Koprodukční snímek producenta a režiséra Ondřeje Trojana Želary je v podstatě komorní baladou o vztahu dvou naprosto odlišných lidí. Zároveň však přerůstá do široce pojatého obrazu venkovského života s prvky válečného dramatu. Kromě prologu, odehrávajícího se v Brně, se vyprávění odvíjí v průběhu všech ročních období na samotě v horách. Děj je vymezen květnem 1943 a jarem 1945, přičemž se v epilogu posouvá do počátku šedesátých let. Válečné události jsou sice dlouhou dobu jakoby v pozadí, avšak zcela zásadním způsobem ovlivňují životy protagonistů. – Medička, která po zavření vysokých škol pracuje jako sestřička, musí kvůli vyzrazené odbojové činnosti okamžitě změnit identitu a opustit město. Ztrácí tak milence i kontakt s důvěrně známým prostředím. Po boku mnohem staršího zemitého vesničana Jozy se ocitá na horské samotě ve vesnici Želary. Musí se proti své vůli za muže vdát. Jako městská dívka zvolna přivyká těžkému životu, postupně se však s překvapivě oddaným a něžným manželem sbližuje. Zároveň poznává různé lidi z okolních chalup. Konec války rázem všechno brutálně změní. V závěrečné apokalypse, rozpoutané opilými ruskými vojáky, někteří bránící se vesničané včetně Jozy zahynou. – Filmová povídka Želary získala v roce 1995 podporu Nadace Miloše Havla. Později si jí v barrandovském studiu povšiml scenárista Petr Jarchovský a v roce 1999 na ni upozornil Ondřeje Trojana. Oba tvůrci navštívili autorku povídky, píšící pod pseudonymem Květa Legátová (vl. jménem Věra Hofmanová, nar. 1919). S jejich pomocí pak neznámá spisovatelka vydala komponovaný soubor osmi povídek s názvem Želary (2001) a následně novelu Jozova Hanule (2002), jež byla podkladem pro uváděný snímek a jež s cyklem úzce souvisí. Obě knihy, které mají zjevný autobiografický základ, se staly bestsellery. (Květa Legátová získala za Želary Státní cenu za literaturu 2002 a Jozova Hanule byla oceněna Čtenářskou cenou na Světě knihy 2002). – Želary jsou fiktivní vesnicí, v níž se mísí prvky z valašských a slováckých kopanic na pomezí se Slovenskem. Tvůrci filmu dokonce použili „vymyšlené“ želarské nářečí. Scenárista Jarchovský začlenil do příběhu Jozovy Hanule osudy některých postav ze zmíněného cyklu a soustředil se zejména na kontrast odlišných životních stylů. Náročné natáčení probíhalo ve všech ročních obdobích, přičemž klíčové exteriéry vznikaly ve slovenské obci Zázrivá u Malé Fatry. -tbk-
Brněnský lékař Richard se v noci vrací v dobrém rozmaru domů s milenkou Eliškou. – Květen 1943. Po milování vyruší dvojici telefon a Richard i s dívkou odjíždí do nemocnice za pacientem. Těžce zraněný vesničan Josef Janda, jehož údajně zavalilo dřevo na pile, potřebuje krev. Eliška má jeho krevní skupinu... – Richard s kolegou Slávkem působí v odboji. Instruují Elišku, která má v jednom bytě odevzdat obálku. Bezstarostná dívka však v domě narazí na gestapáka. Předstírá proto, že si otevírá bytové dveře ve vyšším patře. Ty se naštěstí otevřou; dívku tak zachrání staří manželé. – Eliška přerušila kvůli nacistům studia medicíny. Pracuje v nemocnici jako sestřička a stará se o zotavujícího se Jandu. – V Richardově bytě čeká na mladou ženu Slávek: jejich síť byla vyzrazena. Dá mladé ženě falešné dokumenty. Podle něj Richard emigroval a ona musí odjet s propuštěným Jandou k němu na vesnici do hor. Šokovaná žena se setká s pacientem na nádraží. Při přestupování v Týnci jí vesnický lékař Beníček, který nedávno přivezl Jandu do nemocnice, předá kufr s věcmi. V kupé dívka přesvědčuje mnohem staršího Jozu, že se teď jmenuje Hana a že si musejí tykat. – Dvojice vystoupí v Šádově Huti. Janda ubytuje svěřenkyni u své známé, nevrlé Irči. O dívce jsou informováni řídící zdejší školy i farář. – Zoufalá „Hana“ se pokusí v noci zmizet, ale zahlédne ji řídící a Beníček jí později na nádraží vynadá: oni kvůli ní riskují své životy. Proto musí být rozumná, odjet s Jandou do Želar a vzít si ho, aby nebyla nápadná. – Joza odveze Hanu do chalupy na samotě v horách. Městská dívka se jen těžko vyrovnává s primitivním vybavením. Muž jí sdělí, že na zítřek domluvil s farářem svatbu. Na noc se Hana zabarikáduje ve světnici a pod polštář schová nůžky. – Hana se ráno nechce převléct do lidových svatebních šatů, které jí přinesla sousedka Žeňa. Ale pak svolí. Farář se v sakristii kostelíka netají nelibostí nad účelovým sňatkem. Dvojice však odpoví kladně na předepsané otázky. – Na oslavě po obřadu dostane novomanželka drobné dárky od svatebčanů a pak musí tančit s jedním chasníkem. – Večer Hana zasáhne venku proti mladému Gorčíkovi, který bije svou ženu. Ten po ní plivne, ale Joza ho srazí pěstí. – Doma muž slyší, jak novomanželka pláče. Poprosí ji, zda by mohl spát v posteli, kde pak okamžitě usne. – Mladá žena poklidí v chalupě a uvaří Jozovi jídlo. To však nechutná ani jejich psu Azorovi. – Joza kosí louku u Jurigů. Hanu opodál obtěžuje mladý Kutina, ale ona se ubrání. – Dívka pláče, protože rozbila petrolejku. Joza ji však uklidní a osloví ji „Hanulko“. – Do chalupy přijdou četníci, ale spokojí se s doklady, jež jim mladá žena předloží. – Joza s Jurigovými dělají v chalupě podlahu. Hana se baví venku se Žeňou. Dorazí sem pan řídící: nechce, aby se Žeňčina chytrá dcerka Helenka přátelila s „nebezpečným“ chlapcem Lipkou. Ale Žeňa konstatuje, že Lipku kdysi odkojila, když jeho matka přišla o mléko. – Lipka má doma peklo s otčímem Kutinou. Když muž po návštěvě řídícího dítě znovu ztluče, chlapec uteče z domova a najde úkryt v zatopeném mlýně u močálu. – Joza se vrátí z práce. Doma má připravenou koupel. Hana na něj čeká v posteli. Dovolí mu, aby ji hladil, a pak se s ním pomiluje. – Podzim 1943. Hanu v lese zastihne déšť. Žena se schová před německými vojáky. Záhy objeví vypálené stavení a oběšené lidi. V panice uteče a zabloudí. Dostane se až k mlýnu u močálu. Později ji s pomocí Azora najde Joza. Zavolá domů ke zbědované ženě starou léčitelku Lucku a ta jí pomůže. Podle Jozy Němci vyvraždili rodinu hajného za pomoc partyzánům. – Začíná zima. Helenka chodí za Lipkou k mlýnu. Chlapec jí dá čokoládu, která „spadla z nebe“. – Hana přinese muži oběd na pilu. Chce se tu osprchovat, ale v lázni ji napadne opilý Kutina. Vyruší jej však náhodou Helenka, která zavolá Jozu. Kutina ve rvačce soupeře bodne a ten mu zlomí ruku. Hana pak doma mužovi zašije ránu a získá si tak Lucčin respekt: bude s ní prý teď chodit k porodům. – Žeňa, Hana a Lucka připravují věci na Vánoce. Zpívají a popíjejí. Vyruší je Lipka, kterého mráz vyhnal ze skrýše: jeho mamince se něco stalo. Ženy běží ke Kutinům. Pochopí, že Kutinová z donucení potratila a její muž, ani jeho rodiče se o ni nepostarali. Joza ji veze na saních do nemocnice, ale ona cestou zemře. – Jaro. Starý Gorčík, který se stará o těhotnou snachu, nabídne bezprizornému Lipkovi, aby jim za jídlo pomáhal v hospodářství. – Hana si na horách zvykla. Joza přivede v dřevěných korytech vodu až k chalupě. Lucka učí svou žačku poznávat léčivé byliny. – Podzim. Mladý Gorčík obchází stavení svého otce, kde právě jeho žena porodila. Starý však na syna vezme pušku. – Hana plánuje, jak po válce dostuduje, Joza si zase chce pořídit ovce. – Zima. Němečtí vojáci vyženou vesničany z kostela a jejich velitel přede všemi pro výstrahu zastřelí starého ovčáka. – Jaro 1945. Helenka přinese farářovi do kostela Moranu, kterou vytáhla z vody. – Do vesnice přijde ruský oddíl. Všichni se večer při oslavách opijí. – Ráno mladý Gorčík přivede za svou ženou Rusa. Ale otec zastřelí vetřelce i syna. Sám je však zabit vojákovým bratrem, který jej považuje za fašistu. Lipka zachrání Gorčíkovou s děckem a odvede ji do „svého“ mlýna. Rozpoutá se běsnění. Rusové se mstí a vesničané se brání. Před řídícím, který marně uklidňuje situaci, je zastřelen farář. Jeden z Rusů chce znásilnit Lucku, ale když zjistí, že je to stařena, podobná jeho matce, dá se s ní do pití. Mladý Vojta Juriga zastřelí Rusa, který znásilnil jeho zbožňovanou Žeňu. – Lipka, jenž jediný zná cestu přes močál, převádí lidi do mlýna. Hana a Lucka pomáhají raněným. Joza sem přinese raněného Kutinu. Když se znovu vrací se zraněným starým Jurigou, vidí, jak v močálu zmizí mladičký ruský vojáček, jemuž chtěl pomoci. – Vojta Juriga chrání Ženinu chalupu. Střílí po Jozovi, než ho pozná. Spolu dorazí k mlýnu, kam už řídící přivedl jiný ruský oddíl a vysvětlil jejich veliteli, že vesničané nejsou „fašisté“. – Joza, jehož zasáhla Vojtova střela, až teď klesne k zemi. Hana zdálky pochopí, co se stalo. Vesničané opouštějí mlýn. Osamělá Hana se zoufale sklání nad manželovým mrtvým tělem. – Rok 1962. Údolím se „socialistickými“ stavbami stoupá do hor spartak. Hana, provázená Richardem, najde na místě chalupy jen zbořeniště. Setká se tu však s Luckou. Obě ženy se obejmou a vědma se po chvíli začne smát svým nepříjemným smíchem... -tbk-
Eliška/Hana
Mluví Miroslav Táborský
Joza
Lucka
farář
učitel Tkáč
Žeňa
Richard
Slávek
Helenka
Lipka
Michal Kutina
Anna Kutinová
starý Kutina
stará Kutinová
Vojta Juriga
Pavel Juriga
Juliška Jurigová
starý Gorčík
mladý Gorčík
Marie Gorčíková
Mluví Petr Hübner
Dr. Beníček
Mluví Miriam Kantorková
Irča
stařenka
stařeček
voják
voják
voják
sousedka
sousedka
žena
muž
voják
voják
soused
soused
soused
soused
voják
voják
voják
soused
soused
soused
soused
voják
voják
voják
voják
lékař
lékař
lékařka
voják
Jaromír Malý (režie druhého štábu), Radim Špaček
Květa Legátová (Jozova Hanule – novela)
Jiří Dufek (dramaturgická spolupráce), Lubor Dohnal (dramaturgická spolupráce), Dušan Kukal (dramaturgická spolupráce)
Martin Matiášek (kamera druhého štábu)
Stanislav Valeš, Marek Havel, Tomáš Drdácký (druhý štáb), Jiří Čvančara (druhý štáb)
Jiří Klenka, Radim Hladík ml. (mix zvuku)
Light Pyro Team CZ s.r.o.
Milan Kuchynka, Manfred Fritsch (výkonný producent)
Pavel Borovan, Jaroslav Kučera, Danny Krausz, Kurt Stocker, Marian Urban
Studio Najbrt (grafika), Aleš Najbrt (grafika)
Martin Špelda (fotograf), Jiří Bareš (práce se zvířaty)
Vlastimil Bičík /klavír/, Jiří Zelba /anglický roh/, Václav Sýkora /flétna, altová flétna/, X-tet Víta Fialy /píseň The Moon/
Hudba k písni Petr Ostrouchov
Text písně Petr Ostrouchov
Zpívá Petr Hanzlík
Hudba k písni Jaroslav Ježek
Text písně Jiří VoskovecJan Werich
Zpívá Ljuba Hermanová
Slovensko, Terchová (Slovensko), Zázrivá (Slovensko)
Želary
Želary
Želary
Želary / Zelary
film
hranýdistribuční
balada, drama
Česká republika, Rakousko, Slovensko
2003
2002—2003
začátek natáčení 03/2002
konec natáčení 25. 5. 2003
slavnostní premiéra 3. 9. 2003 (multiplex Village Cinemas Anděl, Praha)
distribuční premiéra 4. 9. 2003 /přístupný/ (multiplex Palace Cinemas Slovanský dům, Praha)
Krutý příběh něžné lásky. V hlavní roli Aňa Geislerová.
Filmová a televizní společnost Total HelpArt T. H. A., v. o. s., Barrandov Studio a.s. (spolupráce), Česká televize (spolupráce), Centrum dramatické tvorby (Česká televize), Dor Film (spolupráce), ORF (Dor Film) (koprodukce), ALEF Film & Media Group (spolupráce)
dlouhometrážní
150 min
35mm
1:1,85
barevný
zvukový
Dolby Digital
česká
česky, německy, rusky
české
české
Akce: 76. ročník Ceny americké Akademie filmových věd a umění Oscar 2003
2004
Hollywood, Los Angeles / Spojené státy americké
Oscar za nejlepší zahraniční film
nominace mezi pěti filmy 27. 1. 2004
Akce: Česká nominace na Cenu americké Akademie filmových věd a umění Oscar 2003
2003
Praha / Česká republika
Oscar za nejlepší cizojazyčný film
kandidatura filmu podle návrhu České filmové a televizní akademie vyhlášeném 25. 9. 2003 v 76. ročníku Ceny americké Akademie filmových věd a umění Oscar 2003