Pavel Landovský

PAVEL LANDOVSKÝ (nar. 11.9.1936, Havlíčkův Brod – zem. 10.10.2014, Kytín, Praha-západ, na infarkt myokardu) byl synem inženýra zemědělství a učitelky. Vyučil se nástrojařem v Teplicích, kde také statoval v tamním divadle. Později absolvoval Vyšší průmyslovou strojnickou školu (1957). Když se ani na čtvrtý pokus nedostal na DAMU (obor herectví, poslední rok obor režie), nastoupil jako elév v Severomoravském divadle v Šumperku (1960–61). Následovaly dvě sezony v Klatovech a jedna v Pardubicích. Přes herecký soubor Čs. státního filmu přešel roku 1966 do pražského Činoherního klubu, kde se vyhranila jeho bezprostřední, razantní komika zejména v Kačerových inscenacích ruských autorů (Lužin ve Zločinu a trestu, hejtman v Gogolově Revizorovi, Lopachin ve Višňovém sadu, Astrov ve Strýčku Váňovi a Trigorin v Rackovi) i jiných dramatiků (manžel ve hře Aleny Vostré Na koho to slovo padne, baron ve Voltairově Candidovi, Bubnov v Gorkého Na dně, Lenny v Pinterově Návratu domů, Patron Vicenzo v Goldoniho Poprasku na laguně, Alois Křivý v Solovičově Stříbrném jaguáru, Foma Kukujev v Leonově Vlkovi). Úspěchu tehdy dosáhl i jako dramatik: hru Hodinový hoteliér nastudoval na jeho domovské scéně Evald Schorm s Oldřichem Novým a Miroslavem Homolou. Postavami tragikomických mladíků zemitého ražení, často hřmotných, neotesaných, vychytralých i omezených, někdy až bezbranně prostých okouzlil i diváky v kinech či v televizi. Před kamerou se poprvé objevil v epizodce svatebčana v Radokově retro komedii Dědeček automobil. Bezmála celé desetiletí trvalo, než si ho filmaři znovu povšimli; v první povídce Achillovy paty z diptychu Pavla Juráčka Každý mladý muž ztělesnil „mazáckého“ svobodníka a charakterově zcela odlišný typ vojáka vytvořil v přepisu Smočkovy divadelní hry Piknik, kde představoval jednoho z pětice amerických vojáků, vyslaných roku 1945 na průzkum vnitrozemí tichomořského ostrova, ostříleného kaprála Roberta Burdu. Popularitu mu přinesly portréty smolařských outsiderů, uhoněného provozáře chemičky Standy Kociána z adaptace Páralova románu Soukromá vichřice a zejména nesmělý venkovan Tóna Boháček, titulní hrdina Filipovy komedie Utrpení mladého Boháčka. Po boku Miloše Kopeckého hrál temperamentního Řeka Apostolka v přepisu Kunderovy povídky Já truchlivý Bůh, císaře Rudolfa II. v historické taškařici Svatby pana Voka nebo poručíka Emila v kostýmní frašce podle Labichovy hry Slaměný klobouk. Z jeho žánrových vedlejších či epizodních figurek přípomínáme drzého lapiducha z pitevny Hynečka (Znamení Raka), řidiče Lojzu (Svatba jako řemen), zloděje husy před soudem (Ostře sledované vlaky), neohrabaného profesora tělocviku Vaška Žamberka (Flirt se slečnou Stříbrnou), gardistu Jindru (Adelheid), všudypřítomného fízla (Případ pro začínajícího kata), nebo mírně škodolibého sluhu (Hry lásky šálivé). Ve druhé polovině 60. let Landovský vytvořil herecké etudy v řadě televizních mikrokomedií a inscenací, ale i v seriálech Hříšní lidé Města pražského (1968–69), Pan Tau (1970), F.L. Věk (1971) a Taková normální rodinka (1971). Od počátku 70. let, kdy se stále častěji dostával do střetu s normalizačním režimem, mu byla postupně znemožněna veškerá oficiální umělecká činnost (v roce 1976 byl propuštěn z Činoherního klubu). Po podpisu Charty 77 byl politicky perzekvován. S ostatními disidenty se věnoval tzv. bytovému divadlu (Play Macbeth, 1978) a s přítelem Václavem Havlem se podílel na gramofonové nahrávce Havlovy hry Audience (vydáno ve Švédsku 1978 a v Praze 1990). Po nátlaku StB v rámci akce Asanace odjel v lednu 1979 na pracovní pobyt do Vídně, kde zůstal sedmnáct let v angažmá tamního Burgtheatru (spolupracoval zejména s režisérem Peterem Zadekem). V zahraničí hrál v řadě filmů pro kina a televizi, často s tematikou emigrace, kde mu byly většinou souzeny postavy cizinců slovanského původu. Po Listopadu 1989 postupně přesídlil zpátky do vlasti; natrvalo se vrátil v roce 1996 po skončení vídeňského angažmá. Hostoval v Divadle Na Zábradlí i v Národním divadle. S Josefem Abrhámem exceloval v Činoherním klubu jako sládek v Audienci (1990), kterou její režisér Jiří Menzel natočil i pro americkou televizi. Novou popularitu mu přinesla role omezeného majora Halušky, přezdívaného Terazky, ze Sirového přepisu legendárních Švandrlíkových Černých baronů a významná byla jeho hlavní postava opileckého Řehoře Vika v autobiograficky laděném psychologickém snímku Lenky Kny Stínu neutečeš. Z vedlejších rolí zaslouží připomenout jeho venkovský pošťák Kokesch (Cesta pustým lesem), protřelý obchodník Machata (Anděl Exit), dobrácký bachař (Kousek nebe) nebo bývalý lampasák Řezáč (Vratné lahve). Na obrazovce se objevil i v dalších seriálech (Zdivočelá země, 1997; Hotel Herbich, 1998; Policajti z předměstí, 1999; To nevymyslíš!, 2005–2006) a také v pohádkách. Bohaté životní zkušenosti reflektoval v několika svých divadelních a rozhlasových hrách (Hodinový hoteliér, Případ pro vesnického policajta, Sanitární noc, Arest, Supermanka, Objížďka), jež byly vydány souborně v knize Hodinový hoteliér a jiné hry (2013). Ještě v exilu napsal s novinářem Karlem Hvížďalou knihu rozhovorů Soukromá vzpoura (1988; 1990), kterou posléze doplnila podobně koncipovaná kniha Lanďák (2010), na níž spolupracoval se svou někdejší manželkou, dramatičkou a teatroložkou Helenou Albertovou (nar. 1941). Vzniklo několik jeho filmových portrétů: Lanďák (TV-1998; r. Bernard Šafařík), Pavel Landovský (TV-2010; r. Jiří Strach) z cyklu Neobyčejné životy a zejména Hoteliér (2014; r. Josef Abrhám ml.), zachycující jeho stárnutí. Prezident Havel mu propůjčil státní vyznamenání Medaili Za zásluhy (2002), AČFK mu za osobní přínos československé a české kinematografii udělila svou Výroční cenu (2006) a v dubnu 2013 převzal osvědčení o účasti ve třetím odboji. Byl považován za bouřliváka a za člověka s nevyrovnanou povahou a občas i s hrubým jednáním, přátelé však zároveň zdůrazňují jeho intelektuální schopnosti, upřímnost a obětavé kamarádství. – Filmografie: Dědeček automobil (1956; r. Alfréd Radok), povídka Achillovy paty z filmu Každý mladý muž (1965; r. Pavel Juráček), Slečny přijdou později (1966; r. Ivo Toman), Ostře sledované vlaky (1966; r. Jiří Menzel), Znamení Raka (1966; r. Juraj Herz), Svatba jako řemen (1967; r. Jiří Krejčík), Marketa Lazarová (1967; r. František Vláčil), Soukromá vichřice (1967; r. Hynek Bočan), Piknik (1967; r. Vladimír Sís, Ladislav Smoček), Klec pro dva (1967; r. Jaroslav Mach), Zázračný hlavolam (1967; r. Václav Táborský), Pension pro svobodné pány (1967; r. Jiří Krejčík), Muž, který stoupl v ceně (1967; r. Jan Moravec, Zdeněk Podskalský), „Rakev ve snu viděti…“ (1968; r. Jaroslav Mach), Farářův konec (1968; r. Evald Schorm), Utrpení mladého Boháčka (1969; r. František Filip), Flirt se slečnou Stříbrnou (1969; r. Václav Gajer), Já truchlivý bůh (1969; r. Antonín Kachlík), Adelheid (1969; r. František Vláčil), Případ pro začínajícího kata (1969; r. Pavel Juráček), kr. filmy Houslista (1969; r. Vít Olmer), Nezvaný host (1969; r. Vlastimil Venclík), Nechcete jet do Bembrly? (TV-1969; r. Antonín Moskalyk), Brýle (TV-1969; r. Václav Táborský, František Miška) a Hrozné děti (TV-1969; r. Jan Moravec), Hráči (TV-1969; r. L.A. Pčolkin), povídka Nactiutrhač (TV-1969; r. František Filip) z cyklu Bližní na tapetě, Svatby pana Voka (1970; r. Karel Steklý), Archa bláznů aneb Vyprávění z konce světa (1970/1990; r. Ivan Balaďa; hlas), Námluvy komtesy Gladioly aneb Přistání ve skleníku (TV-1970; r. Zdeněk Podskalský), Fantom operety (TV-1970; r. Zdeněk Podskalský), Byly noci májové (TV-1970; r. Jaroslav Novotný), Podezření (TV-1970; r. Jan Matějovský), střm. f. Nejsem chmýrko na bodláku (TV-1970; r. Libuše Koutná), kr. f. Neboť nevědí, co činí (TV-1970; r. Miroslav Sobota), povídka Náušnice z filmu Hry lásky šálivé (1971; r. Jiří Krejčík), Touha Sherlocka Holmese (1971; r. Štěpán Skalský), Slaměný klobouk (1971; r. Oldřich Lipský), Lásky Emanuela Přibyla (TV-1971; r. Zdeněk Podskalský), Kdo se bojí, nesmí do lesa (TV-1971; r. František Filip), střm. f. Konec draka Kusodrápa (TV-1971; r. Pavel Kraus), kr. f. Silvestrovské kousky Františka Housky (TV-1971; r. Petr Schulhoff), kr. filmy Pan Tau a taxikář (1972; r. Jindřich Polák) a V ponorkovém pásmu (1972; r. Lubomír Mauer), Desať percent nádeje (1976; r. Jozef Zachar), Die Jahre vergehen (TV-1980, Léta plynou; r. Peter Keglevic), Die Einfälle der heiligen Klara (TV-1980, Nápady svaté Kláry; r. Vojtěch Jasný), Ragtime (1981; r. Miloš Forman – V), Kopfstand (1981, Stojka; r. Ernst Josef Lauscher), Sommergäste (TV-1981, Letní hosté; r. Achim Benning, C. Rainer Ecke), Inventura (1981; r. Tomáš Liška), Den Tüchtigen gehört die Welt (1982, Schopným patří svět; r. Peter Patzak), Fausses notes (TV-1982, Špatné poznámky; r. Peter Kassovitz), Mordkommando (TV-1982, Vražedné komando; r. Jochen Bauer) ze seriálu Tatort (Místo činu), Psí dostihy (1983, Hunderennen; r. Bernard Šafařík), Das Ohr (TV-1983, Ucho; r. Pavel Kohout), Eläköön itsemurhaaja (1984, Sebevrah; r. Vojtěch Jasný), Die Försterbuben (TV-1984, Chlapci z myslivny; r. Peter Patzak – TV), Via Mala (TV-1985; r. Tom Toelle – TV), Der Bulle und das Mädchen (1985, Policajt a dívka; r. Peter Keglevic – TV), The Unbearable Lightness of Being (1988, Nesnesitelná lehkost bytí; r. Philip Kaufman – V), Follow Me (1988; r. Maria Knilliová), Der Tod kommt selten allein (TV-1988, Smrt přichází zřídka sama; r. Eberhard Itzenplitz) ze seriálu Der Alte (Starej), Audience (TV-1990; r. Jiří Menzel), V žáru královské lásky (1990; r. Jan Němec), Wilhelm Tell (TV-1990; r. Vilém Tell; r. C. Rainer Ecke, Claus Peymann), Der Kaufmann von Venedig (TV-1990, Kupec benátský; r. George Moorse, Peter Zadek), Černí baroni (1992; r. Zdenek Sirový), Amerika (1994; r. Vladimír Michálek), Válka barev (1995; r. Filip Renč), Hazard (1995; r. Roman Petrenko), Nejasná zpráva o konci světa (1997; r. Juraj Jakubisko), Cesta pustým lesem (1997; r. Ivan Vojnár), Stůj, nebo se netrefím (1998; r. Jiří Chlumský), Anděl Exit (2000; r. Vladimír Michálek), Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem (TV-2000, r. Jindřich Mann), Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001; r. Václav Vorlíček), Uprising (TV-2001, Vzpoura; r. Jon Avnet – V), Únos domů (2002; r. Ivan Pokorný), O svatební krajce (TV-2003; r. Jiří Chlumský), epizoda Stavovské rozdíly (TV-2003; r. František Filip) z cyklu Nadměrné maličkosti, Kousek nebe (2005; r. Petr Nikolaev), Vratné lahve (2007; r. Jan Svěrák), Chyťte doktora (2007; r. Martin Dolenský), Nestyda (2008; r. Jan Hřebejk), Setkání v Praze, s vraždou (TV-2008; r. Jitka Němcová), Bez tváře (TV-2008; r. Tomáš Krejčí), Stínu neutečeš (2009; r. Lenka Kny), Odcházení (2011; r. Václav Havel), Westernstory (2011; r. Vlastimil Peška), Bastardi III (2012; r. Tomáš Magnusek). -fik-