Matej Mináč

MATEJ MINÁČ (nar. 1.4.1961, Bratislava) je druhorozeným synem umělecké fotografky Zuzany Mináčové (nar. 1931) a filmového dramaturga a scenáristy Jána Mináče (1935-1965). Vystudoval filmovou režii na VŠMU v Bratislavě (1981-87). Jako asistent režie a pomocný režisér spolupracoval s Jurajem Jakubiskem na filmech Pehavý Max a strašidlá (1987), Lepšie byť bohatý a zdravý jako chudobný a chorý (1992) a natočil o něm a o jeho práci dva dokumenty. Po rozdělení republiky se usadil v Praze a pracoval zejména pro společnost Febio jako tvůrce medailonů významných osobností do cyklů GEN, GENUS, V.I.P. Pro Laternu magiku režíroval obrazovou část scénického představení Hádanky (1997). Postupně svůj zájem soustředil hlavně na téma holocaustu. Prvního výraznějšího úspěchu dosáhl celovečerním hraným snímkem Všichni moji blízcí, při jehož přípravě se náhodou dozvěděl o Nicholasu Wintonovi (1909-2015), který zachránil před smrtí 669 českých židovských dětí. Právě jemu věnoval své další filmy a jiné aktivity, jimiž pomohl skromného zachránce výrazně zviditelnit. Na oceněný dokument Síla lidskosti – Nicholas Winton (mj. Cena Emmy International, Český lev, ceny Igric a Trilobit) navázal titulem Nickyho rodina. V rámci popularizační kampaně se zapojil i do projektu Winton Train a do vzdělávacího programu Loterie života, pro nějž vlastním nákladem vydal ve vícejazyčných mutacích publikace Loterie života Nicholase Wintona (2005), České a slovenské děti za II. světové války: Nickyho rodina, domov pro cizince (2006) a Nickyho rodina (2009). S Marií Formáčkovou napsal knihu Šťastný smolař: pohádka, která vám otevře dveře do světa filmu (W.I.P., Praha 2005). Od roku 1997 je majitelem produkční společnosti W.I.P. – Filmografie: (námět, scénář a režie, není-li uvedeno jinak) kr. hrané filmy Režisér 1. ročníka (1982), Jablko (1983), Odhalenie (1983), Tlačenka (1983) a Fotografovanie plagátu (1984; + vedoucí výroby), střm. komedie Štyria rozhnevaní muži (1985) a Jeden deň Slováka v Paríži (1987), střm. dok. portrét Juraje Jakubiska Natáčam na konári a je mi dobre (1989), kr. dok. filmy z cyklu GEN: Miroslav Holub (TV-1993), Tomáš Baťa (TV-1993) a Jan Svoboda (TV-1994), hudební dokumenty Musica Yudaica (TV-1994; režie) a Hebrejské meditace (TV-1995; sc., režie), kr. hraná rekonstrukce tragických osudů židovské rodiny očima mrtvého děvčátka Narodila jsem se v Praze jako Židovka (TV-1995; sc., režie), kr. dok. filmy z cyklu GENUS: Život atleta Emila Zátopka (TV-1995), Život režiséra Břetislava Pojara (TV-1995), Život grafika a ilustrátora Adolfa Borna (TV-1996) a Život historika Františka Šmahela (TV-1996), reportáž o vzniku multimediální inscenace Laterny magiky Casanova (TV-1996; sc., režie), kr. dok. z cyklu OKO: Což takhle dát si… (TV-1996), kr. dok. z cyklu V.I.P.: Zdeněk Bakala (TV-1996), dok. cyklus o českých a slovenských fotografech Kúzlo fotografie 1-5 (TV-1996; sc., režie), portrét vlastní matky, vyrovnávající se ztrátou příbuzných za holocaustu, Rekonstrukce rodinného alba (TV-1996), střm. dok. o Jakubiskově filmu Nejasná zpráva o konci světa s názvem Nejasná plavba na konec světa (1997), tragikomedie o osudech rozvětvené židovské rodiny maloměstského lékaře krátce před válkou a za okupace Všichni moji blízcí (1999; spol. nám., režie), dok. o velké humanitární akci Síla lidskosti – Nicholas Winton (2001; spol. nám., spol. sc., režie, spol. prod.), hraný dokument Nickyho rodina (2011; spol. nám., spol. sc., režie, spol. prod.), kombinovaný snímek o životě jeho matky Zuzany Mináčové Očima fotografky (2015; + spol. producent), jíž předtím věnoval i portrét z TV cyklu 13. komnata (2010). -fik- (9/2015)