Jan Tříska

JAN TŘÍSKA (nar. 4.11.1936, Praha – zem. 25. září 2017, Praha, na následky pádu z Karlova mostu) vyrůstal v malém rodinném domku na pražském předměstí v Dolní Liboci; maminka pocházela z živnostnické rodiny a otec byl psycholog s širokým vzděláním a mnoha zájmy. Studoval na Nerudově gymnáziu v Hellichově ulici, kde vynikal v recitaci, což se stalo impulsem k jeho herecké činnosti v tamním divadelním kroužku, vedeném profesorem češtiny Karlem Vetterem. Původní úmysl stát se tanečníkem přehodnotil poté, když ho při školní recitační soutěži přemluvil jeden z porotců Karel Höger, aby se věnoval herectví. Už jako posluchač DAMU vystupoval v Národním divadle (Bílá nemoc, Maryša, Svatá Jana, Revizor, Srpnová neděle), kam ho hned po absolutoriu (1959) na doporučení Vlasty Fabianové angažoval Otomar Krejča. Herec atletické štíhlé postavy, přitažlivého chlapeckého zjevu a příjemně modulovaného hlasu byl hned od začátku obsazován do rolí hledajících a trpce poznávajících mladíků, později i do charakterově vyhraněnějších rolí širokého rozpětí. Pojetí, s nímž vyjadřoval senzibilitu svých hrdinů, generačně souznělo s pocity mladého publika. Třískův projev se vyznačoval dynamickou řečí, pohybovou spontaneitou a prudkou gestikulací. Temperament, fyzickou vitalitu a dravost, komediantskou bezprostřednost, ale i věcný nadhled nad rolí osvědčil v úspěšných kreacích na naší první scéně jako Pořízek v Molièrově Donu Juanovi, Treplev v Rackovi, Tyra v Tylově hře Drahomíra a její děti, Titta-Nane v Goldoniho Poprasku na laguně, Pavel v Topolově Jejich dnu, Vojta v Pavlíčkově Zápase s andělem, Edmund v Králi Learovi, Rafael v Topolově Konci masopustu, a hlavně jako nezapomenutelný Romeo v Krejčově legendární inscenaci Romea a Julie (o vzniku inscenace natočil Radúz Činčera středometrážní film Romeo a Julie 63, 1964). V roce 1965 přešel do Divadla za branou a s režisérem Krejčou, dramatikem Josefem Topolem, dramaturgem Karlem Krausem, hereckou partnerkou Marií Tomášovou a dalšími kolegy výrazně pomáhal vytvářet vyhraněný profil této nové scény, mj. v inscenacích světové klasiky (Tuzenbach ve Třech sestrách, Lips v Nestroyově Provazu o jednom konci, Mussetův Lorenzaccio a Sofoklův Oidipús) i v původních českých hrách (Véna v Topolově Kočce na kolejích, El v Hodině lásky téhož autora). Po nucené likvidaci divadla (1972) byl krátký čas bez angažmá, roku 1973 hostoval v titulní úloze Goethova Fausta v kladenském Divadle Jaroslava Průchy a v roce 1974 se stal členem Městských divadel pražských (Josef Novák v Zelenkově Bumerangu). V letech normalizace patřil k proskribovaným umělcům. Stále ostřejší konflikty s režimem a zhoršující se profesní perspektivy ho po podpisu Charty 77 přiměly ještě v roce 1977 emigrovat s rodinou přes Kypr, Řecko a Kanadu do USA, kde se mu pozvolna podařilo vybudovat si novou hereckou kariéru. Výsledky jeho uměleckého působení nesměly být v Československu až na výjimky veřejně prezentovány. Jeho role ve filmech Jak se točí Rozmarýny (1977; r. Věra Plívová-Šimková) a Nechci nic slyšet (1978; r. Ota Koval) byly přetočeny s jinými představiteli. Třískovo působení před kamerou vždy zůstalo ve stínu divadelní tvorby, i když na plátně debutoval již jako student velkou rolí nesmělého Martina Něničky, z něhož vojna udělala „celého chlapa“, ve veselohře Váhavý střelec. První polovina 60. let mu přinesla řadu vedlejších a malých rolí; mj. cirkusový voltižér Vincek Bonžůr ve Fričově adaptaci povídek Eduarda Basse Lidé z maringotek. Přímo na tělo mu ušil režisér Makovec v autorském filmu Čtyři v kruhu postavu vraha, motocyklového závodníka Michala Fencla. Počátkem 70. let pak vytvořil svou největší a vlastně jedinou titulní roli kralevice Radúze ve Weiglově v adaptaci pohádky Julia Zeyera s hudbou Josefa Suka Radúz a Mahulena. Během prvních normalizačních lét nalezl Tříska více uplatnění ve slovenském filmu, zejména ve třech snímcích Jozefa Režuchy. Z českých filmů 70. let je ještě třeba zmínit fantastickou komedii Jaroslava Balíka Slečna Golem, v níž byl jako mladý vynálezce Petr partnerem Jany Brejchové. Před odchodem do exilu ho diváci naposledy spatřili ve dvou komediích: jako sympatického lékaře Houdka v Menzelově snímku Na samotě u lesa, a koktavého důlního tesaře Jardu Šalánka v Jirešově fantaskní pohádce Talíře nad Velkým Malíkovem. Třískův herecký potenciál využíval v hojné míře dabing (do češtiny tlumočil např. francouzského herce Jeana-Paula Belmonda, ale namluvil také některé své české a slovenské kolegy v českých filmech), rozhlas (hlavně v pohádkách) a televize v četných hrách, inscenacích a pohádkách. Namluvil seriál večerníčků Kašpárek, Honza a drak (1975) a sedmidílnou sérii krátkých kreslených příběhů o námořníku Sindibádovi Pohádky tisíce a jedné noci (1974; r. Karel Zeman). Objevil se též v seriálech Klapzubova jedenáctka (1967), F.L. Věk (1971), Bola raz jedna záhrada (1973), Pavol zasahuje (1974), 30 případů majora Zemana (1974–79), Vivat Beňovský (1975), Útek zo zlatej krajiny (1977) a zejména v Bočanově přepisu Foglarových dobrodružných příběhů Záhada hlavolamu (1969), kde hrál tajemného Široka. Recitoval v Lyře Pragensis a ve Viole, nahrál několik gramofonových desek mluveného slova. Americkou etapu svého života, v níž mu zpočátku významně pomohl Jiří Voskovec, zahájil poměrně slibně, když roku 1978 prorazil na Broadwayi rolí Wolanda v dramatizaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka. Mezi respektované charakterní herce se zařadil výkony na dalších prestižních scénách amerických měst, např. ve Washingtonu (Medveděnko v Rackovi), v Minneapolis (Kaliban v Shakespearově Bouři), v Los Angeles (dekadentní básník Gabriel D’Annunzio v Krysankově experimentální hře Tamara), v Massachusetts (Kurt Müller ve hře Lillian Hellmanové Stráž na Rýně) a v New Havenu (Leopold v Havlově Largu desolatu). V New Yorku hrál pod režijním vedením věhlasného Petera Brooka Jepichodova ve Višňovém sadu (s inscenací absolvoval i půlroční světové turné). Před kamerou se uplatnili, jak v televizních produkcích různých formátů, tak v hollywoodských filmech odlišné umělecké úrovně. Ačkoliv se většinou jednalo o drobné postavy cizinců slovanského původu, ztělesňoval je často po boku slavných hereckých hvězd v dílech režisérů zvučných jmen (Miloš Forman, John Frankenheimer, Sam Peckinpah); nejznámější u nás je asi malá postava fanatického střelce z Formanova životopisu Lid versus Larry Flynt. Objevil se jako host v amerických TV seriálech Falcon Crest (Síla rodu – TV), Fantasy Island (Ostrov fantazie), Airwolf (uveden v TV), Hotel (1985), Crime Story (1987, Kriminální příběh), Quantum Leap (Kvantový skok), Hunter (uveden v TV), Highlander (1997; uveden v televizi), Highlander The Raven (Highlander: Havran – TV), Secret Agent Man (Tajný agent), Zero Hour (Nultá hodina – TV). Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 se Tříska často vracel do vlasti a jeho (zejména pracovní) pobyty ještě zintenzivněly po roce 2000 (stále však žil v Los Angeles). Na Pražském jaru 1990 přednesl česky mluvený part v Debussyho oratoriu Utrpení svatého Šebestiána (recitace jiných textů s hudebními tělesy nebo scénická čtení si později zopakoval). Do české kinematografie se vrátil populární úlohou učitele Igora Hnízda ve Svěrákově retrokomedii Obecná škola nebo jako otec Vojtěch ve Hvižďově historickém dramatu Řád. Dramaticky exponovanou roli starého horala Gorčíka vytvořil v Trojanově baladickém příběhu Želary. Úlohy otců mu připadly i v následujících filmech Jedna ruka netleská a Horem Pádem. Vůbec největší Třískovou filmovou postavou posledních let je však šílený a všemocný Markýz ze Švankmajerova filozofického hororu Šílení. Jeho posledními rolemi byly postavy dědečků ve Svěrákově nostalgickém příběhu Po strništi bos a v seriálu TV Nova Drazí sousedé (2016). Jeho divadelní mistrovství obdivovali od roku 2002 návštěvníci Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě, kde k titulní úloze krále Leara ze stejnojmenného dramatu, za niž získal Cenu Alfréda Radoka, přidal roku 2007 ještě otroka Kalibana v Bouři. Příležitostně účinkoval i na jiných pražských jevištích: Divadlo Na Jezerce (jeden z aktérů komedie Kumšt francouzské dramatičky Yasminy Rezy) a Archa (odcházející kancléř Vilém Rieger v premiérové inscenaci Havlova Odcházení). Prezident Václav Havel, jeho dlouholetý blízký přítel, mu udělil státní vyznamenání Medaili za zásluhy III. stupně (2002) a na Febiofestu 2017 obdržel Tříska Kristiána za celoživotní přínos světové kinematografii. Jeho životní osudy a tvůrčí dráhu přibližuje kniha Miloše Smetany Dvě kariéry Jana Třísky (1991, 1995, 2004) a TV dokumenty Romeovy toulky Prahou (1990; r. Tomáš Bílý) a medailon z cyklu GEN (2001; r. Martin Dostál). Z manželství s bývalou herečkou a šéfmanažerkou luxusního hollywoodského hotelu Karlou Chadimovou (nar. 1943) měl dvě dcery; starší z nich Kája Třísková vytvořila hlavní ženskou postavu Nancy ve filmu Nahota na prodej (1993; r. Vít Olmer). Dva dny před plánovaným začátkem natáčení filmu Jiřího Mádla Na střeše, ve kterém měl hrát hlavní roli, se herec vážně zranil při pádu z Karlova mostu a na následky nehody po dvou dnech zemřel. – Filmografie: (herec) Váhavý střelec (1956; r. Ivo Toman), Černá ovce (TV-1957; r. Jan Valášek), povídka Mistr a dvacátý učedník z filmu Pět z milionu (1959; r. Zbyněk Brynych), Kruh (1959; r. Ladislav Rychman), První parta (1959; r. Otakar Vávra), U nás v Mechově (1960; r. Vladimír Sís), Všude žijí lidé (1960; r. Jiří Hanibal, Štěpán Skalský), Pochodně (1960; r. Vladimír Čech), Policejní hodina (1960; r. Otakar Vávra), Srpnová neděle (1960; r. Otakar Vávra), Duhu pro můj den (TV-1960; r. František Filip), Dlouhý den v krátkém životě (TV-1960; r. Jan Matějovský), kr. f. Ještě včera to znamenalo smrt (1960; r. Zdenek Sirový), Rok života (TV-1960; r. Jaroslav Novotný), Kde alibi nestačí (1961; r. Vladimír Čech), Kohout plaší smrt (1961; r. Vladimír Čech), Příběh starý deset let (TV-1961; r. Miloslav Zachata), Dva z onoho světa (1962; r. Miloš Makovec), Tarzanova smrt (1962; r. Jaroslav Balík), Neomylní (TV-1962; r. Jan Matějovský), Jejich den (TV-1962; r. Eva Sadková), Mezi námi zloději (1963; r. Vladimír Čech), Romance štědrovečerní (TV-1963; r. Jiří Bělka), Domácí víno (TV-1963; r. František Filip), Děti slunce (TV-1963; r. Jan Matějovský), Etuda pro kontrabas (TV-1963; r. Stanislav Strnad), Komedie s Klikou (1964; r. Václav Krška), Hvězda zvaná Pelyněk (1964; r. Martin Frič), Dům v Kaprové ulici (1965, Das Haus in der Karpfengasse; r. Kurt Hoffmann), 5 milionu svědků (1965; r. Eva Sadková), Zlá minuta (TV-1965; r. Jiří Bělka), Smrt a Blažená paní (TV-1965; r. Antonín Moskalyk), Lidé z maringotek (1966; r. Martin Frič), Martin a červené sklíčko (1966; r. Milan Vošmik), Kacafírek (TV-1966; r. Vlasta Janečková), Hoře z rozumu (TV-1967; r. Antonín Moskalyk), Hra bez pravidel (1967; r. Jindřich Polák), Čtyři v kruhu (1967; r. Miloš Makovec), Ženitba (TV-1967; r. Jaroslav Novotný), Dreyfusova aféra (TV-1968; r. Antonín Moskalyk), Raport (TV-1968; r. Antonín Moskalyk), Popelka (TV-1969; r. Vlasta Janečková), kr. f. Nespavost ve dvou (TV-1969; r. Eva Sadková), střm. f. Hádavá pohádka (TV-1969; r. Vlasta Janečková), Radúz a Mahulena (1970; r. Petr Weigl), Lucie a zázraky (1970; r. Ota Koval), Drobínek (TV-1970; r. Ludvík Ráža), Žabí muzikál (TV-1970; r. Věra Jordánová), Dosť dobrí chlapi (1971; r. Jozef Režucha), Romeo a Julie (TV-1971; r. Petr Weigl), Růže a prsten (TV-1971; r. Vlasta Janečková), kr. f. Muzikant (TV-1971; r. Karel Pokorný), Slečna Golem (1972; r. Jaroslav Balík), Moc bez slávy (TV-1972; r. Jan Matějovský), Pohár za první poločas (TV-1972; r. Karel Pokorný), Královská ozvěna (TV-1972; r. Václav Hudeček), Horolezci (TV-1972; r. Bruno Šefranka), Don Juan (TV-1972; r. Jiří Bělka), Ctná paní Lucie (TV-1972; r. Petr Tuček), střm. f. Dva bratři (TV-1972; r. Petr Weigl), Trhani (TV-1973; r. Vladimír Kavčiak), Sen noci svatojánské (TV-1973; r. Jiří Bělka), Zlatovláska (TV-1973; r. Vlasta Janečková), Klec (TV-1973; r. Vojtěch Štursa), Tichý svědek (TV-1973; r. Evžen Němec), Poslední dopis (TV-1973; r. Jiří Bělka), Černé na bílém (TV-1973; r. Pavel Blumenfeld), O ševci Matějovi (TV-1973; r. Pavel Kraus), Wie füttert man einen Esel (1974, Jak nakrmit osla; r. Roland Oehme), Ze života hmyzu (TV-1974; r. Jan Matějovský), Kde jsi byl, Odyssee? (TV-1974; r. Evžen Němec), Královský gambit (TV-1974; r. Jaromil Jireš), Pätnásť životov (TV-1974; r. Karol Spišák), Život na úteku (1975; r. Jozef Režucha), Tetované časom (1975; r. Zoro Záhon), Ešte sa nevraciam (TV-1975; r. Jozef Režucha), Do posledného dychu (1976; r. Jozef Režucha), Na samotě u lesa (1976; r. Jiří Menzel), Desať percent nádeje (1976; r. Jozef Zachar), Talíře nad Velkým Malíkovem (1977; r. Jaromil Jireš), Podivné přátelství herce Jesenia (TV-1977; r. Evžen Němec), Der Mädchenkrieg (1977, Dívčí válka; r. Alf Brustelin, Bernhard Sinkel), Ein irren Duft von frischem Heu (1977, Klamná vůně čerstvého sena; r. Roland Oehme), Reds (1981, Rudí; r. Warren Beatty – TV), Ragtime (1981; r. Miloš Forman – V), The Amateur (1981, Amatér; r. Charles Jarrott – V), The Osterman Weekend (1983, Ostermanův víkend; r. Sam Peckinpah – V), The Return of the Man from U.N.C.L.E. (TV-1983, Návrat muže z U.N.C.L.E.; r. Ray Austin), Uncommon Valor (1983, Sedm neohrožených; r. Ted Kotcheff – V), Nevěrně tvá (1983, Unfaithfully Yours; r. Howard Zieff), Nothing Lasts Forever (1984, Nic netrvá věčně; r. Tom Schiller), 2010 (1984, 2010: Druhá vesmírná odysea; r. Peter Hyams – V), The Fantastic World of D.C. Collins (TV-1984, Fantastický svět D.C. Collinse; r. Leslie Martinson), Evergreen (TV-1985; r. Fielder Cook), Malice in Wonderland (TV-1985, Zášť v kraji divů; r. Gus Trikonis), The Alamo: Thirteen Days to Glory (TV-1986, Alamo: Třináct dní ke slávě; r. Burt Kennedy – TV), Black Eagle (1987, Černý orel; r. Eric Karson – V), The Karate Kid III (1989, Karate Kid III; r. John G. Avildsen – V), Loose Cannons (1989, Parťáci; r. Bob Clark – V), Obecná škola (1991; r. Jan Svěrák), Semtex Blues (1993, Undercover Blues; r. Herbert Ross), The Heart of Darkness (TV-1993, Srdce temnoty; r. Nicolas Roeg – TV), World War II: When Lions Roared (TV-1994, Druhá světová válka: Když lvové řvali; r. Joseph Sargent), Because Mommy Works (TV-1994, Protože máma pracuje; r. Robert Markowitz – TV), Řád (1994; r. Petr Hvižď), My Antonia (TV-1995, Moje Antonie; r. Joseph Sargent – TV), Andersonville (TV-1995, Věznice Andersonville; r. John Frankenheimer – V), střm. anim. f. Drawn from Memory (1995, Kresleno z paměti; r. Paul Fierlinger; hlas), Deadly Web (TV-1996, Smrtící síť; r. Jorge Montesi - TV), Lid versus Larry Flynt (1996, The People vs. Larry Flynt; r. Miloš Forman), Nadaný žák (1998, Apt Pupil; r. Bryan Singer), Ronin (1998, Ronin; r. John Frankenheimer), Loving Jezebel (1999, Milovat Jezebel; r. Kwyn Bader), The Omega Code (1999, Kód Omega; r. Robert Marcarelli – TV), Lost Souls (2000, Ďábel přichází; r. Janusz Kaminski – V), Cahoots (2001, Holport; r. Dirk Benedict), The Man from Elysian Fields (2001, Muž z Elysejských polí; r. George Hickenlooper – TV), Rok ďábla (2002; r. Petr Zelenka), povídka Bůh ví… (r. Tomáš Krejčí) z filmu Trosečníci (TV-2002), Blizzard (2003, Stella; r. LeVar Burton – V), Želary (2003; r. Ondřej Trojan), Jedna ruka netleská (2003; r. David Ondříček), Horem Pádem (2004; r. Jan Hřebejk), Šílení (2005; r. Jan Švankmajer), Máj (2008; r. F.A. Brabec), Setkání v Praze, s vraždou (TV-2008; r. Jitka Němcová), Hranaři (2011; r. Tomáš Zelenka), Bastardi 3 (2012; r. Tomáš Magnusek), Piknik (TV-2014; r. Hynek Bočan), Případ Andrey S. (TV-2017; r. Jiří Diviš), Po strništi bos (2017; r. Jan Svěrák). -fik-