Erotikon

Anotace

Němé „drama lásky o sedmi dílech“ Erotikon, jež natočil Gustav Machatý v letech 1928–1929, mělo tvůrci dopomoci k mezinárodnímu věhlasu. Skandální pověstí opředený film byl očekáván s takovým zájmem, že byl ještě před dokončením prodán do zahraničí. Jeho „kosmopolitní“ charakter i ambice potvrzovalo také mezinárodní herecké obsazení v čele se slovinskou královnou krásy Itou Rinou. – Námět v podobě „filmového manuskriptu“ Panenství napsal Vítězslav Nezval. V titulcích však uveden není, neboť se obával konfliktu s kolegy z avantgardního sdružení Devětsil, jež se stavělo proti spolupráci svých členů s filmaři. - Erotikon zpracovává banální kalendářový příběh o milostném vzplanutí naivní venkovské dívky, kterou přivede do jiného stavu lehkovážný světák. Ačkoli se „svedená a opuštěná“ žena později z vděčnosti vdá za šlechetného, zámožného a usedlého muže, znovu málem podlehne zrádnému milenci. Až v závěru pochopí, že „přelétavé lásky nedají ženě nikdy to štěstí, které jí poskytuje klidný přístav manželství“. – Erotikon je svojí formou obdobně průkopnické dílo jako režisérův nejslavnější snímek Extase (1932), jež tematicky předjímá. Machatý se v něm sice ještě neodvážil tak „pohoršlivých“ scén jako v Extasi, estetickými výrazovými prostředky a „se silnou erotickou vynalézavostí“ se ovšem dotkl do té doby tabuizovaných témat. – Výlučnost Erotikonu spočívá především v modernistické formě. Ta z příběhu, jakoby vypůjčeného z červené knihovny, dodnes činí výjimečné dílo (i když zejména díky prvním dvaceti minutám; zbytek je již poplatnější schématům mondénních salonních dramat o nevěře). Kompozičně důmyslné záběry, detaily roztoužených tváří, sugestivní světelné kontrasty či podmanivé využívání vizuálních symbolů (splynutí dvou kapek deště na okně ve chvíli, kdy mezi milenci dojde k sexuálnímu aktu) a dynamická montáž, jsou dokladem režijního i kameramanského mistrovství, jež z Erotikonu učinilo dílo světového významu. – Snímek měl oficiální premiéru v Praze až 3. ledna 1930 (poprvé byl uveden v Karlových Varech 27. února 1929). Distributor Slaviafilm s ním totiž spekulativně vyčkával téměř rok, avšak v době nasazení do biografů byla metropole již omámena vlnou zvukového filmu. Navzdory oslavným domácím recenzím nebylo divácké přijetí snímku takové, jak se čekalo, a ani jeho dodatečné ozvučení, k němuž došlo po třech letech, se nesetkalo s výraznějším ohlasem. – V roce 1993 byl film zrekonstruován a technicky restaurován. Kopie na nitrátovém podkladu, kterou Národní filmový archiv v roce 1989 koupil od sběratele Milana Wolfa, je o čtyři sta metrů delší než ostatní dostupné verze. Původní hudba Erna Košťála, ilustrující ozvučenou verzi filmu z roku 1933, se nedochovala. Nahrazuje ji partitura Jana Klusáka, zkomponovaná pro rekonstrukci z roku 1993. – Po vydání na DVD společností Filmexport Home Video (premiéra 10. května 2007) byl snímek opět uveden 13.1.2011 Asociací českých filmových klubů v rámci Projektu 100–2011 s novým hudebním zpracováním seskupení FORMA + Cafe Industrial. Nosič CD se zvukovou stopou byl přiložen k přepravce s filmem, šlo však objednat i živý doprovod. -tse-

Obsah

Poznámka

Předpremiéra filmu se uskutečnila na nočním představení v pražském kině Passage 27. 2. 1929. Slavnostní premiéra proběhla v Karlových Varech v kině Elite 12. 7. 1929. Pražská distribuční premiéra byla až 3. 1. 1930 v kinech Hvězda, Radio a Skaut. Film byl znovu uveden 1. 12. 1933 v české (1 950 metrů) a německé (1 955 metrů) ozvučené verzi s hudbou Erno Košťála a s mírně pozměněnými jmény hlavních postav. Obě verze byly podstatně zkráceny. V Národním filmovém archivu existuje kopie německé verze (K-N 1860,0 m), kopie české verze na videokazetě.

Film byl v letech 1993–1995 rekonstruován v Národním filmovém archivu.