Eva Sadková), Odcházeti s podzimem (TV-1965; r. Václav Krška), Fantom Morrisvillu (1966; r. Bořivoj Zeman), povídka Dýmka lordova z filmu Dýmky (1966; r. Vojtěch Jasný), Jarní vody (1968; r. Václav Krška), Maratón (1968; r. Ivo Novák), À quelques jours près/Těch několik dnů... (1968; r. Yves Ciampi), Most u Remagenu (1969, The Bridge at Remagen; r. John Guillermin), Bitva o Hedviku (1972; r. Julian Dziedzina), Páni kluci (1975; r. Věra Šimková-Plívová; uveden též jako autor scénáře, pokrýval ovšem skutečného scenáristu Jana Procházku), Holka na zabití (1975; r. Juraj Herz), Krátký život/Krótkie życie (1976; r. Zbigniew Kużmiński), Hněv (1977; r. Zbyněk Brynych), Panna a netvor (1978; r. Juraj Herz), Kulový blesk (1978; r. Ladislav Smoljak, Zdeněk Podskalský), Poplach v oblacích (1978; r. Jindřich Polák), Postavení mimo hru (1979; r. Ivo Novák), Kdo přichází před půlnocí (1979; r. Zbyněk Brynych), kr. f. Pavilón Z (1979; r. Miloš Zábranský), Blues pro EFB (1980; r. Vladimír Sís; hlas), Krakonoš a lyžníci (1980; r. Věra Šimková-Plívová), Upír z Feratu (1981; r. Juraj Herz), Jako zajíci (1981; r. Karel Smyczek), Mrkáček Čiko (1982; r. Věra Šimková-Plívová, Drahomíra Králová), Muž z lodi Cap Arcona (1982, Der Mann von der Cap Arcona; r. Lothar Bellag), Písně by neměly umírat/Gmadlobt Ratili (1983; r. Giorgi Kalatozišvili), Atomová katedrála (1984; r. Jaroslav Balík), Svědek umírajícího času (1990; r. Miloslav Luther); (režie, není-li uvedeno jinak) kr. dok. z pražské návštěvy amerického jazzmana Armstrong (1965; + sc.), kr. dok. o životě a názorech potomků staré české šlechty Občané s erbem (1966; + nám., sc., hlas), kr. dok. o mladé lékařce Hedě Škrdlantové, jež hrála na počátku 60. let ve filmu, Dívka (1966; + nám., sc.), kr. dok. o činnosti pražské Seznamky Dva šálky kávy (1967; + nám., sc.), kr. f. o konfliktech života mladých Houslista (1969; + nám., sc.), komorní příběh o úsilí mladé ženy překonat pocit osamělosti Takže ahoj (1970; + spol. sc.), adaptace povídky Norberta Frýda o příliš dokonalém podvodu Almara (TV-1971), příběh zamilovaného učně Boty (TV-1972), úsměvný příběh o první lásce Slůně (TV-1972), mikrokomedie o podivuhodných důsledcích jednoho vynálezu Z lékárníkova deníku (TV-1972), komedie z prostředí moravské vesničky, očekávající návštěvu Itala, který se tu za války ukrýval, Medvěd pro hosta (TV-1972), inscenovaný dok. o Fráňu Šrámkovi Křižovatky a cesty domova (TV-1972), reportáž o zahájení českého vydávání sovětského časopisu Sputnik Náš Sputnik startuje (TV-1973), kr. dok. evokace atmosféry jednoho srpnového dne roku 1974 na moravské vesnici Neděle na vsi (1974), kr. dok. o výrobě piva Starodávný pramen (1974; + sc.), kr. dok. Vynálezce (1974; + sc.), kr. komedie o běžeckém soupeření dvou důchodců Sto podzimních kilometrů (TV-1975; + herec), kr. dok. o neobvyklé svářečské partě osmnácti žen a jednoho muže Osmnáct a jeden (1975; + nám., sc., hlas), příběh pro mládež o dospívání dívky s pestrými aktivitami Sonáta pro zrzku (1980; + spol. sc.), Noční jazdci/Noční jezdci (1981; r. Martin Hollý; spol. nám.), psychologické drama dvanáctileté dívky z dětského domova Skleněný dům (1981), příběh o prázdninovém putování pionýrského vodáckého oddílu Stav ztroskotání (1983), smutná komedie o trampotách zubního lékaře, řešícího krizi středního věku vzpourou proti konformnímu okolí Co je vám, doktore? (1984; + spol. sc.) se Zdeňkem Svěrákem, špionážní drama z činnosti příslušníků kontrarozvědky Druhý tah pěšcem (1984), hořká komedie o peripetiích inženýra středních let, jehož život zcela rozvrátí mladá a spontánní kolegyně, Jako jed (1985; + spol. sc.) opět se Zdeňkem Svěrákem, psychologické drama mladého dělníka, který po manželčině tragické smrti hledá nové životní jistoty ve vztahu k tříleté dceři a k nové partnerce, Antonyho šance (1986; + sc.), dětská komedie o příhodách dvanáctiletého talentovaného chlapce Páni Edisoni (1987), velmi úspěšný baladický příběh mladíka z malého města, který se v Praze zaplete s partou veksláků, Bony a klid (1987; + spol. sc.), komedie o mladé ženě v domácnosti, usilující proniknout mezi autory televizních her, Dámská jízda (TV-1987), kr. vojenská povídka o šikaně a malé odplatě Zírej, holube! (TV-1987), bláznivá komedie ze zákulisí pražského interhotelu Čeleď brouků finančníků (TV-1989), komediální horor podle povídky Oscara Wildea Strašidlo cantervillské (TV-1989), střm. příběh mladé adeptky herectví Ježek z kiosku (TV-1989), ironická tragikomedie, zobrazující normalizační politické a korupční praktiky velké hudební agentury, Ta naše písnička česká II (1990; + spol. nám, spol. sc.), situační komedie o absurdním stavu naší armády na počátku 50. let podle dlouhá léta zakázaného stejnojmenného bestselleru Josefa Škvoreckého Tankový prapor (1991; + spol. sc.), jež byla prvním soukromě natočeným celovečerním hraným filmem od znárodňovacího dekretu z roku 1945, kriminální thriller, v němž ambiciózní mladý novinář ve spolupráci s americkou stážistkou českého původu a se soukromým detektivem pátrají po ztracené dívce, jež se stala obětí romské pasácké mafie, Nahota na prodej (1993; + spol. sc.), satirická situační komedie o trampotách přihlouplého restituenta, jenž nakonec vyhraje nad vychytralými gaunery, Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994; + spol. sc.), dvoudílná erotická komedie o podnikavých majitelkách exkluzivního nevěstince, podle románu Vladimíra Párala Playgirls (1995; + spol. sc.) a Playgirls 2 (1995; + sc.), sitcom Policajti z předměstí (TV-1998), přepis stejnojmenného románu Václava Duška o přátelství, klukovských snech a prvních láskách, odehrávající se v pražském Karlíně 50. let, Tuláci (TV-2001), dok. o osudech několika potomků české šlechty po restituci majetku Lidé s erbem (TV-2001; + nám., sc.), povídková komedie ze života pěti manželských dvojic Waterloo po česku (2002; + nám., sc., hlas) s Jiřím Krampolem jako protagonistou každé povídky, střm. dok. portrét Jiřího Muchy Ředitel zeměkoule (TV-2002; + sc., účinkující), střm. dok. o českém knězi v exilu Pavlu Kučerovi Náš člověk v Norimberku (TV-2002; + sc.) z cyklu Cesty víry, drama, jež na příběhu těžce nemocného tureckého imigranta demonstruje komplikované vztahy národnostních menšin s českou společností Modrý kámen (TV-2004), humorná pohádka o osudech posledního vodníka žijícího na Třeboňsku Trampoty vodníka Jakoubka (TV-2005), rodinný dobrodružný příběh o cestě bránou času a o kamarádství napříč historií Zajatci Ďáblova chřtánu (TV-2006), pohádka Sůva z nudlí (TV-2006), střm. komediální moralita na téma manželské nevěry Manželé roku 2006 (TV-2006) z cyklu Nadměrné maličkosti, kr. dok. portrét cestovatele a spisovatele Josefa Formánka Muž ve výloze (TV-2007; + sc.), kr. dok. z prostředí IKEM o transplantacích lidských orgánů Druhá šance (TV-2007; + sc.) z cyklu Ta naše povaha česká, dok. o československých občanech, kteří se po emigraci po roce 1968 usadili v rakouské metropoli, Cesta do Vídně (TV-2008; + sc.), dok. o vztahu politiky a médií Bez bázně (TV-2009; + sc.), kr. dok. o teorii britského profesora kybernetiky a vizionáře Kevina Warwicka Jak se stát kyborgem (TV-2009), tragikomický příběh scenáristy v tvůrčí krizi a bývalé herečky Vůně kávy (TV-2011), dok. Hledání Jana Wericha (TV-2011; + nám., sc., účinkující), syrové drama dvou školaček s odlišným rodinným zázemím, které spojuje chorobná posedlost štíhlostí, Lehká jako dech (TV-2013), dok. koláž s hranými pasážemi o Jaroslavu Haškovi Toulavé house (TV-2013; + nám., sc.), volné pokračování osudů šíbrů z pražského podsvětí po 25 letech Bony a klid 2 (2014; + nám., sc.). -fik- (5/2014)