Kawasakiho růže

Země původu

Česká republika

Copyright

2009

Rok výroby

2009

Premiéra

21. 12. 2009

Minutáž

95 min

Kategorie

film

Žánr

psychologický

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Kawasakiho růže

Český název

Kawasakiho růže

Anglický název

Kawasaki's Rose

Anotace

Zdá se, že se v české polistopadové kinematografii konečně začínají objevovat závažná témata, spojující minulost s přítomností a odhalující traumatická místa naší společnosti. Významné přitom je, že se tvůrci zaměřují na individuální osudy a především na rodinné či generační vztahy. Scenáristicko-režisérská dvojice Petr Jarchovský a Jan Hřebejk se podobným tématům věnovala již dříve, převážně však ve formě hořké komedie. Jejich Kawasakiho růže je ovšem psychologickým dramatem se závažným společenským kontextem. Název je odvozen od údajně nejtěžšího origami: podle tvůrců jsou vztahy mezi postavami jejich filmu obdobně složité. – Renomovaný psychiatr a čelný disident Pavel Josek má být oceněn medailí Paměť národa. Při té příležitosti o něm vzniká televizní dokument, na němž mimo jiné pracuje i jeho zeť, zvukař Luděk, a Luďkova milenka, moderátorka Radka. Joskova dcera Lucie, která má s manželem dospívající dceru Báru, právě přestála závažnou nemoc. Po návratu z nemocnice se jí muž přizná k nevěře a ona s ním odmítne dál žít. Slabošský Luděk, nenávidějící manželčinu rodinu, přinese ženě kompletní spis jejího otce, z něhož vyplývá, že lékař donášel na někdejšího přítele své ženy Jany, sochaře Bořka, kterého na základě jeho informací estébáci vyštvali ze země. Všichni členové rodiny se musejí postavit tváří v tvář odhalené skutečnosti. Zatímco Lucie nedovede pochopit otcovu zradu, Jana, která s ním prožila těžká disidentská léta a o všem ví, stojí při manželovi. Do toho vstupuje i emigrant Bořek, který je Luciiným biologickým otcem a za kterým se vypraví nejdříve štáb, a pak i Lucie s dcerou. Ke katarzi dojde v souvislosti s předáním ocenění; Josek se veřejně omluví a Bořek omluvu svérázně akceptuje. Zatímco se všichni zúčastnění trýzní minulostí a morálními aspekty, starý vyšetřovatel StB Kafka je se svým životem spokojený a dodnes se chlubí svými vyšetřovacími schopnostmi. Každý z protagonistů má své vzpomínky a svou paměť, jimž však skutečnost rozhodně nemusí odpovídat. – Jarchovského scénář získal letošní Cenu Sazky. Rychlá realizace filmu byla umožněna snímáním pomocí dvou digitálních kamer. Komorní příběh se odehrává mj. i ve švédském Göteborgu a je postaven na podzimní chladné atmosféře a na koncentrovaných hereckých výkonech. Zajímavostí je obsazení slavného českého fotografa, emigranta Antonína Kratochvíla, a Ladislava Chudíka do „protirole“ estébáka Kafky. – Snímek, který byl uveden v sekci Panorama na MFF v Berlíně 2010, se záměrně vyhýbá nabízejícím se retrospektivám, o to více se v něm však mluví, a je možná až příliš modelový a didaktický. Mimo jiné zřetelně poukazuje na to, že vyrovnání s komunistickým režimem bude ještě trvat dlouho a bude mít četné peripetie.

Obsah

Televizní štáb, v němž je redaktor Martin, reportérka Radka a zvukař Luděk Josek, natáčí medailon významného českého psychiatra, profesora Pavla Joska, který má za svou disidentskou činnost dostat medaili Paměť národa. – Luděk je manželem Joskovy dcery Lucie, od níž převzal příjmení. Mají dospívající dceru Báru. Lucie je již delší dobu v nemocnici, kde nyní čeká na výsledky důležitých testů. Muž jí je nevěrný s Radkou. – Rodina navštíví nemocnou. – Štáb natáčí profesora Joska v různých situacích a prostředích, mimo jiné i na chalupě. Jana na kameru vzpomíná, jak byla kdysi v těhotenství zavřená ve vyšetřovací vazbě kvůli disidentské činnosti své i manželově. – Lékaři oznámí Lucii, že je v pořádku. Benigní nádor, který měla, se vyskytuje u lidí jen výjimečně, častější je u krav. Proto ji doktoři požádají, aby ho směli pojmenovat jejím jménem. Žena to s ironií přijme. Hned volá Luďkovi a potom i rodičům. – Luděk manželčino vyléčení zapíjí s jejími rodiči, pak však odejde, prý za Bárou, ve skutečnosti za nespokojenou Radkou. – Jana přinese Luďkovi pár věcí na oblečení po manželovi. – Rodina přiveze Lucii domů. Mladí bydlí ve stejném domě jako staří, jen o patro výš. – Před milováním Luděk přizná manželce pravdu. Tu to trpce zasáhne. – Luděk se pohádá s Bárou a odejde. – Muž přivede večer domů Radku, chce řešit situaci ve třech. Spolu Lucii „rozebírají“ a nabízejí jí duchovní cestu k nazření sama sebe. Ale žena prohlásí, že už ho nechce. Radka odejde a Luděk se na manželku zlobí. Obviňuje ji, že je po otci, kterého nikdy neměl rád. Lucie se náhodou zraní o sklenici, ale Luděk z toho udělá aféru, že se chtěla zabít. Běží s tím hned za jejími rodiči a pak posílá sms příbuzným a známým. Když se později vrátí domů, najde své věci na gauči. – Bára je chycena při krádeži sladkostí v obchodě. Policisté ji předají dědovi. Ten ji přiměje, aby zavolala otci a přiznala se mu. – Luděk před Radkou komentuje záznam z natáčení. Nasazuje na Joska i na Janu. – V reportáži se mluví o Janině příteli, sochaři Bořkovi, kterého estébáci donutili k emigraci. Bořek podle Joskové jednal jako kamikadze. Dal se na pití a začal se chovat paranoidně. – Martin ukáže kolegům Joskův úplný spis, z něhož je zřejmé, že zasloužilý disident „práskal”. Luděk se setká s tchánem. Obviní ho, že právě on narušil jeho vztah s Lucií. Nasazuje i na Janu. Pak mu dá spis. – Psychiatr byl obviněn ze spolupráce s StB již brzy po listopadu 1989. Na základě neúplné dokumentace jej však soud očistil. Josek v medailonku ještě předtím, než dostal úplný spis, popíral spolupráci a stavěl se proti lustracím. – Štáb natáčí v bytě estébaka Kafky, který tehdy „zpracovával” Bořka (krycí jméno Sochař) i Joska (Doktor). Starý vlídný pán tvrdí, že výslech je umění, a ochotně popisuje své metody. Nikdy se prý nesnížil k násilí. – Štáb navštíví Bořka, který žije ve švédském Göteborgu a má ateliér v bývalém cukrovaru. Ten tvrdí, že ho Kafka při výslechu pálil cigaretou, a ukazuje jizvy. Rázovitý umělec si se štábem hned potyká. – Vyjde najevo minulost. Pavel už od školy miloval Janu. Ta za ním později, už jako za psychiatrem, přišla s Bořkem s prosbou, aby mu pomohl získat „modrou”. Estébáci o všem věděli a donutili Pavla, aby jim předával dokumenty ze svých pohovorů s pacientem Bořkem, k nimž mu ovšem dodávali podklady. Pak Bořka „rozpili” a donutili ho odjet ze země. Lucie je sochařovou dcerou. – Jana se provdala za Pavla. Ten začal působit v disentu a pro StB byl už nepoužitelný, protože odešel z kliniky a myl okna. – Lucie si doma promluví s otcem. Pak odjede za matkou na chalupu. Řekne jí, že jí Luděk dal tátův kompletní spis. Obviňuje Pavla ze zrady jejího tehdejšího milence. Ve vypjaté scéně se ženy pohádají. Obě mají pádné argumenty. Jana mluví o tom, že opět to odnášejí ti lepší, zatímco ti největší grázlové si v klidu užívají vysoké penze. Prohlásí, že o Pavlově spolupráci s estébáky věděla. Zároveň řekne dceři, že jen kvůli němu se narodila, protože ona chtěla jít na potrat. Pavel ji miloval a je mu vděčná za krásný společný život... – Lucie s Bárou se vydají do Göteborgu za Bořkem. Všichni tři se rychle sblíží. Sochař se netají tím, že mu psychiatrova zrada vadila. Estébáci mu tehdy řekli, že je Jana těhotná s Pavlem. Umělec zavede návštěvnice do svého ateliéru a seznámí je s přítelem, japonským malířem Toškem (Toširem) Kawasakim. Ten přišel o manželku a dceru při teroristickém útoku sarinem v tokijském metru a od té doby přestal malovat. Bořek mu pomáhá prodávat staré obrazy s květy, malovanými tuší. Při večeři v rozjařené společnosti svých známých mluví sochař nadšeně o bohatosti češtiny. – Josek se baví s Radkou o svém případu. Líčí estébácké metody. Jemu vyhrožovali, že se postarají, aby jeho nemocná matka nemohla dostávat drahé léky. Podle Radky by měl psychiatr promluvit o své vině; jen tak může odpustit sám sobě. Starý muž mluví o tom, jak minulost zasahuje do současnosti; podle něj se i Radka stala součástí podivné pomsty. – Pavel recituje Janě Skácelovu báseň Píseň o nejbližší vině. Manželka se domnívá, že by jeho veřejná omluva vyzněla trapně. – Bára na kameru tvrdí, že ona vzhledem ke svému mládí nemůže dědu soudit. – Luděk přespává v televizním studiu a k Radce se chová s odstupem. Martin mu vyčte, že je udává na vedení, neboť prý v medailonu chtějí obhajovat práskače. – V televizi je rozhovor s Bořkem, který je autorem sošky, předávané držitelům Paměti národa. Sledují to Pavel s Janou. Sochař mluví o svém životě ve Švédsku, kde má teď svůj domov i děti. – Před slavností se Jana s Bárou setkají s Bořkem. Rozpačitě se spolu baví. – Při slavnosti představí řečník profesora Pavla Joska. Psychiatr při převzetí Bořkovy sošky prohlásí, že mu bude připomínat jeho zradu a on ji přijímá jako svůj trest. Zradil a jeho informace změnily osudy několika lidem. Žádá toho, komu ublížil, o odpuštění. Lucie to sleduje v publiku. Následuje potlesk. – Bořek představí na návštěvě u Josků svého přítele Toška Kawasakiho. Pak jako milovník češtiny cituje ze Šmírbuchu Patrika Ouředníka synonyma pro udavače. Není to však legrace. Nakonec Bořek odlehčí situaci konstatováním, že přesně tato slova chtěl proti bývalému příteli použít, ale teď už nechce. – Kafka se svou rodinou oslavuje narozeniny jako hodný dědeček a pradědeček... -tbk-

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

David Jančar (druhá režie)

Druhá kamera

Petr Kožušník

Asistent kamery

Stanislav Valeš

Architekt

Milan Býček

Návrhy kostýmů

Katarína Bieliková

Vedoucí produkce

Ludvík Mareček

Výtvarná spolupráce

Mikuláš Macháček (grafický design), Jiří Straka (obrazy)

Spolupráce

Karel Kučera (fotograf)

Hudba

Použitá hudba

Georg Friedrich Händel (opera Ariodante /Scherza infida/), Petr Iljič Čajkovskij (Klavírní trio a moll op. 50 (2. věta)), Bedřich Smetana (Klavírní trio g moll (1. věta))

Nahrál

Lucie Hůlová-Sedláková /housle/, Martin Sedlák /violoncello/, Vladimír Strnad /klavír/, Petr Valášek /basklarinet/, Collegium 1704 (Dirigent Václav Luks), Petra Ambrosi /ž/ /hoboj/, Helena Jiříkovská /housle/, Petr Šporcl /violoncello/, Petr Jiříkovský /klavír/

Písně

Scherza infida

Hudba k písni Georg Friedrich Händel
Zpívá Markéta Cukrová

Produkční údaje

Originální název

Kawasakiho růže

Český název

Kawasakiho růže

Anglický název

Kawasaki's Rose

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

psychologický

Země původu

Česká republika

Copyright

2009

Rok výroby

2009

Produkční data

začátek natáčení 7. 6. 2009

Premiéra

premiéra 21. 12. 2009 /přístupný/ (kino Lucerna, Praha)

Distribuční slogan

Za každou lží se skrývá pravda a za ní pravda ještě hlubší.

Distribuce

Bontonfilm

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

95 min

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:2,35

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

Dolby Digital

Verze

česká

Mluveno

česky, anglicky, švédsky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: 19. ceny slovenské filmové kritiky 2011 udělené Klubem filmových novinářů Slovenského syndikátu novinářů

2011
Bratislava / Slovensko
Cena slovenských filmových novinářů za distribuci filmu
GARFIELD FILM, s. r. o.

Vítěz

Akce: 19. ceny slovenské filmové kritiky 2011 udělené Klubem filmových novinářů Slovenského syndikátu novinářů

2011
Bratislava / Slovensko
Cena za nejlepší zahraniční film ve slovenských kinech
Jan Hřebejk

Vítěz

Akce: Česká nominace na Cenu americké Akademie filmových věd a umění Oscar 2010

2010
Praha / Česká republika
Oscar za nejlepší cizojazyčný film
kandidatura filmu podle návrhu České filmové a televizní akademie vyhlášeném 26. 9. 2010 v 83. ročníku Ceny americké Akademie filmových věd a umění Oscar 2010

Vítěz

Akce: 17. výroční ceny Český lev 2009

2010
Praha / Česká republika
Český lev 2009 udělený Českou filmovou a televizní akademií za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli, za ztvárnění postavy Kafky
Ladislav Chudík

Vítěz

Akce: PRIX ARTE – 23. evropské filmové ceny, udílené Evropskou filmovou akademií (EFA)

2010
Tallinn / Estonsko
nominace EFA za hudbu v kategorii nejlepší evropský skladatel
Aleš Březina

Vítěz

Akce: 17. výroční ceny Český lev 2009

2010
Praha / Česká republika
Český lev 2009 udělený Českou filmovou a televizní akademií za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, za ztvárnění postavy Jany
Daniela Kolářová

Vítěz

Festival: 23. festival českých filmů FINÁLE 2010

2010
Plzeň / Česká republika
divácká cena za nejlepší film
Jan Hřebejk

Vítěz

Festival: 23. festival českých filmů FINÁLE 2010

2010
Plzeň / Česká republika
hlavní cena Zlatý ledňáček v kategorii nejlepší celovečerní film
Jan Hřebejk