Národ sobě aneb České moře v osmnácti přílivech

Z Národního divadla vychází v kostýmu herečka Zuzana Stivínová, provázena nápovědkou. – 1. Herečka, podle scénáře představující moře, přesvědčuje kolemjdoucí na mostě, že jsou „vlny“. – 2. Redaktor stanice Vltava Jiří Ješ vede na kanoi u mostu Legií rozhovor s olympijským vítězem Lukášem Pollertem. K tomu zní Smetanova Vltava a na pramičkách kolem nich hrají členové symfonického orchestru. Pollert mluví o smrti i o prodaných medailích. Pomohl za peníze potřebným a republice zůstalo jeho vítězství. – 3. Dlouhovlasý analytik veřejného mínění zpovídá v podchodu podle dotazníku o národním povědomí mladou tanečnici. Ta odpovídá pouze pokývnutím hlavy. Pak se svleče do naha, vyběhne na most. – Na blízkém parníku Vltava hraje kapela muzikanta Králíčka písničku Nazdar jídlo! Ahoj pití!. – 4. Hudebníci meditují na parníku o názvu pro svou kapelu. Vybírají z novin a ptají se číšníka. Muzikant Králíček jde raději hrát. Zpívá píseň Lžičky, ale moc mu to nejde, tak toho nechá. – 5. V kavárně Slávia přesvědčuje komik filmového vědce, že jeho láska je skutečná. Vědec jeho vyprávění o milence komentuje odkazy na filmy (kavárenský „sitcomový“ smích), což komika rozčílí a mrští po něm dort. Vypukne dortová bitka, jež se změní v černobílou grotesku včetně obtloustlého komika Charlieho. – 6. Před církevní školou v Ostrovní ulici promluví učitelka 2. C na téma víry. Malý chlapec tvrdí, že musí být na dálku ve spojení s léčitelem. – 7. Režisér Krejčík promlouvá z terasy Národního divadla o svědomí národa a o vědomí dějin. Vzpomíná na historické události, jež se odehrály na Národní třídě. Pak se rozčiluje nad skateboardisty na plazze u divadla. Mezitím si maminka Eva Holubová odvede synka od školy. – 8. Akční umělci v rolích obtloustlého komika Charlieho a Hitlera unesou jako členové Nadnárodní agentury Uneseme všechno od školy malou Karolinu Holubovou. Dopraví ji do podzemí Rock Café, kde má sídlo tetovací salon Artamira. – 9. Tamní mistr tatér jí má vytetovat cifru, kterou musí její otec složit jako výkupné. Dívenka se tam baví s unesenou nevěstou a pak si přeje tetování jako má Madonna. – 10. Zatím její maminka s bratříčkem navštíví očního lékaře. Ten chce ozařovat nemocné dítě filmem a hned pustí ukázku z Božské Emy. Pak chlapce instruuje, jak se dívat na film a jak se chovat v kině. – Mezitím Jiří Krejčík mluví o svém snu s „ombudsmanem“ na mostě Legií. – 11. Národní třída „vede“ slepce, jemuž Charlie vyměnil hůlku (obraz je rozmlžený). Slepec ulici důvěrně zná a mluví o ní se svou průvodkyní, zpěvačkou Janou Kratochvílovou. – 12. Ta pak hovoří mobilem s fotografem Janem Saudkem, s nímž se „poznává“ jen prostřednictvím telefonu. Muž jí sděluje svou představu vzájemného setkání v prázdném, „svlečeném“ bytě. – 13. Fotograf si představuje zpěvačku jako Múzu Národní. Zpěvačka v kostýmu s kapelou zpívá na ulici písničku Národní třída. – Komici unesou fotografa i film. – 14. Hitler čte klientovo prohlášení o filmu a o národě. – Unesený film se ocitá u základních kamenů Národního divadla, kde komici pustí Libušino proroctví z filmu Z mého života. – 15. Do knihkupectví Academia vstoupí diagnostik strojů v montérkách. Narazí tam na „živou knihu“, Jaroslava Duška v bílém obleku, který mu začne recitovat. Muž uteče na ulici a posléze se „živé knihy“ zbaví. Při nákupu v blízkém obchodě však začne veršovat on i prodavačka. – 16. V Espreso-baru se setká manažer a vydavatel s Jaroslavem Duškem. Monitoruje odtud čtenáře-brigádníky, kteří na ulici propagují novou knihu. Manažer odvede Duška do kavárny Louvre, kde jemu i dalším hostům dá ochutnat jedlý týdeník Literární recepce. – Před kinem Evald, do něhož směřují maminka Holubová a její synek, se baví zamilovaní studenti. – 17. Studentovi se nechce do kina, a tak vezme dívku domů. Tady však místo sexu začne jí a posléze divákům přednášet o sametové revoluci a o normalizaci. Zklamaná dívka odejde. – 18. Bývalí spolužáci, mladík a dívka, se potkají u pomníčku 17. listopadu 1989 v podloubí a jdou do Espreso-baru. Tady začnou plánovat společnou budoucnost. Jejich dialog se změní v prohlášení o ideálním globalizovaném světě. Oba sklidí potlesk hostů; jsou to ostatně herci Národního divadla. Odcházejí spolu na ulici, kde komici „unášejí“ uliční cedule. Zní píseň Lásko neber! -tbk-