Hoteliér

Jan Kačer, Pavel Landovský, Josef Abrhám, Vladimír Pucholt. Filmové a divadelní hvězdy 60. let, které společně zakládaly legendární Činoherní klub. Zlatou éru divadla ukončila v roce 1968 okupace Československa, která vyústila v emigraci a zákaz činnosti některých z nich. Po 45 letech se setkávají znovu. – Jan Kačer organizuje setkání na chalupě u nemocného Pavla Landovského. Na letišti vítá Vladimíra Pucholta, který je lékařem v Kanadě. – Na venkově se přátelé scházejí nad textem hry Hodinový hoteliér, kterou Landovský kdysi napsal. Herec se od počátku projevuje negativně, stále opakuje, že chce mít pokoj a chce umřít. Při zkouškách mu klidný Kačer i přes jeho nevybíravé protesty napovídá. Přátelé jsou shovívaví. Pucholt se snaží na nedisciplinovaného pacienta působit. – Po příjezdu Josefa Abrháma a Libuše Šafránkové se herečka s Kačerem v ústraní pře o celé akci. Ona prosazuje komorní verzi, pouhé natočení zkoušky, neboť odmítá ukazovat „umírání v přímém přenosu“. Kačer jí oponuje, doufal, že ona i její manžel pochopí, že vše má starému kolegovi pomoci. Zklamaný a zaskočený Kačer její strach o Landovského zdraví nemíní uznat jako argument: musí se hrát „na smrt“, navíc mají tu přece lékaře. Na rozdíl od kolegyně veřejné vystoupení nevnímá jako hyenismus. Spor skončí tím, že herečka se rozhodne nepodílet se na představení. – Všudypřítomní filmaři jsou častým terčem Lanďákova nadávání. Ve vzduchu „visí“ názorové rozpory. – Nad kachní pečení přátelé probírají vzpomínky, rekapitulují a mírně se popichují. Landovský protestuje proti jejich opatrovnickému sekýrování. – Kačer se vrací ke svému záměru. Chápal ho jako terapii nejenom pro Landovského, ale i pro sebe. – Pucholt druhý den v Praze Kačera uklidňuje. Považuje za důležité pobýt alespoň krátký čas společně. Ať už vznikne cokoliv, bude to pro ně cenné, neboť hru, kterou Lanďák před čtyřiceti lety napsal o stáří, teď sám prožívá. – Dvojice se vrací na venkov. Landovský řve, ostatní to berou jako jeho projev života. Pucholt si odpovědně opakuje text, i když chvílemi má také všeho dost. – Kačer se domnívá, že mohou ještě něco předvést s jiskrou, ačkoliv jsou už staří. – Osazenstvo stavení telefonuje s režisérem Krejčíkem, poté pokračuje ve zkouškách. Přijede Kristýna Hrušínská, která zastoupila paní Šafránkovou. – Kačer znovu rozebírá složitou situaci. Je přesvědčen, že se musí riskovat. Landovského stále irituje Kačerova nápověda, přestože ji chvílemi potřebuje; poznamenává, že přece tu hru sám napsal. – Při čteném představení pro přátele a známé jsou pak všichni v pohodě. -kk-