Lesní chodci

Země původu

Česká republika, Slovensko, Francie

Copyright

2003

Rok výroby

2001—2002

Premiéra

20. 2. 2003

Minutáž

95 min

Kategorie

film

Žánr

komedie, romantický, hořká komedie

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Lesní chodci

Český název

Lesní chodci

Anglický název

Forest Walkers

Koprodukční název

Lesní chodci

Anotace

I ve svém druhém hraném snímku zůstává režisér (a kameraman) Ivan Vojnár věrný tématu lidí z okraje společnosti, outsiderům, jimž je společný úděl vykořeněnosti a často i zmarněného života. Námět tentokrát našel v absolventském scénáři Martina Ryšavého, který látku později zpracoval i knižně. Vojnár v určité fázi přebral sám iniciativu a syžet do značné míry přepracoval (zčásti ve spolupráci s producentkou Galinou Šustovou). Zůstal styčný bod přátelství tuláků Rufuse a Čerčila i příběhy lidí, kteří se ocitli v jejich „silovém poli“. – Flákač a opilec s bohémskými sklony Rufus se seznámí s dívkou Kateřinou a má s ní dítě, kterému se říká Malej Rufus. Jeho kamarád Čerčil, jenž má také tuláctví v krvi, se zamiluje do mnohem mladší Gréty a má s ní posléze dcerku Malou Grétu. Zatímco vztahy rodičů se rozbijí, vztah jejich dětí vznikne, až když jsou oba dospělí. A zdá se, že tulácké děti, které zdědily mnohé od svých otců, mají naději... – Děj se odehrává v rozmezí zhruba dvaceti let. Režisér záměrně abstrahuje od konkrétního popisu doby a zříká se i vnějších znaků stárnutí dospělých hrdinů. Zároveň film bohatě strukturuje. Rámcem je vyprávění Malé Gréty, která jede vlakem navštívit Malýho Rufuse do vězení. Odvíjejí se epizody ještě před jejím narozením i po něm. Vnitřním komentářem však obohacují vyprávění i Rufus a Puklice. Protagonisté navíc rozvíjejí odtažitá témata (např. úvahy o české povaze). Zařazeny jsou i stěží čitelné Rufusovy psané záznamy (v nichž je i motto filmu, citát o „lesních chodcích“ z prózy Ernsta Jüngera Chůze lesem). Stěžejním bodem je volba „dějiště“, tedy Ústí nad Labem a jeho okolí. – Vojnár zůstal věrný i svému dokumentaristickému východisku, jež podpořil záměrnou improvizací. Hlavní role svěřil Jiřímu Schmitzerovi a hercům či lidem, spjatým s ústeckým Činoherním studiem. Právě v zachycení reality průmyslového města a ve věrohodnosti pohybu postav v syrové skutečnosti tkví hlavní síla nevšedního snímku. S tou se však sváří umělost „promluv“ protagonistů a jejich patos. Výsledek je tak navzdory nespornému přínosu k „vidění“ současné české kinematografie, bohužel rozpačitý. -tbk-

Obsah

Černovlasá dívka (Malá Gréta) jede vlakem do kriminálu. Vzpomíná na lidi, které znala, přemýšlí o nich i o sobě... – Ústí nad Labem. Tulák Rufus tráví čas v nádražní hospodě, kde čeká na přítele Čerčila. Zapíše si do notýsku kamarádův výrok (přeložený z latiny): „Zahaleči mají vždy svátek.“ Rufus má chuť se pořádně napít. Proto se vydá za sestrou, která pracuje v továrně na mýdlo Šichtovce. Ta mu však odmítne dát peníze. – Muž si v domě za městem, kde se sestrou bydlí, vyzvedne kytaru (o niž se vždy opíral, když mu bylo mizerně) a odnese ji do bazaru. Sympatická prodavačka Kateřina mu prodej nástroje rozmlouvá, ale cikánský majitel kytaru koupí i s pouzdrem. – Kateřina (jíž Rufus později začne říkat Puklice) přijme mužovu nabídku na sobotní výlet do lesa. Sejdou se v nádražní hospodě. Dívce vadí, že s nimi má jet i Čerčil. Dvojice se baví o smradu z mydlárny. Rufusovi to však spíše voní; ve fabrice dělala celá jeho rodina včetně něj. – V jiné hospodě jsou „výletníci“ (už s Čerčilem) svědky sporu v bigbítové kapele, zkoušející ve vedlejším sále. Zpěvačka Gréta má dost sekýrování a přisedne si ke trojici. Pak se s ní vydá na nákladním vagonu na výlet: teď patří k mnohem staršímu Čerčilovi. – Čtveřice v lese promokne na kůži. – V hospodě u výčepní Boženky se Gréta vyptává ostatních, co je v životě nejkrásnější: podle ní, když člověk věří v sebe. Náhle sem přijdou její kamarádi z kapely a odvlečou ji vedle, kde se na ni vrhnou. Čerčil zasáhne a rvačku zahalí rozvířený prach. – Rufus a Čerčil skončí na policii. Unavený vyšetřovatel je jako vyznavače anarchistické svobody kupodivu propustí. – Je léto. Rufus chodí s Puklicí, Čerčil s Grétou. Jednou Čerčil prohlásí, že by mohli odjet lodí do Hamburku a odtud do Austrálie. Rufus souhlasí, ale Puklici se nikam nechce. Čtveřice se pak dohaduje o české povaze na základě článku, který si Rufus (jak je jeho zvykem) vystřihl. – Kateřina vezme Rufuse na cikánskou oslavu, kde hraje na saxofon. – Čerčil se v neútulné ubytovně baví s nahou Grétou. Medituje o tom, že Čechům schází moře. On to tu občas nemůže vydržet a vyrazí si na „služební cestu“. Dívka si vezme řetízek z hrnku, plného zjevně kradených šperků. – Čtveřice se na vyhlídce nad městem baví o cestě do Austrálie. – Gréta má strach, že ji Čerčil opustí, a trpí stále častějšími psychickými poruchami. – Kateřina oznámí Rufusovi, že je těhotná. A ten později řekne kamarádovi, že s ním do Austrálie nepojede. Oba muži se v nádražním kolejišti porvou. Ale rozejdou se v dobrém. – Čerčil se svěří své známé, sympatické nádražačce, se svým strachem o Grétu. – Rufus řekne Puklici, že se sice nechce zařadit do stáda, ale že spolu mohou žít v jeho domku. Uražená milenka mu dá facku. – Čerčil před odjezdem navštíví Grétu v psychiatrickém ústavu a věnuje jí štěně. – Podle komentáře Malé Gréty vychovávala Puklice narozeného chlapce, kterému se říkalo Malej Rufus. Jeho otec pracoval jako asfaltér. Gréta se po odchodu z blázince „schovala“ v psím útulku. – Rufus s asi čtyřletým synkem se potká v nádražní hospodě s penzionovaným vyšetřovatelem. Ten se teď zabývá psychologií a konstatuje, že podle statistických údajů se tuláctví dědí. – Otec vodí synka do lesa. Učí ho orientovat se v něm. – Při oslavě narozenin Malýho Rufuse se rodiče pohádají před Rufusovou sestrou a Kateřininou přítelkyní, ředitelkou z dětského ústavu, kam by chtěla jít Puklice pracovat. Rufus má dost manželčiných řečí o jeho zkrachovalé existenci. – Železničářka přinese Grétě do útulku dopis od Čerčila: tulák se vrací domů. Podle ní však s sebou přiveze jen neštěstí. – Čerčil se po návratu znovu sblíží s Grétou. – V pustém amfiteátru vykládá Čerčil kamarádům (Grétě, Rufusovi, Puklici a Malýmu Rufusovi) o Austrálii. Podle něj je pravé bojiště pro dobrodruha v Čechách. Rufus chce ke Kateřinině nelibosti slavit v nádražní hospodě. – Gréta čte báseň Zelený hade od Američanky Denisy Levertové. Oznámí Čerčilovi, že čeká dítě. – Je po Listopadu 1989. Tuláci Rufus a Čerčil zpívají v lese proletářskou píseň. – Puklice odešla s Malým Rufusem do děcáku a Rufus zůstal sám. Žena cítila vztek i lítost nad jeho zmarněným životem. – Železničářka naloží před nádražní hospodou namol zpitého Rufuse na „ještěrku“. – Čerčil odveze Grétu do porodnice americkým bourákem, půjčeným od kamaráda. – Dívka po porodu holčičky skončí opět na psychiatrii. Mladá doktorka se jí marně vyptává. Žena je naprosto apatická a nepromluví. – Podle Malý Gréty matka jednoho dne odešla z nemocnice a zmizela. Snad však není mrtvá. Kdosi ji prý viděl v Hamburku nebo až v Austrálii. – Čerčil se trápí. O Malou Grétu se stará dědeček, který bydlí nad smetištěm v domku u trati. – Rufus je se synkem zase v lese. Po návratu se na něj Puklice (která je v dětském domově spokojená) hrozně zlobí: měl dítě přivést už včera. Pohádají se spolu. Rufus pak překvapivě přizná, že bez nich nemůže žít. – Kateřina přemýšlí o tom, proč jí Rufus říkal Puklice: prý podle broučka se zakrnělými křídly a ochranným štítem. Vyčítal jí afektovanost a hysterii. Chtěli prý toho hodně, ale nic nedokázali. – Malej Rufus často utíká z domova. Jednou přijde za tátou do drážního domku, kde už na něj čekají. Rufus se domluvil s Čerčilem, že uzavřou svatební smlouvu pro své děti. A tak se tu slaví zaslíbení Malý Gréty a Malýho Rufuse. Rufus při té příležitosti recituje Shakespearův sonet. – O něco později se Čerčil zabil, když opilý seskakoval z nákladního vagonu. – Malej Rufus je dospělý mladík. Vydá se za otcem do asfaltérské boudy a půjčí si od něj jeden z jeho deníků; uvažuje o tom, využít je pro divadlo, ve kterém působí. Rufus mu čte básničku Jana Hanče. – Muži se později pohádají. Malej Rufus vyčítá otci, že v jeho deníku jsou jen záznamy jeho lesních cest a ne jeho zážitky. Přesto si tajně odnese další sešity. – Malej Rufus se v divadle rozejde se svou dívkou, s níž připravuje představení podle Deníku zloděje Jeana Geneta. Dá tetě do úschovy matčin saxofon i otcovy deníky. Dozví se od ní, že Rufus odjel na výlet do Prahy. – Malá Gréta se potká s Malým Rufusem náhodou v baru. Vydají se do amfiteátru, kam chodili jejich rodiče. Dívku vyhodili ze školy. Byla nějaký čas na tvrdých drogách, ale teď je prý „čistá“. Také Malej Rufus má zkušenosti s drogami. Vzpomenou si na písničku z dětství (Je jaká je). Je jim spolu dobře. – Odjedou motoráčkem. Průvodčí jim vztekle típne cigaretu, kterou si zapálili. – Dvojice se pomiluje v pokoji. – Zatím Rufus sleduje na Pražském hradě slavnostní výměnu stráží a medituje o národu. – Mladí milenci jdou po kolejích. Naschvál neuhnou motoráčku, který jede za nimi. Strojvůdce marně houká, nakonec stačí na poslední chvíli zastavit. Malej Rufus se popere s průvodčím, který ho napadne. – Malá Gréta se v hovorně věznice na Borech setká s ostříhaným Malým Rufusem. Milenec jí vypráví o tom, jak to tu měl ze začátku těžké. Mladík pokračuje v psaní deníků. Učí se srbsky a řecky. Řekne jí v těchto jazycích: „Potřebuju tě, protože tě miluji.“ Podle dívky bylo čtyřicet hodin, jež spolu prožili, to nejkrásnější v jejím životě. – Malá Gréta se vrací do Ústí nad Labem. U starých garáží na ni čeká Rufus a vyptává se na syna. Pak mluví o svém snu, v němž všichni, Čerčil, Gréta, Puklice, Malá Gréta, Malej Rufus a on letěli do Austrálie a potkali přitom praotce Čecha... -tbk-

Hrají

Jitka Prosperi /ž/

Puklice

Ester Hocke /ž/

Malá Gréta

Lenka Volfová

Rufusova sestra

Josef Vinklář

vyšetřovatel

Jana Holcová

železničářka

Karolína Rottová

přítelkyně Malýho Rufuse

Jana Bittnerová

ředitelka dětského domova

Lotar Radványi

děda Malé Gréty

David Pikhart

Malej Rufus v dětském věku

Vlastimil Růžička

Malej Rufus v dětském věku

Pavla Mičková

Malá Gréta v dětském věku

Jana Dolanská

hospodská Boženka

Tomáš Bambušek

šéf kapely

Pavlínka

Štáb a tvůrci

Hudba

Použitá hudba

Bedřich Smetana (Má vlast /Vltava/)

Písně

Šejkuj celej školní rok

Hudba k písni Jim JacobsWarren Casey

Kouzla lásky

Hudba k písni Jim JacobsWarren Casey

Kale bala, kale jakha

Hudba k písni Jiří PeštaMiroslav PeštaBartoloměj Vaško
Zpívá skupina Točkolotoč

Fanfára

Hudba k písni Michael Kocáb

Ach, synku, synku

Produkční údaje

Originální název

Lesní chodci

Český název

Lesní chodci

Anglický název

Forest Walkers

Koprodukční název

Lesní chodci

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

komedie, romantický, hořká komedie

Země původu

Česká republika, Slovensko, Francie

Copyright

2003

Rok výroby

2001—2002

Produkční data

začátek natáčení 05/2001
konec natáčení 04/2002

Premiéra

slavnostní premiéra 19. 2. 2003 (kino Aero, Praha)
distribuční premiéra 20. 2. 2003 /přístupný/

Distribuční slogan

Je možné zatoulat se z cesty vlastního osudu?

Výrobce

PRODUKCE GAGA – GALINA ŠUSTOVÁ, Česká televize, TS Heleny Slavíkové a Alice Nemanské (Česká televize), Synergia Film s. r. o., AMP, spol. s r. o. STUDIO VIRTUAL, Margo Films Paris, ALEF Film & Media Group, Filmservice Slovakia

Distribuce

Spin Film

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

95 min

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,85

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

Dolby Spectral Recording

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Revue

Ivan Vojnár

Kino Ponrepo připomíná osobnost dokumentaristy, kameramana a režiséra hraných filmů, který 28. září oslavil pětasedmdesá...