Olga Sommerová

OLGA SOMMEROVÁ (rozená Olga Novotná, nar. 2.8.1949, Praha) absolvovala po maturitě na střední průmyslové škole chemické (1968) katedru dokumentární tvorby FAMU (1977). Nejprve byla zaměstnána jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize (1979–80) a poté jako režisérka Krátkého filmu Praha (1981–93). Natáčí autorské dokumentární filmy (dodnes kolem stovky titulů), původně převážně pro společnost Febio, Českou televizi a Videojournal, na nichž se dlouhou dobu kameramansky podíleli její druhý manžel Jan Špáta a posléze její syn Jakub Sommer a dcera Olga Špátová. Ve svých filmech se zabývá znepokojivými sociálními tématy a mezilidskými vztahy (partnerské, rodičovské, vztah k domovu, k práci a podně), zachycuje portréty a svědectví obyčejných i významných osobností a politickou historii naší země, upozorňuje na fenomény společenského a uměleckého života či problematiku ženské emancipace a feminismu. Její snímky spojuje výrazná snaha nalézt obecně platné hodnoty, emocionální i mravní východiska, ukázat schopnosti člověka. Pro Febio natočila řadu dílů z cyklů Oko (1992: Máňa; spol. nám. spol. sc., spol. režie; 1993: Na východ od Českého ráje; 1994: Feminismus po česku; 1995: Žena v ohrožení, Mít nebo být; 1996: Sloužím; 1999: Zavřené světy), GEN (1993: Václav Malý, Olga Havlová, Jan Špáta; 1994: Anna Fárová, Ivan Klíma, Josef Kemr; 2001: Vlasta Chramostová, Karel Husa, František Pavlíček, Jana Šilerová; 2002: Dana Němcová; 2017: Jiří Brady), GENUS (1995: Dagmar Hochová, Karel Steigerwald; 1996: Iva Janžurová, Luděk Bukač, Věra Čáslavská), V.I.P. – Vlivní lidé (1996: Jan Ruml), Jak se žije... (1997: ...v nejtěžší české věznici, ...otcům po rozvodu, ...biskupům; 1999: ...jednovaječným dvojčatům; 2000: ...v domácí škole), Zpověď (1999: Zpověď ženy, kterou život vždy připravil o to, co milovala – Nina Procházková; Zpověď ochrnutého horolezce, který sám vychoval dvě děti – Jiří Jiroudek), 12 odvážných (2004: Farmář Josef Šourek; 2005: Majitelka agentury domácí ošetřovatelské péče Marie Blatoňová; 2006: Majitelka školy orientálních tanců Patricie Procházková; 2007: Výrobce dřevěných hraček Karel Makovský), Táta jako máma (2006: Otcové na rodičovské dovolené) a České milování (2009: O lásce vražedné). Stejně hojně přispěla do cyklů České televize Nevyjasněná úmrtí (1997: Jó, to jsem ještě žil – Jiří Šlitr; 1998: Požehnaný prokletý básník Bohumil Hrabal; 2000: Andělé Tě hlídají – Petr Lébl), Ego (1999: Profesionální matka, Sedmikrásky), Curriculum vitae (1999: Ahoj aneb Ad honorem Jesu; 2000: Občan Kinský), Ztracená duše národa (2000: Ztráta důstojnosti; 2001: Ztráta tradice, Ztráta slušnosti, Ztráta víry), Diagnóza (2001: Epilepsie – Souboj s mořským koníkem; 2002: Rakovina prsu – O ženských ňadrech; 2003: Deprese – (Ne)viditelná temnota; 2004: Plicní hypertenze – Zase jsem se nadechla), Největší Čech (2005: T. G. Masaryk), 13. komnata (2006: Kamila Moučková, Michal Horáček; 2007: Irena Obermannová; 2011: Soňa Červená; 2015: Lída Rakušanová), Ženy Charty 77 (2006: Věra Roubalová), 21 mluvčích Charty 77 (2009: Václav Havel, Jaroslav Šabata, Ladislav Hejdánek, Marta Kubišová, Jiří Dienstbier, Marie Hromádková, Miloš Rejchrt, Václav Malý, Radim Palouš, Jan Kozlík, Marie Rut Křížková, Eva Kantůrková, Petruška Šustrová, Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern, Libuše Šilhánová, Stanislav Devátý, Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Alexandr Vondra) a Příběhy neobyčejné energie (2014: To jsme si zase užili světa). Za svou práci získala desítky ocenění, z nichž uvádíme Hlavní cenu na Academiafilmu Olomouc (S tebou, táto), Zlaté slunce na Filmovém festivalu mladých v Trutnově (Ty to překonáš), Cenu CONI za nejlepší dokument v Turíně (Baví mě vyhrávat), Cenu Českého literárního fondu (Miluj bližního svého, Máňa), Grand Prix Ekofilmu v Ostravě (Mít nebo být), Cenu Evalda Schorma na Academia filmu (Požehnaný prokletý básník Bohumil Hrabal), Cenu Trilobit (Požehnaný prokletý básník Bohumil Hrabal, Ztracená duše národa, Věra 68), Cenu za dokument a Cenu mezinárodní poroty na Ekofilmu v Českém Krumlově (Dva muži na Sibiři, Občan Kinský), Zlatý ledňáček za dokument na Finále Plzeň 2013 (Věra 68) či Cenu diváků na Mezinárodním filmovém festivalu v Bratislavě 2014 (Magický hlas rebelky) a Divácké ceny deníku Právo na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 2014 (Magický hlas rebelky) a 2019 (Jiří Suchý – Lehce s životem se prát). V roce 1991 začala přednášet na katedře dokumentu FAMU (od roku 1995 docentka). Byla předsedkyní Akademického senátu i vedoucí katedry (1994–2002) a v roce 2002 ze školy odešla. Externě spolupracuje s FAMO v Písku, v letech 2005–2009 byla mimořádnou profesorkou na Akademii umení v Banské Bystrici. Je známá veřejnými aktivitami, nejvíce jako propagátorka zlepšení postavení žen. Od roku 2001 je Čestnou předsedkyní Společnosti Boženy Němcové. V roce 2010 neúspěšně kandidovala za Stranu zelených do Poslanecké sněmovny a v roce 2017 se opět neúspěšně ucházela o poslanecký mandát za TOP 09. Od roku 2014 je první místopředsedkyní Liberálně ekologické strany. Je autorkou populární knižní série O čem sní ženy (2002), O čem sní ženy 2 (2003), O čem ženy nesní 3 (2004), O čem sní muži (2005). Knižní podobu pod názvem Jiří Šlitr: kresby (2004) získaly i rozhovory z umělcova filmového portrétu Jó, to jsem ještě žil i její diplomová práce Filmový esej (2000). Je členkou řady profesních sdružení (v letech 2012–2014 byla předsedkyně svazu FITES) a pracuje ve festivalových porotách (Jeden svět, Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary a jiné). Z prvního manželství (1975–78) se skladatelem Vladimírem Sommerem (1921–1997) pochází filmař Jakub Sommer (nar. 1976) a ve šlépějích rodičů pokračuje také Olga Špátová (nar. 1984), její dcera z druhého manželství (1981–2003) s Janem Špátou (1932–2006), nyní provdaná za kameramana Jana Malíře (nar. 1948). S oběma dětmi připravila pásmo filmů Restaurované filmy Jana Špáty (2010) a kolekci čtyř DVD Jan Špáta – 18 dokumentárních filmů klasika české kinematografie (2010). – Filmografie: (režie, námět, scénář nebo podíl na nich, není-li uvedeno jinak) (krátké dokumentární filmy) Jakou barvu má Písek (1976; r. Milan Peer; nám., spol. sc.), záznam z castingu na dětskou roli filmu Brontosaurus Konkurs na rok 2000 (1979), dok. o lidech od Lipenského jezera Doma (1980), portrét učitelky Jednotřídka (1981), dok. S tebou, táto (1981), dok. o osudech pacientů kladrubského rehabilitačního ústavu Ty to překonáš (1982), Filmový zpravodaj – Zkoušky dospělosti (1982), Československý filmový týdeník – Státní soubor písní a tanců (1983), anketa Kluci a holky z ČKD (1983), Filmový zpravodaj – Dříve narozeným šťastnou cestu (1983), dok. Talentované děti (1986), Filmový zpravodaj – Otec a dcera (1986), dok. o závislosti na alkoholu Zkus to dokázat (1987), zamyšlení nad důstojností ve stáří Za svou pravdou stát (1987), portrét tenistky Heleny Sukové Baví mě vyhrávat (1988), dok. o povolání porodní asistentky Člověk žena (1988), esej Máte rádi Smetanu? (1989), reportáž z natáčení Feničova snímku Dokument o Zvláštních bytostech (1989), dok. o rodině pěstounů z Majdaleny u Třeboně Miluj bližního svého (1990), Filmová kronika 50/90 – Bůh žehnej Československu (1990; spol. r. Jan Špáta; + spol. sc.), dok. o dvou kamarádkách z opačných stran hranice Přítelkyně (TV–1991), portrét sochaře a malíře nazvaný Zdenka Hůly Svěcení jara (1992), ELFilm (2001; účinkující), dok. o prvním domácím hospicu v ČR Cesta domů (TV–2003), o kojeneckém ústavu v Aši Křídla andělů (2004), konfrontace života dvou kamarádů (ekologa a dřevorubce) Dva muži na Sibiři (2004), dok. o adopci na dálku Děti pod Karpaty (2004), (Ne)cenzurované rozhovory (2005; r. Olga Špátová; účinkující), průřez neobyčejného života slavné české gymnastky Věra Čáslavská jde na Blaník aneb Gratulace k narozeninám (TV–2012); (středometrážní dokumentární filmy) dok. o působení katolického kněze Svobodný člověk Václav Malý (1991), o Jedličkově ústavu v Praze Netrpělivost srdce (TV–1991), o přesídlení českých krajanů z Ukrajiny Z domova domů (1992), o osudech vězeňkyň Žena, zločin a trest (1992), Parta (1993; r. Jan Špáta; spol. nám., spol. sc.), příběh čtyř sourozenců, kteří poskytli ve svých rodinách domov patnácti dětem z dětského domova, Spřízněni bláznovstvím (1993), portrét válečné reportérky Petry Procházkové Nebezpečí je mým povoláním (1994), dok. o Divadle na tahu a jeho dvou představeních Havlovy hry A znovu Žebrácká opera (1996), portrét s inscenovanými prvky Nesmrtelná hvězda Božena Němcová (1997), zpovědi několika žen zralého věku O čem sní ženy (1999), analogický titul O čem sní muži (1999), průřezový portrét Divadla Na zábradlí s názvem Zábradlí (2000), dok. o životě venkovanů před a po volbách roku 2002 Konec světa v srdci Evropy (TV–2002), výpovědi politických vězňů z 50. let Bez trestu, bez pokání (TV–2003), pokračování dok. o zlodějce Máňa po deseti letech (TV–2003), zamyšlení nad otázkami lásky, manželství a rodiny z pohledu různých generací Láska včera, dnes a zítra (2005), vzpomínky tří umělkyň (výtvarnice Adriena Šimotová, spisovatelka Lenka Reinerová, operní pěvkyně Soňa Červená) Moje 20. století (TV–2005), příběhy zraněných matek a otců Přežili jsme svoje děti (TV–2006), dok. o charitativním projektu Medela, latinsky pomoc (TV–2008), o sedmi židovských ženách v období druhé světové války Sedm světel (TV–2008), dok. kompozice na motivy opery Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude... s názvem Do samoty v tanci (TV–2009), dok. o originálním nastudování hudebně-tanečního představení Špalíček Bohuslava Martinů Drž rytmus! (TV–2009), epizoda z kolektivního dok. pásma o čase jednoho českého dne 24 (TV–2011), portrét českého fotografa alternativní kultury Jana Ságla s názvem Svoboda podle Ságla (TV–2016), dok. o zoufalé situaci matek samoživitelek a jejich dětí Samoživy (TV–2015), dvoudílný dok. esej o roli českého studentstva v dějinných zvratech země České studentské revolty (TV–2016); (celovečerní filmy) Kanárek (1999; r. Viktor Tauš; herečka), Česko na provázku (TV–2010; r. Jan Gogola ml.; účinkující), portrét světově proslulé gymnastky Věry Čáslavské s názvem Věra 68 (2012), výpověď pětice žen o cestě do vlastního nitra Popelčin komplex (TV–2013), životopisný dokument zpěvačky a signatářky Charty 77 Marty Kubišové Magický hlas rebelky (2014), bilanční portrét operní pěvkyně Soni Červené k jejím dvaadevadesátým narozeninám s názvem Červená (2017), esej Dobrá smrt (2019; r. Tomáš Krupa; spol. dramaturgie), životopisný snímek Jiří Suchý – Lehce s životem se prát (2019). -fik-(9/2017) / -kk-(9/2019)