Jiří Pecha

JIŘÍ PECHA (nar. 22.11.1944, Třebíč – zem. 28.2.2019, Brno, v důsledku dlouhodobých zdravotních potíží) se od dětství pohyboval s bratrem Františkem v ochotnickém divadle, kde hrál jeho otec (zaměstnaný v baťovských závodech v Třebíči) a pro které maminka (profesí zdravotní sestra) šila kostýmy. Podle potřeby oba vystupovali v dětských rolích. Vyučil se sice elektromechanikem ve Žďáru nad Sázavou (1962) a poté opravoval pračky a převíjel motory, ale bez maturity byl přijat na brněnskou JAMU, kde vystudoval herectví (1967). Na škole se seznámil s Bolkem Polívkou, s nímž vytvořil tragikomickou hereckou dvojici v řadě inscenací, postavených na spojení pantomimy a textů, mimo jiné Pezza versus Čorba (1975), Poslední leč (1981) nebo Terapie (1985). Od roku 1992 vystupoval i v Divadle Bolka Polívky. V roce 1967 se oba podíleli na založení původně studentského divadla Husa na provázku (respektive Divadlo na provázku), jež se profesionalizovalo v roce 1972 a od té doby v něm Jiří Pecha za padesát let (až do března 2018) odehrál mnoho rolí mimo jiné Pantalona v Commedii dell arte (1974), Eskymo Welzla ve Velkém vandru (1976), Rasumova ve Sviť, sviť, má hvězdo (1977), Ženu ve dvou verzích Svatba (1978, 1998), staré muže a dědky v Příbězích dlouhého nosu (1982), nejstaršího Jana Dítěte v hrabalovském Rozvzpomínání (1985), titulní postavu v Králi Learovi (1996), hlavní postavu v inscenaci Babička – fetišistická revue (1997), za niž získal zvláštní Cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon v ženské roli, Míšu v Hordubalovi (2010) či babičku Evženii v Tango macabre (2016). Vynikající výkon podal též v monodramatu Nejsem svůj pes (1988), jež napsal Bolek Polívka přímo pro něho. Před angažmá v Huse na provázku krátkodobě působil v Satirickém divadle Večerní Brno, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a v loutkovém divadle Radost. Do televize i do filmu pronikl právě díky Bolku Polívkovi a rodné divadelní scéně. Vytvářel vesměs vedlejší postavy, v nichž často uplatňoval svou excentrickou, instinktivní a vitální komiku s vousatou tváří a chraplavým hlasem. V televizi vystupoval v populárním pořadu Manéž Bolka Polívky a v dalších Polívkových pořadech, v četných pohádkách, v televizních filmech, v cyklech Bakaláři, 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, Na cestě, Trapasy a Nejlepší trapasy a v seriálech Bylo nás pět (1994), Bubu a Filip (1996), Četnické humoresky (1997), Detektiv Martin Tomsa (1998), Černí baroni (2004), Redakce (2004), Dobrá čtvrť (2005), Okno do hřbitova (2011), Špačkovi v síti času (2013), Stopy života (2013–2015), Doktor Martin (2016) a Labyrint (2017). Namluvil též večerníčkovský seriál Krysáci (2005). Na plátně se objevil v Sísových adaptacích „provázkovských“ her Balada pro banditu a zejména Poslední leč, výraznější role měl dále ve snímcích Věry Chytilové Šašek a královna, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Vyhnání z ráje. Dále jako sochař Karel Klíma v Michálkově Zapomenutém světle, falešný odbojář Šimáček ve snímku Musíme si pomáhat a zejména jako ošuntělý kunsthistorik Alois Fábera v Hřebejkově Pupendu. V mládí závodně běhal přespolní běhy a hrál českou házenou. Během let míval problémy s alkoholem, což se odrazilo na jeho zdraví. Byl známý pod přezdívkou Peca. Z prací o něm připomínáme knižní portrét Borise Dočekala pod názvem Jiří Pecha hraje srdcem (2000), televizní záznam Commedia dell arte (1980; r. Petr Scherhaufer) a krátké televizní dokumenty Jiří Pecha zkouší Krále Leara (1996; Vladimír Morávek), Jiří Pecha, herec (2005; r. Rudolf Chudoba) nebo 13. komnata Jiřího Pechy (2010; r. Zuzana Zemanová). V roce 2017 obdržel Cenu města Třebíče. – Filmografie: (herec) střm. f. Kazisvěti (TV–1973; r. Radim Cvrček), Balada pro banditu (1978; r. Vladimír Sís), Kalamita (1981; r. Věra Chytilová), Poslední leč (1981; r. Vladimír Sís), střm. filmy Horí (TV–1982; r. Martin Hoffmeister) a Hrom do kapelníka (TV–1983; r. Rudolf Adler), Hele, on letí! (1984; r. Tomáš Tintěra), Čarovné dědictví (1985; r. Zdeněk Zelenka), Případ žárlivého muže (TV–1986; r. Vladimír Kelbl), Šašek a královna (1987; r. Věra Chytilová), Štek (1988; r. Miloslav Luther), Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992; r. Věra Chytilová), Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý/Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992/2002; r. Juraj Jakubisko), Bydlela v hotelu U Andělů (TV–1992; r. Vladimír Drha), Racek (TV–1993; r. Vladimír Drha), Zapomenuté světlo (1996; r. Vladimír Michálek), Do nebíčka (1997; r. Kryštof Hanzlík), Lotrando a Zubejda (1997; r. Jiří Strach), Stůj, nebo se netrefím (1998; r. Jiří Chlumský), studentský f. Čekárna (1998; r. Radka Poncová), Všichni moji blízcí (1999; r. Matej Mináč), Krajinka (2000), r. Martin Šulík), Musíme si pomáhat (2000; r. Jan Hřebejk), Vyhnání z ráje (2001; r. Věra Chytilová), Kruh (2001; r. Věra Šimková–Plívová, Drahuše Králová), Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda (TV–2001; r. Zdeněk Kozák), studentský film Boží soud (2001; r. Jana Ašenbrennerová), Z města cesta (2002; r. Tomáš Vorel), Černý slzy (TV–2002; r. Milan Cieslar), Nuda v Brně (2003; r. Vladimír Morávek), Pupendo (2003; r. Jan Hřebejk), střm. f. Pískovna (TV–2004; r. Vladimír Michálek), střm. pohádky Janek nad Janky (TV–2004; r. Jiří Vanýsek) a O ševci Ondrovi a komtese Jůlince (TV–2005; r. Zdeněk Kozák), Anděl Páně (2005; r. Jiří Strach), O kominickém učni a dceři cukráře (TV–2007; r. Pavel Jandourek), Svatba na bitevním poli (2008; r. Dušan Klein), Peklo s princeznou (2008; r. Miloslav Šmídmajer), Les mrtvých (TV–2009; r. Jiří Svoboda), Sněžný drak (TV–2012; r. Eugen Sokolovský), Babovřesky (2013; r. Zdeněk Troška), Kovář z Podlesí (2013; r. Pavel Göbl), Babovřesky 2 (2014; r. Zdeněk Troška), Dědictví aneb Kurvaseneříká (2014; r. Robert Sedláček), Babovřesky 3 (2015; r. Zdeněk Troška), Anděl Páně 2 (2016; r. Jiří Strach). -tbk-