Síla lidskosti – Nicholas Winton

Hlasatelka České televize komentuje návštěvu Nicholase Wintona v České republice. – Záběry z válečných konfliktů druhé poloviny dvacátého století jsou alarmující. Některé natočil kanadský reportér Joe Schlesinger. I když se celý život zajímal o lidské příběhy, ten jeho mu byl donedávna utajen; totiž kdo a proč jej v dětství zachránil před nacisty. Rozuzlení přineslo až náhodné objevení knihy s výstřižky. – Některé ze zachráněných dětí, dnes lidí ve zralém věku, vzpomínají na své dětství v bývalé vlasti a popisují předválečnou atmosféru. – Po podepsání Mnichovské dohody a po okupaci Sudet přijel náhodně do Prahy britský úředník Nicholas Winton. Připojil se k příteli Martinu Blakeovi, pracujícímu pro organizaci, jež pomáhala ohroženým občanům do emigrace. Winton se angažoval na záchraně dětí. Oslovil státy, od nichž očekával pomoc. Kladnou odpověď dostal pouze ze Švédska a ze své vlasti. Musel splnit řadu podmínek; především vybrat nejohroženější děti a sehnat pěstounské rodiny. Zároveň pracoval pod velkým časovým tlakem. Se svými spolupracovníky dokonce někdy falšoval dokumenty, neboť britské ministerstvo vnitra pracovalo pomalu. – První vlak s dětmi odjel 14. března 1939 z Wilsonova nádraží. Malí pasažéři netušili, že své rodiče většinou už nikdy neuvidí. Dnes vzpomínají na loučení se silným pohnutím. – V nové vlasti si děti vzájemně pomáhaly. Mnohé navštěvovaly Československou školu ve Walesu. Děti židovského původu i přes protesty rabínů navštěvovaly křesťanské kostely. – Do 2. srpna 1939 bylo vypraveno z Prahy osm transportů. Největší, připravený na 1. září 1939, již neodjel. – Emigranti se postupně doslechli o koncentračních táborech. Winton nemohl pokračovat ve své činnosti a vstoupil do služeb RAF. – Po roce 1945 některé děti přijely do Československa hledat své rodiče, málokdo však zjistil, kde a jak jeho nejbližší zemřeli. – Po padesáti letech. Winton o své předválečné akci nemluvil. Až v roce 1988 jeho žena Greta našla knihu s fotografiemi a dokumenty. Předala ji historičce holocaustu Elisabeth Maxwellové. Ta napsala na 669 adres, kam byly kdysi děti umístěny. Dostala 210 odpovědí. Všichni se konečně dozvěděli, kdo byl jejich „spasitelem“. K prvnímu dojemnému setkání došlo v televizním pořadu BBC That's Life. – Do svého „nového“ života si „Wintonovy děti“ přinesly potřebu pomáhat druhým. I jejich zachránce celý život pracoval pro společnost... – Nicholas G. Winton obdržel mj. Řád britského Impéria za služby pro společnost, Řád T. G. Masaryka (v roce 1998) za záchranu 669 českých dětí. V roce 2001 se podílel na vybudování nového „Wintonova domu“ pro staré lidi... -kk-