Jiří Krejčík

JIŘÍ KREJČÍK (nar. 26.6.1918, Praha – zemřel 8. srpna 2013, Praha) vyrůstal s matkou, babičkou a nevlastním otcem, psychiatrem. Původně chtěl být pilotem (vykonal zkoušky do vojenské letecké školy v Prostějově) nebo technikem; studoval dva roky na pražském ČVUT. Po zavření vysokých škol (1939) pracoval krátce jako úředník a přivydělával si statováním ve filmu (mj. Maskovaná milenka). Už během války začal točit krátké reklamní, osvětové a dokumentární filmy a pokračoval i po osvobození jako zaměstnanec Krátkého filmu, než přešel k hrané tvorbě. Ve Filmovém studiu Barrandov natočil šestnáct celovečerních filmů, jejichž tématem byla zejména konfrontace morálky jedince s upadající etikou společnosti. Často čerpal z literárních a dramatických předloh a volil zejména žánry psychologického dramatu nebo satirické komedie. Jeho režijní styl se vyznačuje citlivou kresbou charakterů, smyslem pro dokonalé obsazení rolí a schopností přesně evokovat dobovou atmosféru. Vždy se výrazně opíral o herecké výkony, jež ovšem podřizoval požadavku tlumeného civilního projevu. Během své umělecké dráhy byl postižen množstvím zákazů a omezení, což bylo dáno politickými restrikcemi, jeho vyhraněnými postoji, vášnivým pracovním zaujetím či výbušnou povahou. Pro neshody s Janem Werichem byl např. odvolán z filmu Císařův pekař a nahrazem Martinem Fričem. Od 50. let marně usiloval o realizaci filmu o Boženě Němcové podle scénáře Jiřího Frieda. V období normalizace se dostal k režii výjimečně, občas měl příležitost v televizi. Pověst „kontroverzního“ umělce jej provázela i po roce 1989, kdy se angažoval proti privatizaci barrandovského studia a veřejně se vyjadřoval k různým kauzám. Opět se značnými obtížemi realizoval až do velmi pokročilého věku několik TV dokumentů a TV dramat. Vyzkoušel si i divadelní režii; inscenoval mj. hry Pension pro svobodné pány (Činoherní klub, 1965, 1975), Slečna Julie (Divadlo Na zábradlí, 1971), Manželství po francouzsku (Večerní Brno, 1973) a Čarodějky ze Salemu (finský Turk, 1987). Kolegové mu poskytli herecké příležitosti v epizodních postavách, v nichž často nezapřel svůj pověstný smysl pro humor a recesi: zejména nenasytný řezník pan Karel v Menzelově hrabalovské tragikomedii Slavnosti sněženek (1983) či rozvážný kardiolog Stárek v Hřebejkově retrokomedii Pelíšky (1998) a dále ve filmu Pamětnice (2009; r. Vlado Štancel) a v krátkém filmu Neříkej hop (2010; r. Jiří Sádek). Objevil se též v TV seriálech Bylo nás šest (1986; r. Jiří Adamec), O ztracené lásce (2001; r. Viktor Polesný), Josef a Ly (2004; r. Zuzana Zemanová) a Cukrárna (2010; r. Dušan Klein). V mládí patřil ke spoluzakladatelům hnutí recese v Čechách. Bylo mu jako žijícímu klasikovi věnováno několik TV medailonů a pořadů: Vyšší principy Jiřího Krejčíka (1998; r. Dobroslav Zborník), Jiří Krejčík pohledem Aleny Činčerové (2002) z cyklu GEN, Na plovárně s Jiřím Krejčíkem (2002; r. Jan Hojtaš), Peníze Jiřího Krejčíka (TV-2008; r. Alena Činčerová). Z pozice pamětníka a vášnivého diskutéra vystoupil v řadě dokumentů, mj. Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu)(1996; r. Karel Vachek), Velvet Hangover (2000, Sametová kocovina; r. Robert Buchar – TV), Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie) (2000; r. Karel Vachek), Národ sobě aneb České moře v osmnácti přílivech (2003; r. Jan Gogola ml.), Pátrání po Ester (2005; r. Věra Chytilová) a Hoteliér (2013; r. Josef Abrhám ml.). Ačkoliv nikdy soustavně nevyučoval, byl na FAMU jmenován docentem (2001) a poté profesorem (2006). Kromě mnoha cen za konkrétní díla získal mj. Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu (1999), Cenu Vladislava Vančury za celoživotní usilování (2000), státní vyznamenání Medaili za zásluhy II. stupně (2001), Cenu za mimořádný umělecký přínos světovému filmu na MFF Karlovy Vary (2005) a medaili Ministerstva kultury ČR Artis Bohemiae Amicis (2008). Jeho syn Jiří Krejčík ml. (nar. 1955) je kameraman a režisér TV pořadů, dcera Jiřina Krejčíková (nar. 1951) je herečka. – Filmografie (režie, scénář nebo podíl na něm): (krátké filmy; dokumenty, není-li uvedeno jinak) o výchově dorostu v různých živnostech Každý na své místo (1943), o hornících Naši havíři (1943; + nám.), V hlubinách země (1944; + nám.), Hrdinové práce (1945; + nám.) a Zdař Bůh, hoši! (1944), o znovuobnovení výroby v libeňském ČKD Kováci (1946), o pokusech s plastickým zvukem O stereofonii (1946), o přípravě Serafimovičovy hry Železný potok s názvem Divadlo 5. května (1946), o slavnosti Československého Červeného kříže Důvěrou k míru (1946), animovaná a hraná satira na manželský trojúhelník Dárek (1946; režie hrané části), o prevenci před početím O prvních věcech člověka (1975), Škola sportovní gymnastiky (TV-1975), povídky Pepík (1976), Cizí člověk (1976) a Jirka paličák (1976) z TV cyklu Bakaláři, poetické vyprávění o strastiplné pouti Josefa a Marie do Betléma podle Čapkovy Knihy apokryfů, nazvané Svatá noc (TV-2001), epizoda z dok. pásma 24 (TV-2011); (středometrážní filmy) evokace posledních dnů Vladislava Vančury před zatčením Dvacet šest krásných let (TV-1972), přehlídka postav Jindřicha Mošny v podání Ladislava Peška Moje první benefice (TV-1972), situační komedie o manželské krizi Parádní číslo (TV-1977; režie), bláznivá komedie o záletníkovi Silvestr svobodného pána (TV-1979; režie), groteskní komedie na motivy hříčky Georgese Courtelina Milenci paní Suzanne (TV-1985), příběh baletní sboristky na motivy Čechovovy povídky Nepočestná (TV-1988), trpký příběh o občanovi, který se nemůže dovolat práva, Muž, který neměl důvěru (TV-1991), adaptace Courtelinovy komedie o nesmělém venkovanovi Podnájem na Champs Ellysées (TV-1991), autobiografický cestopis z putování po Itálii, jež podnikl se svou rodinou v létě roku 1968, Dlouhý srpen Jiřího Krejčíka (TV-2012; + nám., účinkující); (celovečerní filmy) mozaika osudů nájemníků jednoho domu na motivy Nerudových Povídek malostranských pod názvem Týden v tichém domě (1947), psychologické drama pojišťovacího úředníka, který způsobil tragickou autonehodu, Svědomí (1948; režie), dramatické příhody osídlenců českého pohraničí po 2. světové válce Ves v pohraničí (1948; režie; Cena země České a Státní cena 1948), dok. f. Píseň o sletu I, II (1949; režijní spolupráce), agitka o zakládání údernických brigád v hornictví podle povídky Jiřího Marka Nad námi svítá (1952; Státní cena 1953), drama nešťastného manželství z období kolektivizace na slovácké vesnici Frona (1954; Státní cena Klementa Gottwalda 1955), Štvorylka (1955; spol. sc.), adaptace her G.B. Shawa Muž budoucnosti a Záblesk pravdy (TV-1956), Curta Goetze Nebožka teta (TV-1957) a Petara Petroviće Liják (TV-1957), povídka o problémech laskavého úředníka, způsobených jeho svatozáří, Glorie (režie) a povídka Tajemství písma (r. Jaroslav Mach; spol. sc.) z čapkovského filmu O věcech nadpřirozených (1958), tragikomický obraz mravní krize pokrytecké měšťácké rodiny podle hry Gabriely Zapolské Morálka paní Dulské (1958; režie), drama nezletilé dívky, která uteče z výchovného ústavu, Probuzení (1959), adaptace her Maxima Gorkého Vassa Železnovová (TV-1959) a G.B. Shawa Živnost paní Warrenové (TV-1959), významné drama podle povídky Jana Drdy o mravním odporu středoškolského pedagoga a studentů za heydrichiády Vyšší princip (1960; Cena FIPRESCI na MFF v Locarnu 1960), přepis hry Františka Pavlíčka o matce, která po útěku syna do zahraničí žije jen vzpomínkami na něj, Labyrint srdce (1961), galerie inscenovaných portrétů a monologů slavných českých herců 19. století Hrdinové okamžiku (TV-1961), dramatický příběh slovenské maloměšťácké rodiny, jíž hrozí nebezpečí po návratu zraněného syna-partyzána, podle hry Petera Karvaše Polnočná omša (1962), adaptace divadelních her N.A. Ostrovského Pozdní láska (TV-1962), Maxima Gorkého Měšťáci (TV-1962) a Seana O’Caseyho Pension pro svobodné pány (TV-1965), diptych podle Čapkových povídek Čintamani & podvodník (1964), černá situační komedie o zmatcích kolem údajného znásilnění mladé prodavačky Svatba jako řemen (1967), bláznivá komedie o potížích spořádaného mladíka s noční tajnou dámskou návštěvou Pension pro svobodné pány (1967), jemně erotické milostné povídky z Boccacciova Dekameronu a z Heptameru Markéty Navarrské s názvem Hry lásky šálivé (1971), satirická komedie Psíčci lorda Carltona (TV-1971), kriminální drama z prostředí diplomatů Podezření (1972), životopisný snímek o pohnutém osudu Emy Destinové za 1. světové války Božská Ema (1979), adaptace Nerudovy předlohy Povídka malostranská (TV-1981), komedie o soužití dvou generací Babička se zbláznila (TV-1982), hořká komedie ze zákulisí pokleslé estrádní zábavy podle románu Romana Ráže Prodavač humoru (1984; + herec), apelativní esej o neutěšeném stavu české metropole Praha... bude naše? (TV-1996), rekonstrukce skutečných událostí na gymnáziu v České Třebové v listopadu 1989 Maturita po listopadu (TV-2000), groteskní komedie o naplnění jedné absurdní závěti na motivy povídky Guye de Maupassanta (zpracované ve hře Kurta Goetze) Dědictví slečny Innocencie (TV-2002), dok. o vleklé kauze restituce budov u Národního divadla Národ v sobě (TV-2003), přepis hry Augusta Strindberga Slečna Julie (TV-2005), dvoudílná balada na motivy povídky Karla Čapka Peníze ze sbírky Trapné povídky s názvem Osudové peníze (TV-2010). -fik-