Lesní chodci

Černovlasá dívka (Malá Gréta) jede vlakem do kriminálu. Vzpomíná na lidi, které znala, přemýšlí o nich i o sobě... – Ústí nad Labem. Tulák Rufus tráví čas v nádražní hospodě, kde čeká na přítele Čerčila. Zapíše si do notýsku kamarádův výrok (přeložený z latiny): „Zahaleči mají vždy svátek.“ Rufus má chuť se pořádně napít. Proto se vydá za sestrou, která pracuje v továrně na mýdlo Šichtovce. Ta mu však odmítne dát peníze. – Muž si v domě za městem, kde se sestrou bydlí, vyzvedne kytaru (o niž se vždy opíral, když mu bylo mizerně) a odnese ji do bazaru. Sympatická prodavačka Kateřina mu prodej nástroje rozmlouvá, ale cikánský majitel kytaru koupí i s pouzdrem. – Kateřina (jíž Rufus později začne říkat Puklice) přijme mužovu nabídku na sobotní výlet do lesa. Sejdou se v nádražní hospodě. Dívce vadí, že s nimi má jet i Čerčil. Dvojice se baví o smradu z mydlárny. Rufusovi to však spíše voní; ve fabrice dělala celá jeho rodina včetně něj. – V jiné hospodě jsou „výletníci“ (už s Čerčilem) svědky sporu v bigbítové kapele, zkoušející ve vedlejším sále. Zpěvačka Gréta má dost sekýrování a přisedne si ke trojici. Pak se s ní vydá na nákladním vagonu na výlet: teď patří k mnohem staršímu Čerčilovi. – Čtveřice v lese promokne na kůži. – V hospodě u výčepní Boženky se Gréta vyptává ostatních, co je v životě nejkrásnější: podle ní, když člověk věří v sebe. Náhle sem přijdou její kamarádi z kapely a odvlečou ji vedle, kde se na ni vrhnou. Čerčil zasáhne a rvačku zahalí rozvířený prach. – Rufus a Čerčil skončí na policii. Unavený vyšetřovatel je jako vyznavače anarchistické svobody kupodivu propustí. – Je léto. Rufus chodí s Puklicí, Čerčil s Grétou. Jednou Čerčil prohlásí, že by mohli odjet lodí do Hamburku a odtud do Austrálie. Rufus souhlasí, ale Puklici se nikam nechce. Čtveřice se pak dohaduje o české povaze na základě článku, který si Rufus (jak je jeho zvykem) vystřihl. – Kateřina vezme Rufuse na cikánskou oslavu, kde hraje na saxofon. – Čerčil se v neútulné ubytovně baví s nahou Grétou. Medituje o tom, že Čechům schází moře. On to tu občas nemůže vydržet a vyrazí si na „služební cestu“. Dívka si vezme řetízek z hrnku, plného zjevně kradených šperků. – Čtveřice se na vyhlídce nad městem baví o cestě do Austrálie. – Gréta má strach, že ji Čerčil opustí, a trpí stále častějšími psychickými poruchami. – Kateřina oznámí Rufusovi, že je těhotná. A ten později řekne kamarádovi, že s ním do Austrálie nepojede. Oba muži se v nádražním kolejišti porvou. Ale rozejdou se v dobrém. – Čerčil se svěří své známé, sympatické nádražačce, se svým strachem o Grétu. – Rufus řekne Puklici, že se sice nechce zařadit do stáda, ale že spolu mohou žít v jeho domku. Uražená milenka mu dá facku. – Čerčil před odjezdem navštíví Grétu v psychiatrickém ústavu a věnuje jí štěně. – Podle komentáře Malé Gréty vychovávala Puklice narozeného chlapce, kterému se říkalo Malej Rufus. Jeho otec pracoval jako asfaltér. Gréta se po odchodu z blázince „schovala“ v psím útulku. – Rufus s asi čtyřletým synkem se potká v nádražní hospodě s penzionovaným vyšetřovatelem. Ten se teď zabývá psychologií a konstatuje, že podle statistických údajů se tuláctví dědí. – Otec vodí synka do lesa. Učí ho orientovat se v něm. – Při oslavě narozenin Malýho Rufuse se rodiče pohádají před Rufusovou sestrou a Kateřininou přítelkyní, ředitelkou z dětského ústavu, kam by chtěla jít Puklice pracovat. Rufus má dost manželčiných řečí o jeho zkrachovalé existenci. – Železničářka přinese Grétě do útulku dopis od Čerčila: tulák se vrací domů. Podle ní však s sebou přiveze jen neštěstí. – Čerčil se po návratu znovu sblíží s Grétou. – V pustém amfiteátru vykládá Čerčil kamarádům (Grétě, Rufusovi, Puklici a Malýmu Rufusovi) o Austrálii. Podle něj je pravé bojiště pro dobrodruha v Čechách. Rufus chce ke Kateřinině nelibosti slavit v nádražní hospodě. – Gréta čte báseň Zelený hade od Američanky Denisy Levertové. Oznámí Čerčilovi, že čeká dítě. – Je po Listopadu 1989. Tuláci Rufus a Čerčil zpívají v lese proletářskou píseň. – Puklice odešla s Malým Rufusem do děcáku a Rufus zůstal sám. Žena cítila vztek i lítost nad jeho zmarněným životem. – Železničářka naloží před nádražní hospodou namol zpitého Rufuse na „ještěrku“. – Čerčil odveze Grétu do porodnice americkým bourákem, půjčeným od kamaráda. – Dívka po porodu holčičky skončí opět na psychiatrii. Mladá doktorka se jí marně vyptává. Žena je naprosto apatická a nepromluví. – Podle Malý Gréty matka jednoho dne odešla z nemocnice a zmizela. Snad však není mrtvá. Kdosi ji prý viděl v Hamburku nebo až v Austrálii. – Čerčil se trápí. O Malou Grétu se stará dědeček, který bydlí nad smetištěm v domku u trati. – Rufus je se synkem zase v lese. Po návratu se na něj Puklice (která je v dětském domově spokojená) hrozně zlobí: měl dítě přivést už včera. Pohádají se spolu. Rufus pak překvapivě přizná, že bez nich nemůže žít. – Kateřina přemýšlí o tom, proč jí Rufus říkal Puklice: prý podle broučka se zakrnělými křídly a ochranným štítem. Vyčítal jí afektovanost a hysterii. Chtěli prý toho hodně, ale nic nedokázali. – Malej Rufus často utíká z domova. Jednou přijde za tátou do drážního domku, kde už na něj čekají. Rufus se domluvil s Čerčilem, že uzavřou svatební smlouvu pro své děti. A tak se tu slaví zaslíbení Malý Gréty a Malýho Rufuse. Rufus při té příležitosti recituje Shakespearův sonet. – O něco později se Čerčil zabil, když opilý seskakoval z nákladního vagonu. – Malej Rufus je dospělý mladík. Vydá se za otcem do asfaltérské boudy a půjčí si od něj jeden z jeho deníků; uvažuje o tom, využít je pro divadlo, ve kterém působí. Rufus mu čte básničku Jana Hanče. – Muži se později pohádají. Malej Rufus vyčítá otci, že v jeho deníku jsou jen záznamy jeho lesních cest a ne jeho zážitky. Přesto si tajně odnese další sešity. – Malej Rufus se v divadle rozejde se svou dívkou, s níž připravuje představení podle Deníku zloděje Jeana Geneta. Dá tetě do úschovy matčin saxofon i otcovy deníky. Dozví se od ní, že Rufus odjel na výlet do Prahy. – Malá Gréta se potká s Malým Rufusem náhodou v baru. Vydají se do amfiteátru, kam chodili jejich rodiče. Dívku vyhodili ze školy. Byla nějaký čas na tvrdých drogách, ale teď je prý „čistá“. Také Malej Rufus má zkušenosti s drogami. Vzpomenou si na písničku z dětství (Je jaká je). Je jim spolu dobře. – Odjedou motoráčkem. Průvodčí jim vztekle típne cigaretu, kterou si zapálili. – Dvojice se pomiluje v pokoji. – Zatím Rufus sleduje na Pražském hradě slavnostní výměnu stráží a medituje o národu. – Mladí milenci jdou po kolejích. Naschvál neuhnou motoráčku, který jede za nimi. Strojvůdce marně houká, nakonec stačí na poslední chvíli zastavit. Malej Rufus se popere s průvodčím, který ho napadne. – Malá Gréta se v hovorně věznice na Borech setká s ostříhaným Malým Rufusem. Milenec jí vypráví o tom, jak to tu měl ze začátku těžké. Mladík pokračuje v psaní deníků. Učí se srbsky a řecky. Řekne jí v těchto jazycích: „Potřebuju tě, protože tě miluji.“ Podle dívky bylo čtyřicet hodin, jež spolu prožili, to nejkrásnější v jejím životě. – Malá Gréta se vrací do Ústí nad Labem. U starých garáží na ni čeká Rufus a vyptává se na syna. Pak mluví o svém snu, v němž všichni, Čerčil, Gréta, Puklice, Malá Gréta, Malej Rufus a on letěli do Austrálie a potkali přitom praotce Čecha... -tbk-