Krajinka

(Černobíle) Toto je příběh krajiny, která možná ani nebyla a nebude; jakoby se ztratila z mapy. A přece v ní žili lidé. – Malý Imriško Kormán spolkne v sadu šípek. Maminka Grétka ho najde ležet bezvládného. Tatínek rychle běží do blízkého městečka pro židovského doktora Rotha. Ten s ním hned přijede na svém motocyklu. Prohlédne chlapce, dá si zapálit doutník a dým z něj vyfoukne do dětských úst. Imriško se probere a rodiče s doktorem mohou oslavovat. Dětskou rakvičku, kterou tatínek cestou pro lékaře objednal, prodají sousedům, jimž nedávno zemřela holčička. – (Barevně) Krajina byla utajována i z vojenských důvodů. Vojsko tu totiž mívalo manévry. – Vdova Agáta si všimne mezi pochodujícími vojáky jednoho z nich, Cypra. Potom s ním tančí na odpolední zábavě v restauraci. Voják paní Agátu večer doprovodí a ona ho pozve dále. Její byt je plný tikajících hodin. Vdovin manžel byl hodinář. – Agáta nabídne hostovi, aby si vybral, jaké kapesní hodinky chce. Budou jeho, pokud se s ní dokáže hodinu milovat. Mladík se hned pustí do díla. Protože je povoláním kartograf, neodolá a začne na nahém ženském těle kreslit inkoustem. Pak splní svůj úkol a odchází s hodinkami, i když mu vdova musela sedm minut odpustit. – Ráno vojenský oddíl opouští městečko. Cypro si pyšně seřizuje „vymilované“ hodinky podle věžních hodin. Totéž ovšem dělají i ostatní vojáci, včetně velitele... – Starý Cyril Polka je od dětství sirotek. Hladový se toulá krajinou a sní, na co přijde. – V jednom stavení mají zabijačku. Cyril žebrá na dvorku, ale gazda na něj poštve psa. Tulák jen tak tak uteče. – V noci se pobuda přikrade k domu, kde gazda se ženou a se řezníkem ještě stále popíjejí. Dostane se do komory a nabere si jitrnice a klobásky. Před dveřmi ho však chytnou děti a přivolají hospodáře. Ten se řezníkem nebožáka ztlučou a zavřou ho na latrínu, než přijde četník. Děti mají zajatce hlídat. Začnou házet dovnitř hořící dřívka. Pobožný tulák se modlí ke svatému Kryštofovi, aby ho zachránil. Když dorazí četník, vyjde najevo, že latrína je prázdná. Otvor na záchodě je však příliš malý, aby se jím Cyril protáhl. V budce zůstal jen tulákův růženec s medailonkem jeho patrona. Podle gazdové se stal zázrak. Četník se zlobí, že ho volali zbytečně. Gazda ho musí pohostit a ještě mu dát výslužku. – K ránu se Cyril vyhrabe z žumpy a nahý mizí v sadu... – Tlampač na projíždějícím nákladním autě vyhlašuje povinnost pro všechny Židy dostavit se do transportu. Je válka, ale na dědině zatím panuje klid. Kluci Peter a Paľo Kamasovi musí utíkat před sousedem Homolou, u něhož kradli v sadu. Později najdou v lese mrtvého zedníka, o kterém si všichni mysleli, že je na práci v Německu. – Ke Kamasovým se nastěhují maďarští vojáci. Kluci jim kradou náboje, ale přistihne je jejich chromý otec, kterého si synové neváží. Večer jeden z vojáků obtěžuje paní Kamasovou a manžel tomu jen bezmocně přihlíží. To se kluků dotkne. – Sourozenci znovu provokují souseda Homolu, když mu mezi slepice hodí vránu se zastřiženými křídly. – V domku u cesty vystřídají Maďary němečtí vojáci. Klukům se válka docela líbí. – Zatímco němečtí pyrotechnici podminovávají most, chlapci jim ukradnou pistoli. Nacisté kvůli tomu později zatknou souseda Homolu. Peter a Paľo musejí s pravdou ven. Tatínek s nimi hned běží do městečka a posunky vysvětlí německému oficírovi, co se stalo, a odevzdá mu zbraň. Němec ho surově udeří, ale pak přikáže Homolu propustit. Kluci si teď svého otce začnou vážit. – Němci vyhodí most do povětří a druhý den přijedou Rusové. Vesničané musejí do hromadného hrobu pohřbít jejich mrtvé. Jeden ruský voják na koni přinutí kluky, aby mu odevzdali buzolu, kterou ukradli Němcům; považuje ji za hodinky. – Začal nový život. Brzy patřilo všechno všem. – Hluchoněmý pasák koz Vojtech Vrzguľa jednou usne na pastvě a do otevřených úst mu vleze užovka. Muž běží do vsi ke kováři a ukazuje, co se mu stalo. Všichni z toho mají legraci. Kovář Šimon ho pověsí na rozporku hlavou dolů. Když však z pasákových úst opravdu vyleze had, všichni se polekají. Ten den se stane Vojtech místním hrdinou. – Krejčí Ondrej Kusalík je světoběžník a bonviván. Celkem ochotně přijme do učení mladého Samka. Dává mu nejen lekce z šití, ale i ze života. U Kusalíka se večer scházejí čalouník a pilníkář. Ondrej si před nimi dobírá trafikantku Marišku, která si přišla pro ušité šaty. – Dobré časy brzy skončí: čalouník a pilníkář přijdou o své živnosti. – Ke Kusalíkovi si přijde pro ušité kalhoty holič Benko, kolaborant a udavač. Krejčí si z něj utahuje a on uraženě odejde. Samko totiž kalhoty špatně ušil. Však mu také mistr za to dal před holičovým příchodem co proto. Teď si je přešije učeň pro sebe. Holič se však Kusalíkovi brzy pomstí. Krejčí přijde o živnost a ještě skončí v kriminále za podvratnou činnost. – Podle dobových dokumentů zasáhl stát po právu proti piklům katolické církve. – Na samotě žije zuřivý Sibert se svou matkou. Každý den chodí „ke zpovědi“, tedy do hospody, kde se opije. Matka, kterou syn terorizuje, mu musí dávat peníze. – Sibert jezdí do hospody na svém pionýru. Ten den prohraje při přetlačované s kožkařem Imrem a kousne ho za to do nosu. Domů se vrací úplně opilý a zase týrá matku. Druhý den má v kocovině výčitky svědomí. Vydá se hledat práci do dolů. Ale skončí zase v hospodě a večer doma opilý. Ráno s výčitkami znovu vyrazí za prací. Jenže havaruje. Hlídka VB ho najde ležet bezvládného pod silnicí. Jeden příslušník mu chce otočit hlavu, ale nic netuše mu tak zlomí vaz. Sibert si totiž zapínal sako obráceně (tedy na zádech), aby mu pod ně na motorce nefoukalo... – Kostelník Braxatoris se vrací pozdě v noci se zpěvem z hospody. Na hřbitově se setká s doktorem Rothem, který má na kabátě našitou židovskou hvězdu. Starý muž vypráví, jak dlouhá léta pátral po svých příbuzných. Podle něj Židé v Evropě vymřou. Než se kostelník stačí rozkoukat, starý lékař zmizí. Braxatoris o setkání nikomu neřekl, ale od té doby lépe zpíval. – Na Dušičky se setkají na hřbitově dvě staré ženy, které se dlouhá léta neviděli. Marienka Šímová odjela v roce 1946 hned po svatbě do Prahy, zatímco Anna Kišová zůstala doma. Venkovanka pozve Pražačku k sobě a ženy si večer vyprávějí o svých osudech. Ani jedné z nich se život příliš nevydařil. Anna ukáže ženě z města sbírku svých copů, jež si stříhá každých sedm let. – Druhý den ráno přítelkyně marně hledají u potoka na stromě monogram, jejž tam Marienka kdysi vyryla. Netuší, že strom s monogramem byl už dávno poražen. Při rozloučení daruje Anna Pražačce své copy; ten poslední si ustřihla v noci. – V rozhlase jsou zprávy o okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. – Kožkař Imro Kormán (tedy malý Imriško, který se kdysi málem udusil šípkem) se svým synem Vincem pytlačí v lese a chytá ptáky do klecí. – Mladík se kamarádí s vrstevnicí Paulou. Neustále ji škádlí. – Otec učí syna stopovat v zimním lese zvěř a klást železa. Při odpočinku v dávno opuštěné škole vzpomíná na dětství. – Vinco je s Paulou na rybníku. Dívka bruslí. Tu noc zůstane mladík s ní. Když se ráno vrátí domů, nenajde otce. Vydá se za ním do lesa. Jde podle stop. Najde Imra mrtvého pod tratí; muže srazil projíždějící vlak. Večer se smutný chlapec baví s Paulou, co bude dál. Nevadí mu, že nechal otevřená dvířka u ptačí klece. – Ze zasněžené krajiny se postupem doby stala jen krajinka. I ta zmizela pod sněhem, a tak zůstává jen bílé místo na mapě... -tbk-