Agáta

Agáta. (Černobílá sekvence) Pán ve středním věku chodí rybařit s mladým impulzivním Matějem, který se pro svou zálibu v lenošení stal „jen“ hlídačem v zelinářských zahradách. – (Barevná sekvence) Muži dumají nad tím, kde je vlastně domov stěhovavých ptáků. Podle pána jsou ptáci doma u nich, tedy tam, kde se vylíhnou a kde vychovávají mláďata. – Matěj se rozhovoří o milenkách, které za ním docházejí a nosí mu jídlo. Nejnovější z nich je výhybkářova žena Agáta. – (Černobílá sekvence) Když si muži v sadu pochutnávají na Matějových zásobách, přinese Agáta další jídlo jako záminku, aby mohla být s milencem. Mladík, který o ni moc nestojí, na chvíli odejde a nechá rozpačitou ženu o samotě s pánem. Žena na milence netrpělivě čeká, i poté, když uslyší poštovní vlak. To je pro ni znamením, že se její muž brzy vrátí domů. – Matěj si dobírá roztouženou Agátu a pak se s ní muchluje. Pán raději odejde k řece. Slyší volat výhybkáře, který se shání po manželce. – Později pán dojde pro Agátu, která po milování usnula s Matějem v trávě. Ale probuzená žena dál laškuje s Matějem. Pán se vrátí k udicím. – (Barevná sekvence) Matěj ráno u řeky probudí pána. Podle něj výhybkář stejně ví, kam jeho žena chodí. – Agáta se jen zvolna vrací strání za manželem... – Voloďa. (Černobílá povídka) Plachý mladíček Voloďa je zamilovaný do třicetileté vdané ženy Míši. Má ovšem pochyby o svých citech; vzhledem k rozdílu jejich věku si myslí, že z jeho strany jde možná jen o flirt. – Míša rozmarně svádí zmateného Voloďu v lesním altánu. Provokuje ho, aby ji dobýval. Když se však mladíček odhodlá vyznat jí lásku, odejde od něj. – Zmatený mladík touží dostat se pryč z venkovského sídla, jež patří přítelkyni jeho matky. Slyší, jak jej Míša při dýchánku shazuje před matkou a dalšími dámami. – Voloďa je přesvědčen, že Míše se jeho doteky líbily. Jinak by k nim přece nesvolila. Mladík se rozhodne odložit večerní odjezd do města; vymluví se, že mu ujel vlak a stráví večer doma. – Ve vizi Míša Voloďovi dlouze uniká, ale nakonec svolí k polibku. – Mladíka probere smích žen, které pozorovaly jeho výraz od karetního stolku. Popíjející dámy záhy zavedou řeč na vlastní rodinné poměry. Zatímco matka nemůže zapomenout na milence, který ji opustil, Míša se rozplývá nad údajnou velkorysostí a talentem svého muže, architekta. – Voloďa si nedělá hlavu se zítřejší zkouškou ve škole. Chce studií zanechat, aby se stal místo studenta „mladým mužem“ a mohl se tak bez rozpaků dvořit své vyvolené. Pokud jde o kariéru, po odsloužení vojny mu s ní stejně pomůže matka. – Voloďa se ocitne s Míšou o samotě ve své ložnici, když ženy hledají lék pro hysterickou madam Lili. Míša ho opět svádí, ale pak ho z ničeho nic odvrhne a urazí. – Zoufalý Voloďa ráno zaspí na vlak do školy. Pozoruje Míšu, dovádějící na schodišti s manželem, který za ní přijel. – Cestou na vlak si potupený Voloďa vylije zlost na slabošské matce; nespravedlivě ji obviní ze lži. – Se svým dávno zemřelým otcem se Voloďa setká v krátké představě. - Zlomená matka před učitelkou klavíru prohlásí, že synovi chybí mužská ruka. – Po dlouhém váhání se Voloďa zastřelí revolverem. – Myslivec. (Barevná povídka) Při lovu na bažanty se psem Trappem míjí myslivec Josef ženu, pracující na poli. Žena se k němu přidá a nesměle se zajímá, kdy muž přijde domů. Naposled byl u ní o Velikonocích, aby se napil vody. To byl ovšem namol opilý. – Mlčenlivý lovec si na chvíli odpočine a promluví si s ní. Vyjde najevo, že je to jeho manželka. Nemá však proč za ní chodit. Sám by se otravoval a jí by jen popletl hlavu. Stejně by ve vesnici nemohl žít. Bydlí teď na zámku a dodává pánovi zvěřinu. Je široko-daleko nejlepší střelec a štítí se venkovské práce. Ne z pýchy, ale proto, že je tělem i duší lovec a svobodná duše. – Zoufalá žena touží, aby s ní muž po dvanácti letech manželství strávil alespoň den. Dosud nepoznala jeho lásku. Myslivec se jí vysměje. Oddal je starosta, který myslivci záviděl jeho střelecké dovednosti a který ho kvůli obřadu celý měsíc opíjel. Žena měla mít rozum, když se sňatkem souhlasila. – Manželka zavede řeč na paničku z města, ke které prý myslivec chodí. On se netají, že je to pravda. – Nakonec se lovec se svou ženou rozloučí. Dá jí zmuchlanou bankovku a zmizí z pěšiny do lesa... -zk-