Věra 68

Věra Čáslavská na půdě vyhledá památeční artefakty, včetně fotografií, filmů a kamery. Vzpomíná na počátek své dráhy: začala v baletu. Už od tří let měla „vypracované nohy“. – Dvě velké krabice medailí sotva dotáhne do pokoje. Dodnes si pamatuje, odkud které jsou. – Tréninky byly každodenní těžkou dřinou. Měla silnou vůli, chtěla být dobrá. Po večerech studovala. – První zlatou medaili vyhrála na mistrovství světa v roce 1958 za přeskok. Závodit začala v šestnácti letech, během roku prošla všechny výkonnostní kategorie. – Velká alba, zaznamenávající starty a úspěchy, svědomitě sestavovala maminka. – Věra se hodně naučila od japonských gymnastů. Pod jejich vlivem vytvořila složitý cvik na bradlech „ultra cé“. V roce 1964 triumfovala na olympiádě v Tokiu a stala se miláčkem Japonska. To připomíná přední český japanolog Martin Vačkář, když vzpomíná, jak tam kdysi byl právě díky Čáslavské vlídně přijat. Gymnastka si Japonce podmanila cvikem na bradlech, který jen tak předvedla po předčasně ukončené sestavě, když přišla o medaili. Přátelila se s japonským korunním princem, rovněž gymnastou. Obdržela (zřejmě jako jediná žena na světě) samurajský meč. Tuto poctu komentuje Bohumil Planka ze Společnosti pro studium japonského meče. – Věra na tiskovce s japonskými obchodníky uplatní pár vět v japonštině a předvede jim provaz. – Na stadionu Dukly se Čáslavská setká s Danou Zátopkovou. – Věra se zamýšlí nad motivy své píle. Posléze pociťovala vlastenectví a zodpovědnost. – Kamarádka Radka Čápová jí v době slávy třídila a pálila nekonečnou korespondenci od obdivovatelů. Obě vzpomínají na „časově omezené“ namlouvání s běžcem Josefem Odložilem (1938–1993). – Během Pražského jara podepsala Čáslavská Dva tisíce slov. Okupaci země zažila na předolympijském soustředění v Šumperku. Vzhledem k ohrožení signatářů petice jí zprostředkoval úkryt člen horské služby Zdeněk Zerzáň. Věra tak ladila formu v chatě na Vřesové studánce. Nakonec odletěla s výpravou do Mexika. Při zahájení vítalo naši delegaci publikum vestoje. – Věra prochází v Mexiku místa tehdejšího klání. Vzpomíná na hudbu pro svá prostná (El Rancho Grande), předváděná v tichém sále a nerušená jinými disciplínami. Jednu z medailí obdržela společně s Larisou Petrikovovou ze Sovětského svazu. Při sovětské hymně Věra demonstrativně odvrátila a sklonila hlavu k zemi. Své „tiché gesto“ si po návratu odskákala. – Sportovní rozhlasové přenosy Karla Maliny se vysílaly nad ránem. Věřina babička je poslouchala v konzumu s dalšími vesničany. – U mexických pyramid a v katedrále si Věra připomíná tehdejší události. Ona i Josef Odložil se rozhodli ukončit závodní činnost a ještě v Mexiku uzavřít v olympijské vesnici sňatek. Místo malého obřadu jim však vystrojili velkolepou svatbu v zaplněné katedrále. – Při audienci sportovců na Pražském hradě předala Věra miniatury medailí Svobodovi, Dubčekovi, Černíkovi a Smrkovskému. – Věra byla za svůj politický postoj exemplárně vyloučena z ČSTV. Naděje, že by mohla být trenérkou, se rozplynula. – Ministr vnitra Radek John uvádí Věru Čáslavskou do Síně slávy. – Bývalá správcová tělocvičny, Marie Ježková, má uschované Věřiny svatební šaty. Ženy vzpomínají na své seznámení. Věra byla pět let bez práce, myla inkognito baráky, psala knihu Cesta na Olymp (MF, Praha 1972). Nepomohl jí ani Ludvík Svoboda, na nějž se obrátila. Zvrat v profesním bezčasí, kdy se starala o dceru Radunku a syna Martina, přinesla až dohoda Sovětského svazu, a Mexika: za dodávky mexického uhlí na Kubu bude mj. moci Čáslavská trénovat v Mexiku (1979–1981). Její tehdejší svěřenkyně mají po letech upřímnou radost se shledání. – Věra objasňuje příčiny manželského rozvratu, k němuž vedl netaktní přístup Odložila k jejím rodičům i k jejich dětem. – Václav Havel vzpomíná na první setkání s Věrou během listopadové revoluce. Ke spolupráci ji přizval, neboť splňovala jeho představy o všeobecně známé a uznávané osobnosti, která nikdy nezpochybnila svůj občanský postoj. – Věra se stále setkává s Japonci. Byla i vzorem pro Japonku, popálenou v Hirošimě. – V prezidentské kanceláři Čáslavská vyřizovala dopisy a žádosti. Setkala se s mnoha osobnostmi. Podporovala i herce Jana Potměšila těžce zraněného při autonehodě v listopadových dnech. – Z Hradu Čáslavská odešla zhroucená po rodinné tragédii. Syn Martin byl odsouzen za způsobenou otcovu smrt, k níž nešťastnou náhodou došlo při potyčce v klubu (1993). V kauze se angažoval John Bok za Spolek na obranu nespravedlivě stíhaných, který se pokoušel zvrátit výrok soudu. Čáslavská s dětmi čelila kampani, kterou v médiích rozpoutávala Odložilova rodina. V roce 1997 dostal Martin prezidentskou milost, ačkoliv si Havel byl vědom, že se to obrátí proti němu; považoval ji však za oprávněnou. Věra svoji neschopnost rázně se postavit za syna považuje za selhání. Na šestnáct let se stáhla do ústraní a bojovala s těžkými depresemi. Zvažovala i sebevraždu. Nakonec se však opět vzchopila. Dnes působí jako trenérka a zapojuje se do společenského dění. Obdržela řadu ocenění, mj. v roce 2010 od japonského velvyslance nejvyšší vyznamenání japonského císaře, Řád vycházejícího slunce. S novou životní energií chce dohnat ztracené roky. – Vítěznou sestavu z Mexika si stále dobře pamatuje; bosá odtančí z kuchyně před chalupu, kde ve sněhu „vystřihne“ provaz. -kk-