Cesta

Na vesnici slaví skromnou svatbu stárnoucí Jindřiška a František. Strohý obřad se odehraje v podzimním dešti v zahradním altánu. – Nevěstina nejbližší kamarádka a dlouholetá spolubydlící Adélka se netají, že je proti sňatku. Jindřiška podle ní ani ženicha nezná, a přesto se hned v den svatby stěhuje k němu do přespolní vesnice. – Nevěsta pak slyší, jak Františkovi vykládá kamarád-řidič o potížích v manželství; sám už přežil tři. – Smutná Jindřiška chce odjet z nepodařené svatební hostiny předčasně domů. S naloženým nábytkem, opilým harmonikářem a jeho kumpány zamíří novomanželé na náklaďáku přes pole k Františkovi. – Vůz však uvízne na rozmoklé polní cestě (blízko posedu, kde možná byli David s Katkou). Auto se nepodaří roztlačit, ani když chlapi vyloží nábytek. Řidič se s opilými svatebčany vydá pěšky do vesnice sehnat traktor. – Novomanželé se před deštěm schovají v kabině. František vypráví, že v těchto místech je těžká půda. Kdysi dávno tu zapadla jejich kráva. Tehdy byl mladý a silný, a tak zvíře vytáhl. Ale druhý den kráva stejně uhynula a oni ji museli „zase“ zahrabat. – Jindřiščina kočka uteče zpět do domu, kde byla zvyklá. František po několika hodinách čekání zkusí vylézt na posed, aby se rozhlédl. Ale posed je zamčený a muž se dovnitř nedostane. – František viní ze vzniklé situace sebe. I ta kráva prý tenkrát uvízla kvůli němu. – Jindřiška odmítne vrátit se na noc k Adélce. Novomanželé si tedy udělají hezký večer v „pokoji“ z nábytku, rozestavěného v bahně. Protože neobratnému Františkovi po otevření šampaňského všechen nápoj vyšumí, připijí si rumem. – Když přijde noc, nevěsta se odstrojí a ulehne. Baví se s manželem o tom, že je půda do rána možná vtáhne, stejně jako krávu Františkova otce. Jindřišce to nevadí: jsou už staří, a zemřít je přece normální. – Ve snu je Jindřiška krásnou nevěstou, která s Františkem a s krávou odchází zlatavým obilným polem, stejným jako na jejich zarámované reprodukci Van Goghova obrazu. – Svatebčané a řidič, kteří přijeli s traktorem, probudí Jindřišku ze sna. Naloží všechno i s ní na korbu a nad ránem odjíždějí ze zabláceného pole... -zk-