Sociální drama Takový je život (uváděný též pod názvem Román pražské pradleny) režiséra Carla Junghanse patří spolu s filmy Erotikon a Svatý Václav k vrcholům české němé kinematografie. Junghans nemohl pro svůj levicový námět nalézt v Německu financiéra. V roce 1929 se v Praze seznámil s hercem Theodorem Pištěkem, kterého látka zaujala a který sehnal peníze. Ač byl snímek natočen za dvanáct dní v ateliéru a za deset filmovacích dnů v exteriéru, během realizace finance stále docházely a Pištěk si musel půjčovat. Nakonec se plánovaný rozpočet filmu 80 000 rozrostl na více jak 200 000 korun (některé role hráli zahraniční herci, kteří museli být v Praze ubytováni). Berlínská premiéra proběhla úspěšně a film byl vřele přijat i jinde ve světě (a také českou kritikou), ale v Praze byl uveden až po cenzurních úpravách v květnu 1930. V té době ovšem už v biografech vítězil zvukový film a Takový je život se v hlavním městě promítal sotva týden v druhořadých kinech bez většího zájmu obecenstva. Pištěk až do roku 1941 splácel dluh za snímek sám, což ho nutilo brát ve 30. letech ve filmu cokoli se nabízelo. – Film i dnes zaujme nejenom silným naturalistickým námětem, prací s kamerou a střihem, zjevně inspirovaným sovětskými montážními filmy, ale i hereckými výkony Rusky Very Baranovské a budoucích manželů Theodora Pištěka a Máni Ženíškové. Především Pištěk získal možnost hrát výraznou charakterní roli zhýralého uhlíře, a vymanit se tak ze šablony salonních i měšťáckých otců a Kondelíků. – Řadu let byl film pokládán za ztracený, až po druhé světové válce byla nalezena jedna kopie. Na přelomu let 1958 a 1959 proběhla pod dohledem režiséra Elmara Klose rekonstrukce filmu, byly vytvořeny nové úvodní titulky a mezititulky (film kromě názvů jednotlivých kapitol žádné jiné neobsahuje) a byl ozvučen hudbou Zdeňka Lišky. Znovu uveden byl v září 1959. – V roce 2016 snímek digitálně restauroval Národní filmový archiv v budapešťské laboratoři Magyar Filmlabor za finanční podpory z Islandu, Lichtenštejnska, Norska, Ministerstva kultury České republiky a za partnerství Norské národní knihovny a sdružení Cesnet. Protože se nedochoval originální negativ ani žádná dobová kopie, byla využita generačně nejstarší necenzurovaná kopie ze sbírek archivu s mezititulky z 50. let. Úplné odstranění známek opotřebení by ohrozilo integritu filmového obrazu. Poprvé byl digitálně restaurovaný titul uveden v sekci Recovered & Restored 29.6.2016 na festivalu Il Cinema Ritrovato v italské Bologni a 4. července 2016 na 51. mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary 2016 v sekci Návrat k pramenům. – Po více než osmdesáti letech jej Národní filmový archiv vrátil v říjnu 2016 do běžné kinodistribuce. Protože nebylo možné použít Liškovu hudbu z kratší kopie z roku 1959, složil novou abstraktní hudbu Jan Burian ml. Titul byl distribuován s reprodukovanou hudbou, po dohodě i s Burianovým živým doprovodem. Na vyžádání bylo možno získat i anglické podtitulky a také uspořádat krátkou přednášku a prezentaci digitálního restaurování filmu s ukázkami. –jl–
I. Den výplaty. „Každý je hoden mzdy své...“ Na Malé Straně žije skromná udřená pradlena, její muž, líný opilecký uhlíř, a dcera manikýrka. Pradlena těžce pracuje a bohatí zákazníci s ní často špatně zacházejí. Uhlíř se fláká a chodí do výčepu, kde flirtuje s číšnicí. Krásnou dceru v salonu krásy obtěžují klienti. Pradlena odpoledne hledá manžela, číšnice jej zapře. Dcera po práci spěchá za svým milým. Uhlíř stráví noc s číšnicí. – II. Den odpočinku. „Šest dní pracovati budeš...“ V neděli uhlíř vyspává, dcera opět vyrazí za nápadníkem, zatímco pradlena jde prát. Na břehu řeky žena kropí prádlo. Když si odskočí pro oběd, manžel místo pohlídání prádla usne a lidé je pošlapou. Navíc sní ženě půlku jídla, ale pak koupí párky a pečivo. Později hraje ve výčepu karty, zatímco se pradlena za deště vrací přes Karlův most domů. Navečer domů přijde dcera, později od číšnice i uhlíř. – III. Modrý pondělek. „Zahálka je matkou hříchu...“ Uhlíři se ráno nechce vstávat, i dcera v práci polehává. Pradlena na Čertovce máchá prádlo. Jeden z uhlířových kolegů schválně zamaže majitele uhlířského závodu, a ten vyhodí uhlíře, který přišel pozdě. Dceři se v práci dělá špatně a ředitel salonu ji propustí. Všechna starost o rodinu tak zbývá na matce. – IV. Slavnostní den. „Dávat blaží víc než přijímat.“ Pradlena má narozeniny. Dcera a pradlenina přítelkyně vyzdobí byt a připraví dárky. Uhlíř v nestřeženém okamžiku ukradne ze skříně manželčiny úspory a zmizí. Pradleně, která na narozeniny pro samou práci málem zapomněla, přijdou popřát i další obyvatelé domu. Proběhne malá veselá oslava. Uhlíř koupí pro manželku v hospodě láhev a zastaví se ve výčepu, kde se s kumpány a s číšnicí opije. V noci se vrátí domů, žena a dcera ho musejí dovést do postele. Pradlena u něj najde láhev a zbytek peněz. Až teď zjistí, že to byly její úspory. Dcera se ji snaží utěšit. – V. Krušný den. „Neštěstí nechodí nikdy samo.“ Ráno uhlíř vypije láhev, pohádá se s manželkou a rozbíjí nádobí. Žena jej sekáčkem vyžene. Muž se nastěhuje k číšnici. Dcera se u lékaře dozví, že je těhotná. Po návratu domů se s pláčem svěří matce. – VI. Osudný den. „Za život – život...“ U pradleny si hraje holčička od sousedů. Vylétne jí míček z okna. Když se vykloní, pradlena ji na poslední chvíli zachytí, ale opaří se přitom horkou vodou z necek. Okamžitě jsou u ní sousedé i dcera. Sousedka přivede uhlíře. Přivolaný lékař nemůže již nic dělat. Nad umírající pradlenou se sklání dcera a uhlíř. Manžel u její postele zůstane i v noci. Pradlena zemře. Když to uhlíř zjistí, je zoufalý. – VII. Den smutku. „Takový je život...“ Skromného pohřbu se kromě uhlíře, dcery a jejího nápadníka účastní jen několik nejbližších známých. Po krátkém pohoštění v hostinci se všichni rozejdou. Takový je život. –jl–
Film upravil a ozvučil v roce 1959 režisér Elmar Klos, hudbu složil Zdeněk Liška (K-A 1823,8 m).
Snímek byl v roce 2016 digitálně restaurován.
pradlena
uhlíř, pradlenin manžel
manikýrka, pradlenina a uhlířova dcera
nápadník uhlířovy dcery
krejčí
žena krejčího
pianista ve výčepu
číšnice
sousedka, pradlenina přítelkyně
výplatčí
dcerka krejčího
majitel uhlířského závodu
zákazník u manikúry
zákazník u manikúry
ředitel salonu krásy
zákaznice u manikúry
majitel salonu krásy
hospodský
animírka
plynař
lékař
kněz
tlustý muž ve výčepu
zaměstnavatelka pradleny
uhlíř
sousedka
host ve výčepu
host ve výčepu
host ve výčepu
host ve výčepu
host ve výčepu
zřízenec pohřebního ústavu
Willy Ströminger (fotograf), Elmar Klos (úprava a ozvučení 1959)
Zdeněk Liška (ozvučení 1959), Jan Burian ml. (ozvučení 2016)
Takový je život
Takový je život
Such Is Life
Román pražské pradleny
The Story of a Prague Washerwoman
Pradlena
film
hranýdistribuční
drama, sociální
Československo
1929
1929
datum cenzury 16. 4. 1930 (neschváleno do distribuce)
datum cenzury 7. 6. 1930
promítání povoleno 25. 11. 1957
vyřazení z distribuce 31. 12. 1970
vyřazení z distribuce 31. 1. 1991
premiéra 9. 5. 1930 /nepřístupný mládeži/ (kina Flora /1 týden/, Koruna /1 týden/ a Roxy /1 týden/, Praha)
obnovená premiéra 11. 9. 1959 /nepřístupný mládeži/
obnovená premiéra 20. 10. 2016 /přístupné bez omezení/
bez sloganu (1959) / Digitálně restaurovaný film #zpetvkinech. (2016)
Starfilm (původní 1930), Ústřední půjčovna filmů (obnovená 1959), Národní filmový archiv (obnovená 2016)
dlouhometrážní
75 min
2 200 metrů
35mm , DCP 2-D, BRD
1:1,37, 1:1,33
černobílý
němý
česká
bez dialogů
bez titulků
české
české
Po <em>Případu pro začínajícího kata</em> (v doprovodu <em>Postavy k podpírání</em>) a <em>Ikarii XB1</em> vydal Národní...
Hudební skladatel Jan Burian ml. se dlouhodobě věnuje zejména scénické hudbě, vytvářel ale také hudební složku k filmům ...
Carl Junghans je známý především „labutí písní němé kinematografie“ – snímkem Takový je život, který natočil v Českoslov...
Syrové česko-německé drama s mezinárodním obsazením je v kontextu prvorepublikové tvorby počinem tematicky i stylisticky...