Anděl Páně

Nebe. Ráno před Štědrým dnem anděl Petronel tvrdě spí. Nevzbudí jej ani Panna Marie, ani svatá Anna. Z postele spáče dostane až malý Ježíšek, který ho jednoduše shodí. Svatá Veronika pak pomůže neposednému Ježíškovi s umytím, ten do připraveného plátna na osušení obtiskne svůj obličej a utíká si hrát s malým Jidášem. – Starostlivá Panna Marie se svatou Veronikou pečou vánoční cukroví a svatý Mikuláš se jim pochlubí se zbytkem své nadílky. – Vyhlášený nešika Petronel se přidá k andělskému sboru pod taktovkou archanděla Gabriela, jenže jeho falešný zpěv je natolik výrazný, že jej Gabriel za posměchu andělíčků pošle pryč. – Na zemi. Přiopilý a ospalý mladý hrabě Maxmilián se na koni vrací na svůj hrad a vycvičené služebnictvo ho rovnou dopraví do postele, kam jej uloží mladičká služebná Dorotka. Dívka zahlédne, jak si chamtivá klíčnice Francka tajně cpe do kapsy dukáty, jež hraběti vypadly z kabátu. – Anděl Petronel si stěžuje Panně Marii, že Gabriel si na něj zasedl, a nabídne se, že jí alespoň pomůže s cukrovím; jenže to mu spadne na zem. Do nebeské kuchyně se přijde podívat sám Bůh a diví se, co ten nešika Petronel zase vyvádí. – Přísná klíčnice Francka spolu s Dorkou nakupují na trhu a dívka si posteskne, že jí je líto hraběte, který po smrti své matky slaví Vánoce sám. Ziskuchtivá Francka jí řekne, že si hodlá vzít pana správce, ale ten o tom prý ještě neví. Ženy zahlédnou rychtáře, který převáží mladé kmeny stromů. Klíčnici je jasné, že rychtář po dohodě s panem správcem krade z hraběcího lesa. – Kuchařka Róza si před Dorotkou, která přišla po smrti otce do služby teprve nedávno, posteskne, že hrabě se neumí starat o panství a že pan správce ho bezostyšně okrádá. – Petronel říká před Bohem, že se snaží dělat věci pořádně, ale stále se mu to nedaří. Jen kdyby dostal šanci… – A tu mu Bůh dá; pověří ho hlídáním nebeské brány, protože svatý Petr šel pro kapry. Petronel má spolu s čertem Uriášem posílat nově příchozí duše podle jejich záznamů buď do pekla, nebo do ráje. – Anděl bez váhání pošle do pekel vdovu Vomáčkovou, která je prý podle sepsaného „svědomí“ drbna, abatyši Magdalenu, která kdysi v dětství kradla, i starého drába Lorence, protože byl drábem. Ve chvíli volna Uriáš přemluví společníka, aby si s ním zahrál mariáš. – Dorka přinese do komnaty ke spícímu hraběti snídani. – Pan správce se poptává Francky, zda-li neví něco o ztracených stříbrných lžičkách. – Petronel s Uriášem hrají karty a u nebeské brány stojí už dlouhá řada duší. Bůh se na nezodpovědného Petronela rozzlobí. Ale anděl si ho ještě dovolí kritizovat: prý by měl být k lidem přísnější. Pán Bůh však tvrdí, že pozemský život nelze žít bez hříchu a že to ostatně prostořeký anděl sám pozná. A pošle Petronela dolů do světa, aby během jednoho dne pohnul nějakého hříšného smrtelníka k pokání. Pokud se mu to nepodaří, propadne peklu a stane se padlým andělem. Jako průvodce mu dá zkušeného a dobře se bavícího Uriáše. – Po pádu na zem „myslivec“ Uriáš nabídne Petronelovi, jenž je teď v podobě žebravého mnicha, svou čertovskou mošnu, která splní smrtelníkům každé přání. Anděl ji povýšeně odmítne s tvrzením, že hříšníky obrátí na pokání svými andělskými modlitbičkami. Pak si ji však pro jistotu půjčí. – Když Dorka věší vánoční jmelí, spadne jí žebřík. Dívka, držící se trámu, prosí hraběte, aby ji sundal. Ten si s ní pohrává a přiměje ji, aby mu skočila do náruče; prohlédne si ji a pak ji bezohledně pustí na zem. – Uriáš s Petronelem dorazí k hradu hraběte Maxmiliána, jenže tady žebráky dovnitř nevpouštějí. Ani na Dorčinu přímluvu Petronel nedostane najíst, ba naopak, Francka i pan správce ho hrubě vyštvou ven. – Petronel čertovi přesto oznámí, že zítra budou všichni obyvatelé hradu jako beránci. – Dorka najde Petronela v lese a zadními dveřmi ho dostane do hradu a do své komůrky. Petronel vyzvídá, proč jsou tady všichni tak zlí a Dorka mu prozradí, co všechny tak užírá: Francka se žene za penězi, pan správce by chtěl mladou ženu a o lehkomyslném hraběti Dorka prohlásí, že asi chce chodit o žebrácké holi, když tak utrácí a nechá se okrádat. – Hrabě Maxmilián se při svém odjezdu za pijatikou zeptá na služčino jméno. – Petronel pomocí čertovské brašny vyplní hříšníkům jejich přání; klíčnici nadělí plnou skříň dukátů, hraběti uteče kůň Blesk, když se mladík promění v otrhaného žebráka, a pan správce se zamiluje do Dorky. – Anděl je spokojen se splněním úkolu a vydá se do kostela, odkud by se měl dostat domů do nebe. – Pan správce přistihne klíčnici s hromadou peněz a s ukradenými lžičkami. Vydírá ji: když mu pomůže dostat Dorku k oltáři, nedá ji zavřít do šatlavy. – Hrabě jako žebrák se pohádá v lese s rychtářovými dráby, kteří tu dohlížejí na kácení dřeva a chtějí si přisvojit Bleska. – Francka nařkne Dorku, že ukradla peníze, a se správcem najdou v její komůrce podstrčené lžičky. Správce služku obviní z krádeže a dá ji zavřít do šatlavy. Tam drábové dovlečou i žebráka, jemuž pochopitelně nikdo nevěří, že je hrabě. Správce rozhodne, že lhář bude zítra pověšen. – Petronel s Uriášem najdou kostel. Anděl je pyšný, že splnil svůj úkol, ale zjeví se mu Panna Marie a vynadá mu: nikoho nenapravil a sám je hříšníkem, neboť přivedl Dorku do neštěstí. Teď tedy musí vše napravit. – Dorka má za krádež dostat výprask na pranýři a ještě má být zavřena na rok ve vězení. Prohnaný správce však dívce udělá nabídku. Vezme-li si ho za muže, bude trestu ušetřena. – Z vedlejší cely na Dorku volá Maxmilián, ale dívka ho nepozná. – Správce si přijde pro dívčino rozhodnutí. Nešťastná služka raději než veřejnou hanbu zvolí sňatek. – Petronel a Uriáš dorazí k šatlavě, jenže nevědí, jak se dostat dovnitř. Anděl požádá o pomoc svatou Barboru a muži proskočí zdí. Maxmilián jim řekne, že Dorotka je na hradě. Hrabě zbrkle vysloví své přání být od šatlavy aspoň třicet mil. Čertovská brašna přání vyplní a muži se ocitnou příliš daleko hradu. – Petronel se pohádá s Uriášem kvůli jeho brašně a vydají se s Maxmiliánem sami temným lesem, aby zabránili svatbě. Anděl požádá o pomoc svatou Lucii a ta popostrčí tmavou noc k jasnému ránu. – Kuchařka Róza utěšuje plačící nevěstu, prý si určitě zvykne, ale dívka jí prozradí, že miluje někoho jiného. – Správce organizuje svatební přípravy. – Když Petronel s Maxmiliánem dorazí k jezeru, anděl opět požádá o pomoc Pankráce, Serváce a Bonifáce, kteří nechají jezero zamrznout, a muži po něm přejdou. – Hrabě si posteskne, že mu chybí jeho kůň. Petronel se s důvěrou obrátí na svatého Martina a ten jim sešle svého bělouše. – Správce vede Dorotku k obřadu před faráře, který dvojici oddá. Novomanželé se políbí. V tomto okamžiku sem dorazí Petronel s hrabětem. Domnívají se, že je vše ztraceno, ale za faráře se vydával Uriáš, a tak je svatba neplatná. Petronel s Maxmiliánem unesou Dorku do kostela. – Petronel chce pár oddat, ale dívka otrhaného žebráka odmítá, protože miluje Maxmiliána. Petronel pomocí čertovské brašny hraběte promění do původní podoby, i když mu za použití čertovského kouzla k napravení hříšníka hrozí cesta do pekel. – Do kostela dorazí správce s ostatními, až když jsou mladí svoji. – Petronelův čas se naplnil. Anděl je smutný, že žádného hříšníka cestou pokání nenapravil a že skončí v pekle, avšak ke svému údivu se dostane do nebe. Podle Pána Boha napravil sám sebe, protože nemyslel jen na svůj prospěch a dokázal se obětovat pro Dorotčino štěstí. – V nebi slaví Štědrý den. Dorazí sem i tři králové a přinesou dort. -zz-